Tvá druhá deska "O duši" je venku od jara, máš tedy od ní už jistý odstup. Jak ji dnes po tom čase vnímáš? Přece jen jsi se na ní dostal hudebně úplně jinam než na debutu...

Musím říct, že i po tom půl roce jsem s deskou spokojen. Myslím, že oproti debutu je propracovanější jak po hudební, tak po textové stránce. Jsem rád, že každá písnička na albu je do jisté míry uzavřený tvar, na každou z nich bych mohl natočit videoklip, zároveň ale deska funguje jako celek a věřím, že si uchovává i nějakou atmosféru.

Chtěl jsi s ní oslovit i trochu jiný druh publika, protože dosud tvou hudbu poslouchala hlavně mladá generace. Myslíš, že díky experimentům s operním zpěvem nebo country se jí podařilo dostat i k lidem o něco starším?

Myslím, že jsem na naší scéně v trochu zvláštní pozici, protože nemám žádného parťáka, někoho, kdo by dělal podobnou hudbu jako já. Často slyším kritické hlasy, že tohle není hip hop. Pro mě to není směrodatné. Já nechci dělat hip hop, chci dělat hudbu. A tou se chci nějak kriticky vyjadřovat nebo předávat emoce. A písničky jsou tomu uzpůsobené. Tím, že jsem takto osamocený, je to pro mě o něco těžší. Ale věřím, že například u singlu "Město, co spí", který je do určitě míry kontroverzní tím, že jsme se v něm dostali až na samotné žánrové hranice, lidé vycítili, že nejde jen o prvoplánovou snahu šokovat, ale že to má v mém případě nějakou kontinuitu.

Myslíš, že se dá v tomhle pojetí zajít ještě někam dál, nějak ten vlastní styl s kombinací různých žánrů ještě prohlubovat?

Na mou tvorbu se dá dívat dvojím pohledem. Jedním z nich je právě to křížení hudebních žánrů, které jsme tentokrát uskutečnili. A určitě to jde ještě prohlubovat, o tom jsem přesvědčen. Šla by třeba udělat deska, která by byla čistě akustická, těch cest je ale spousta. Druhý pohled je ten, že album je hodně osobní, proto má také název "O duši". A to je cesta, u které si nejsem jistý, zda se dá ještě někam posouvat. Samozřejmě, mohu udělat další osobní desku, je ale důležité, aby se člověk neopakoval a umělecky nevyčerpal.

Jak se ti vůbec podařilo dostat na desku tolik hostů, kteří dělají úplně jiný styl hudby? Terezie Kovalová z Calm Season, Kühnův dětský sbor, Tereza Černochová, operní pěvkyně Ester Pavlů... Asi málokdo by tipoval, že se někdo z nich spojí s interpretem, který slaví úspěch u mainstreamového publika.

Nikdo z nich asi mou hudbu primárně neposlouchá, ale jsou to lidé, s kterými když se pobavíš a představíš jim nějakou svou vizi, vycítí, že to myslíš vážně a že to může mít své kvality. Navíc věřím, že i je ta naše spolupráce mohla nějak obohatit. Proces vznikání desky byl poměrně dlouhý a nikdy to nebylo tak, že bych si někoho vyhlédl a vytvářel písničku na míru, aby tomu danému interpretovi seděla. Až když jednotlivé songy začaly nabírat konkrétní tvary, přemýšleli jsme o hostech. Vždycky bylo důležité, aby písničkám vtiskli to, co jsme do nich chtěli dostat. Například Kühnův dětský sbor podle mě skvěle vystihl náladu songu "Všechno má svůj čas", hlas Terezie Kovalové, která původně měla nahrát jen violoncello, zase dodal nový rozměr písni "Hlubiny".

Není obtížné ty písničky prezentovat naživo? Hraješ třeba na koncertech "Město, co spí"?

