První série projektu režiséra Michala Samira přinesla hlavně romantický příběh o naivní dívce z maloměsta, jejíž čistá duše se v dobových kulisách osmdesátých let poprvé střetává s cynismem showbyznysu. Vyprávění tehdy skončilo v momentě, kdy zpěvačka oplakávala svou první lásku Petra Sepešiho, který zahynul při železniční nehodě. Příští události předznamenal telefonát od Ladislava Štaidla, dalšího z jejích osudových mužů.

Nyní životní cesta Ivety Bartošové pokračuje v následující dekádě, té porevoluční. Propagační materiály hovoří o její zlaté éře, ve které se jí plnilo vše, co si vysnila. Iveta, znovu ztvárněná Annou Fialovou, však zažívá i mnohé životní kotrmelce. Právě na ty se děj soustředí především, zatímco zmiňované úspěchy plní spíše funkci časové osy. Ostatně sám režisér prohlásil, že seriál není ani tak příběhem zpěvačky jako příběhem ženy toužící po lásce.

Kariéra jí vzkvétá - získává zlaté slavíky, její desky patří k nejprodávanějším, zpívá v Lucerně s Karlem Gottem, září ve filmu "Svatba upírů" s Rudolfem Hrušínským nejmladším. Po boku má ale muže, který - navzdory několik let trvajícímu vztahu s ní - odmítá opustit rodinu. Chce být jedinou ženou v jeho životě, v tom osobním i profesním. "Už žádná Darina," podsouvá mu lišácky v postelovém dialogu. Je to přitom Ladislav Štaidl v podání Ondřeje Brzobohatého, kdo pevně udává směr.

Právě Brzobohatý v roli dominantního muže novým dílům herecky kraluje. Podobně jako v první sérii, v níž měl navrch Vojtěch Vodochodský coby slávou posedlý Sepeši, zůstává Fialová většinou ve stínu svého partnera. Ne snad že by zaostávala, zkrátka jen respektuje úlohu bázlivé ženy hledající svého ochránce, kterému se s absolutní důvěrou odevzdá - a který bude mrknutím oka plnit všechna její přání.

Iveta dostává jednu ránu za druhou. Od novinářů, kteří ji na tiskové konferenci k novému albu drtí netaktními dotazy na soukromý život. Od fanatických obdivovatelů, kteří jí v noci buší na dveře a nechávají nevhodné vzkazy. Od kolegů z branže, kteří se s domnělou nadřazeností vysmívají jejímu venkovskému původu. A v neposlední řadě od Štaidla, který její kariéru staví nad touhu být matkou a v jedné z nejvýraznějších scén ji přesvědčí k potratu. Našeptávačů, kteří jí říkají, co má dělat, a naznačují, že v opačném případě přijde trest, má však kolem sebe víc.

Ostrůvek klidu a bezpečí nepředstavují ani setkání s rodinou z Beskyd, nyní již nepříliš častá. Když se u jednoho stolu sejde Štaidl s jejím stále panovačnějším otcem, zahořklým z toho, že obě dcery si našly vlastní místo v životě daleko od domova, dusno by se dalo krájet.

Stěžejním pro pochopení Ivetiny povahy se stává aféra s Romanem Třískou, který ji měl v roce 1994 během Štaidlova pobytu v Americe unést. Vše vypadá jasně - neznámý muž zazvoní Bartošové u dveří a najde zlomenou, psychicky labilní ženu, která se jen o pár týdnů dříve pokusila předávkovat léky. Tvrdí, že ji přišel zachránit od zlých lidí, a následně ji pod prášky drží a zneužívá na chalupě v jižních Čechách.

Když ale divák vidí totožné události z opačné perspektivy, přicházejí pochybnosti. Co když se všechno seběhlo jinak? Nebyla to právě Iveta, frustrovaná tíživou samotou, která (snad i Štaidlovi natruc) chtěla po nečekaném návštěvníkovi, aby se stal jejím hrdinou? Soud dává za pravdu Třískově verzi. Bizarnost situace podtrhuje skutečnost, že Bartošová se Štaidlem mu ještě musejí platit odškodné za pomluvu.

Navzdory všem karambolům a křehkosti její důvěřivé duše si však zpěvačka nakonec vždy dokáže prosadit svou. Stěhuje se ke své lásce, narodí se jí syn, nastupuje do muzikálu "Dracula", čímž utne letité přátelství mezi svým patronem a Karlem Svobodou. Především třetí díl druhé série zachycuje její schopnost dělat důležitá, i když bolestivá rozhodnutí. Vyvstává z toho myšlenka, že kdyby ve vytyčeném směru vytrvala, nemusela mít její životní pouť tak tragický konec.

Druhá řada každopádně zvedá laťku - dramaturgicky i svým filmařským uchopením. Události nabírají na obrátkách, střihy jsou dynamičtější, dialogy tísnivější, psychologie postav propracovanější a (už v první sérii nadprůměrné) herecké výkony ještě přesvědčivější.

Zamrzí jen to, že více prostoru nedostala hudba, která by od náročného tématu ulevila. Ne snad že by Fialová měla více zpívat - její hlas stejně ani zdaleka nedosahuje zranitelnosti a zvonivosti předlohy. Scénář se ale natolik zabývá Ivetinými osobními boji, že například práci na jejím repertoáru zcela opomíjí. Kdo čeká, kdy se děj dotkne popelkovského hitu "Tři oříšky" a veleúspěšného alba "Ve jménu lásky" z konce devadesátých let, ten se nedočká.

Možná si tvůrci tento poslední zásadní milník Ivetiny kariéry šetří až do třetí, již potvrzené série. Alespoň trochu by tím vyvážili strmý pád, který na princeznu českého popu čekal po přelomu tisíciletí.