Večer otevírali již zmínění španělští industriálně-metaloví Killus s mansonovskými čočkami a vyčesanými číry. Bohužel jsem jejich vystoupení zachytil až v jeho závěru, neboť přes původně avizovaný začátek akce ve 20:00 jejich set započal o půlhodinku dříve. Dle posledních tří skladeb, u kterých jsem mohl být přítomen, musím uznat, že těmto nadšeným chlápkům to vážně šlapalo. Na řadu přišla i titulní skladba z jejich poslední desky "Feel The Monster", která se dočkala velmi přívětivé odezvy nadšeného publika, jež se pozvolna dostávalo do varu. I přes dobrý výkon prvních účastníků však mělo to nejlepší přece jen přijít později.

Killus na pódiu záhy vystřídali Britové The Defiled, o kterých se v poslední době mluvilo jako o těch, co jako první odehráli koncert na plujícím ledovci. Krom toho se prezentují melodickým metalcorem, který je stejně jako u španělských kolegů střižen industriálním rockem a metalem. Něco přes půl hodiny trvající set byl převážně složen z písní z poslední desky "Daggers". Velmi dobře vyzněla naživo například výborná "Sleeper", ale i otevírák "As I Drown". Bylo patrné, že se kluci hodně snaží, i přes poměrně skromnou účast publika. Jen zpěvák Stitch D možná nepříliš taktně občas posunkem naznačil, že čekal zřejmě větší účast v luxusnějších prostorech. Naproti tomu klávesák The AvD a basák Vincent Hyde pařili, jak mohli, a notně interagovali s publikem.

Již nástup Švédů Avatar byl napínavý. Po příchodu frontmana Johannese Eckerströma, oděného do tradičního hororově střiženého kostýmu klauna, bylo všem jasné, že tohle bude velký zážitek. Johannes je frontman, jak má být, a svým ikonickým zjevem a pohyby děsil a bavil přítomné v každé sekundě a ani na chvilku nevypadl ze své role. Prakticky po celých přibližně devadesát minut strhával pozornost a věnoval se svému prvotřídnímu výkonu, který lze ocenit nejen z hlediska show, ale i po stránce vokální, kdy svým řevem dostával celý klub do varu.

Celý set otevřela pecka "Hail The Apocalypse" ze stejnojmenné desky, která vyšla v letošním roce a parádně rozžhavila kotel pod pódiem. Ačkoliv kapela funguje od roku 2001 a nahrála pět desek, její současnou tvář formují poslední dvě řadovky "Black Waltz" a výše zmíněná "Hail The Apocalypse". Z nich byl také celý setlist s jedinou výjimkou složen. Kvalitu obou počinů dokládá to, že hodinu a půl dlouhý koncert byl zásoben prakticky samými hitovkami a neměl snad žádné slabé, nebo dokonce nudné místo. Jako by Avatar ani špatné písně netvořili. A pokud ano, naživo je umí podat brilantní a živelnou formou. Kapelu tvoří výborní hudebníci, kteří byli díky dobré práci zvukaře optimálně nazvučení, a my si tak mohli vychutnat jak zpěv frontmana, tak i výborné kytarové riffy či šlapavou a technicky precizní rytmiku. Ve srovnání s vlažnými a daleko slavnějšími Deathstars, kteří nedávno Prahu také navštívili, jsou Avatar o několik řádů sympatičtějším a kvalitnějším uskupením, které během vystoupení šlape jako švýcarské hodinky.

Poté, co se během jednotlivých pauz mezi skladbami Johannes napájel z benzinového kanystru, nastal pomalu všemi nechtěný konec vystoupení a s ním přišly na řadu i odzbrojující pecky "Torn Apart" či "Smells Like A Freakshow". Teplota v Modré Vopici neustále stoupala, až to ke konci vypadalo na kremaci. A prsty v tom měl nejen topič klubu, ale hlavně Avatar, kteří předvedli, jak se dělá metal s chutí, profesionalitou a srdcem.