Obvykle to bez Ester nehrajeme, protože ona je té skladby nedílnou součástí. Měla dorazit na křest, ale bohužel jí do toho něco přišlo, takže jsme společně zatím vystoupili jen v květnu při release party desky "O duši" a reakce přítomných diváků byly skvělé. Znovu song společně předvedeme i na koncertě v SaSaZu 15. listopadu. Celkově je to s živým provedením novinek docela těžké, protože na některé akce, kde vystupujeme, se kvůli tomu, že se jedná o často pomalé a atmosféricky songy, nehodí. Hrajeme hlavně "Kruhy" a "Pořád jen to svoje", více novinek samozřejmě zazní na křtu. Rád bych ale zrealizoval nějaké turné přímo k albu. Mám pocit, že to té desce trochu dlužím.

A jaké byly na tvou novou tvorbu reakce z řad hiphopové komunity? Přece jen jsi z ní tím asi definitivně vystoupil.

Je pravda, že někteří moji fanoušci, kteří poslouchají hlavně hip hop, mohli být z desky zklamaní, protože na ní nenašli žádné songy, kde bych se zabýval rapem a mým postavením na scéně. To je ostatně již zajeté a do velké míry schizofrenní téma většiny rapperů u nás. Můj záměr byl, abych se tomu vyhnul a použil rapové médium tak, aby fungovalo jako určitý prostředek. Ano, vždycky se budou ozývat názory, že je to moc "měkké", "není to hip hop" a podobně, ale tím se nezabývám a pokračuji v tom, čemu věřím a kam mě to umělecky táhne.

Je tvůj odklon od klasického hip hopu také důvodem, proč jsi nevydal slibovaný mixtape, který měl vyjít před deskou a uváděl ho song "Pořád jen to svoje"?

Ano, nějaké songy tohoto typu mi dosud leží v počítači a mohl bych je klidně vydat, ale zjistil jsem, že když s tím nejsem ztotožněný, nemá význam to vydávat. Ale nelámu nad cestou klasického hip hopu ještě definitivně hůl, je možné, že třeba jednou budu mít chuť udělat něco, co pro mě nebude emočně tolik zatížené.

Vychází z tvých představ o směru, jakým se chceš nadále ubírat, i klipy? Ten k "Město, co spí" je hodně specifický a nyní chystáš zveřejnit další, o němž tvrdíš, že jeho natáčení bylo jiné.

Myslím, že mi hodně pomáhá i to, že se sám věnuji režii. Videoklip vnímám jako další pohled na daný song. Když píšu, často si rovnou text představuji v obrazech. Faktem je, že někdy na člověka může dopadnout i jistá pochybnost, zda má ta snaha o přesah a čas, který tomu věnuje, význam. Když vidím, jak na naší hiphopové scéně spousta lidí neustále recykluje své skladby a videa, drží se pořád dokola jednoho modelu, a ty klipy přesto mají úspěch, přemýšlím, zda tahle cesta má smysl. Jedna věc ale je, kolik lidí ten klip zhlédne, a druhá, v kolika z nich to opravdu něco hlubšího zanechá. A jsem přesvědčen, že když do toho člověk upřímně vloží veškerou energii, svého diváka si najde.

Ke klipu "Město, co spí" se váže i stejnojmenný projekt, kterým se snažíš motivovat mladé lidi k větší angažovanosti ve společenských otázkách. Pořádali jste i besedy a workshopy. Co sis z těch setkání odnesl?

Téma angažovanosti mladých lidí a jejich vztahu k veřejnému prostoru obecně mi přijde v Česku trochu opomíjené. Proto bylo pro mě hodně zajímavé se s těmi mladými lidmi opravdu sejít a diskutovat o konkrétních problémech. Je totiž rozdíl se k něčemu vyjadřovat udělováním likes na Facebooku a do něčeho se opravdu hlouběji ponořit. Odnáším si z toho dobrý pocit a věřím, že to mělo smysl. Navíc společně pojedeme do Berlína, kde navštívíme zajímavá místa, na která by se třeba někteří jinak nedostali.

Nový videoklip k singlu "Všechno má svůj čas", kde hostuje Kühnův dětský sbor, jsi natáčel během září a jeho premiéra proběhne na křtu desky, který se uskuteční 3. října v Liberci. Na co se mohou fanoušci těšit?

