Novinka "Na pravom poludní" písničkářky Simy Martausové nepřináší v porovnání s předchozí "Dobrý deň, to som ja" výraznější změnu zvuku. Zatímco u řady jiných bychom to mohli označit za drobný nedostatek, u ní je to ctnost. Co ctnost. Spíš zázrak. Poté, co se z nepříliš známého děvčete s kytarou stala hvězda, jejíž album bylo na Slovensku oceněno cenou ZAI a také dvojitou platinou za skvělé prodeje, totiž čistota jejích písní udivuje. Zatímco v hudbě stále hledáme něco nového, ona dokazuje, že síla je v prostotě a lidskosti. V písničkách, co bez přidaných umělých sladidel oslavují život. Se vším všudy. S jeho strastmi i radostmi. Hlavně autenticky a upřímně.

"Už sme sa naučili robiť pózy strnulé, kupovať slivky, aj keď milujeme marhule, byť až príliš dokonalí, byť až príliš dokonalí - hoci práve na chybách sme v lepších 'ludí vyrastali," zpívá v atmosférické písničce "8:30" a přihazuje mile konkrétní vyznání o ranním přemýšlení, kdy si oči "pretrela uterákom z Billy, čo sme eště včera v Námestově kúpili." Skladby Simy Martausové jsou spontánní a plné úsměvných přirovnání, která se na první pohled mohou zdát banální, ale pokud si je posluchač zasadí do kontextu, pochopí jejich genialitu. "Dokonalé vztahy často sú otázkou kompromisu, si mi vzácný, ako káva je vzácná pre tiramisu," zní například hned z otvíráku "Želé".

Silné texty doplňují většinou poměrně jednoduché folk-popové aranže, které jejich podstatu upevňují. Sama zpěvačka se už během příprav nahrávky v našem rozhovoru svěřila, že do řady songů se už poté, co je se svou kapelou nahrála, nijak nezasahovalo, aby zůstala zachována nálada, s jakou byly natáčeny. Martausová má kolem sebe pětičlennou skupinu složenou ze samých mužů a o tom, jak jim to společně klape, pojednává bonusová skladba "5 chlapov v kapele", jež patří na albu k těm nejveselejším.

Vedle těch radostných kousků najdeme v tracklistu také ty, jež se zabývají smutnější stránkou života (k nejpůsobivějším patří mrazivá, šansonově laděná balada "V pouličných kaviarňach"), mnohé posluchače ale jistě potěší, že autorka všech písní na albu podává i smutek s nadhledem. Jak se můžete sami přesvědčit v níže přiloženém videu k melodickému singlu "Buď mi doktorom", který už si oblíbila slovenská rádia, Sima není žádná milovnice srdceryvných dramat, ale působí spíš jako od přírody veselé děvče, co rozdává úsměvy na všechny strany.

A právě to je hlavní přednost desky: při jejím poslechu totiž máte pocit, že vám do uší proudí holčičí výpovědi vaší dobré kamarádky, se kterou řešíte otázky všedního dne, a ne celebrity z plakátu. Kamarádky, se kterou můžete v létě vyrazit "spať len tak pod nebom, svítit si ohníkom," ("Karavan") která se vám svěří s křivdou, jíž se dočkala ("Cirkus"). A to je úplně v pořádku, jelikož každý občas potřebuje padnout na pusu, protože "zvykáme si rýchlo na obľubu, na mola, preto sú aj pády, aby duša pyšná nebola." ("Banánová šupka") A pak můžete být jedině rádi, že takovou kámošku máte, a říct si: "Vážim si náručia, čo nie sú dočasné." ("Čižmy")

Sima Martausová je zkrátka zjevení. Čistá duše ve světě pop music. Ale opravdu čistá, ne jako marketingová zbraň. Z jejích písniček ta opravdovost tryská. "Mám slabost pre veci, ktoré ma nesklamú, a taktiež pre smery, čo pevné ostanú," zpívá ve skladbě "Lara". A taková je i její hudba. Nezklame a drží směr.