Točili jsme ho na šestnáctimilimetrový film, takže má určitý retro nádech. Byl to nápad kameramana, který mě nadchl, protože dnes si všichni myslí, že když máš foťák, tak to vlastně stačí. Myslím, že tenhle způsob točení už jsem si osahal dostatečně, a chtěl jsem vyzkoušet zase něco jiného. Natáčeli jsme na místech, kde jsem trávil jako malý kluk prázdniny, představuje tedy jakousi vzpomínku na mé dětství, na to, co jsem prožíval. Navíc má song trochu meditativní charakter, je o stárnutí, o plynutí času a přijetí životních změn. Klip představuje příběh chlapce, který prochází určitou cestou. Inspirací mi byly i mé oblíbené české filmy jako "Páni kluci" nebo "Obecná škola".

A nebojíš se, že pro mladou generaci, z jejíž řad většina tvých fanoušků pochází, to bude těžce stravitelné? Podle tvého popisu se nebude jednat o žádnou "cool" záležitost.

Je to možné. Nebudou tam žádné filtry, naleštěná auta a podobně, nebude to žádná imageová záležitost, jako je řada českých hiphopových klipů. Ale to mě nemůže odradit, dělám věci, jak je cítím, a jsem ochoten se něčeho vzdát, aby mi to mohlo přinést jiný umělecký prožitek.

Bude to tedy oproti minulému klipu "Kruhy", který byl primárně určen mladým mainstreamovým divákům, zase úplně něco jiného. Baví tě stavět proti sobě různé kontrasty? Protože předchozí vizuál "Město co spí", který už jsme rozebrali, byl zase z úplně jiného soudku.

Jak se to vezme. Já nevytvářím žádné protiklady z hlediska hodnot, které zastávám, ty zůstávají pořád stejné, jen formu se snažím stále někam posouvat. A řekl bych, že na propojování různých žánrů není lepší médium než hip hop. V tom vidím jeho obrovský potenciál a stále skrývá netušené možnosti.

Máš už v hlavě představu, které skladby z alba bys ještě mohl vizuálně ztvárnit? Říkal jsi, že klip bys, pokud by nebyly žádné limity, dovedl natočit ke každé písničce z desky.

Nápady jsou. Kameraman, se kterým jsem točil klipy "Město, co spí" a "Všechno má svůj čas", si hodně oblíbil skladbu "Sen" a přišel se skvělou myšlenkou. Ta je ale rozpočtově poměrně náročná, uvidíme tedy, zda na to budou prostředky. Ten song se líbí hodně lidem a myslím, že svým způsobem i charakterizuje atmosféru celé desky. Já osobně mám moc rád písničku "Hlubiny", ke které bych video chtěl natočil. Snad se to povede zrealizovat. Výhoda je v tom, že když si člověk ty písničky opravdu prožije, výpovědní hodnotu si udržují pořád a nestárnou mu před očima. To znamená, že vím jistě, že i kdybych šel točit klip k "Hlubinám" třeba za rok, bude pro mě pořád aktuální.

V tvých singlech často hostují zpěvačky, spolupracovalo jich už s tebou poměrně dost. Jak to chceš do budoucna řešit, aby se jednotlivé vokalistky pořád neopakovaly? Je jasné, že u nás zase takový výběr není.

Je důležité si uvědomit, že zpěvačky tam nejsou proto, aby se singl mohl hrát v rádiu, ale proto, že když song pojednává o lásce, v určitý moment je lepší zpěv než mluvené slovo. Já kdybych mohl, tak také spíš zpívám, než rapuji. I na desce "O duši" si občas prozpěvuji, ač si samozřejmě jsem vědom svých limitů. Takže jednotlivé interpretky nejsou účelově vybrané, spíš mají vždycky do songu zanést nějakou konkrétní emoci. Je ale pravda, že v hlavě pár zpěvaček, s nimž bych v budoucnu něco rád natočil, mám.

Jaká jména máš konkrétně na mysli?

Už dlouho bych chtěl například natočit skladbu s Anetou Langerovou, ale v současnosti bohužel moc netuším, kam se vlastně hudební kroky Anety budou dál ubírat a zda je nějaká spolupráce reálná.

Desku pokřtíš v pátek 3. října v libereckém Golf baru. Kromě zmíněné premiéry klipu by se na pódiu měli objevit i hosté jako Debbi, ATMO Music nebo Terezie Kovalová. Čím dalším bys čtenáře nalákal, aby dorazili?

Já bych určitě nechtěl nikoho za každou cenu nějak lákat. Netvrdím, že se bude jednat o nějakou velkolepou akci, která by se měla tvářit nabubřele. Pokud přijdou fanoušci, co mají rádi moje písničky, a užijí si to, budu spokojen. Zároveň se těším, že zase uvidím nějaké tváře, které jsem třeba už dlouho neviděl.

Od jara také absolvuješ besedy po základních školách v rámci projektu "Buď toho součástí! Podporuj muziku", jehož dokument jsi režíroval. Jaký je pro tebe výstup celé té kampaně? Asi není třeba připomínat mediální humbuk, který se kolem ní strhl.

My jsme nepřišli s žádnými kontroverzními nebo radikálními názory, ten dokument jen sděloval, že pokud má člověk nějakého oblíbeného interpreta, mohl by se zamyslet nad tím, zda by nebylo od věci ho podpořit. A musím říct, že při kontaktu s dětmi základních škol, pro které byl určen, jsem se opravdu přesvědčil, že to mělo smysl. Spousta z nich vůbec neměla ponětí o problematice autorských práv a dozvěděli se nové informace. Rozhodně jsem k tomu nepřistupoval s tím, že bych chtěl nějak dogmaticky tvrdit, co je správné a co ne, jen jsem chtěl nějakým způsobem kultivovat naše prostředí. A pořád jsem ten, co jednou bude raději, když se dítě naučí používat službu, jakou je třeba Spotify, než když bude chodit stereotypně stahovat na Uložto.

Kdybys dopředu znal argumenty, které odpůrci projektu používali, přihlédl bys k tomu při tvorbě dokumentu? Nebo si za ním stoprocentně stojíš v té podobě, v jaké byl realizován?

Když člověk vezme v potaz věci, na které ti kritici upozorňovali, je potřeba si uvědomit, že byly často vytrhané z kontextu. Třeba využili věty, v níž Ben Cristovao řekl, že jezdí domů po koncertech unaven, z čehož ironicky vyplynulo, že my hudebníci jsme vlastně chudáci. Samozřejmě chápu, z jaké pozice se k tomu kluci stavěli. Dělat si z něčeho legraci je fajn, ale je to vždy ta jednodušší cesta než se snažit na problém upozornit nebo ho řešit. Každopádně bych to teď stejně z velké části udělal stejně. Ten dokument totiž měl jisté limity, měl jasně stanovenou délku i cílovou skupinu, pro kterou byl určen. Kdybych dokument na stejné téma točil například pro Českou televizi a stopáž by byla hodinová, udělám ho úplně jinak, přizval bych jiné hosty a celé by to bylo daleko více polemické.

Kritiku ještě víc umocnil fakt, že jedním ze sponzorů projektu byla OSA. Jak ta se na vzniku dokumentu vlastně podílela?

Zadavatelem projektu byla organizace IFPI, proto je paradoxem, že si ho všichni spojují s OSA, která byla pouze jedním ze sponzorů. Nedělal jsem to pro OSA a v kontextu toho dokumentu mě jako taková vlastně nezajímá. Jsem si vědom, že je to organizace, jež má v Česku jednu z nejhorších pověstí. Každopádně kopat do OSA je u nás takový folklór a zjistíš, že to často dělají i lidé, co o ní moc neví. Nechci se ale pouštět do rozebírání toho, do jaké míry je na vině skutečnost, že v Česku se problematika duševního vlastnictví moc nerespektuje, a do jaké míry si za to OSA může sama. Je dost možné, že pravda je někde uprostřed. Ono je v pohodě, pokud nebereš duševní vlastnictví vůbec v potaz. Pak si ale přiznej, že jsi něco jako utopický socialista. Tuhle pozici ale musíš mít sakra promyšlenou a ne plkat blbosti. To říkám i jako člověk, co dělá (nebo dělal) rap a který ví, že právě tenhle žánr se, co se týká autorských práv, od počátku pohybuje na hraně.

A co tvá angažovanost v oblasti politiky? Je dobře známo, že jsi už párkrát své politické postoje veřejně prezentoval. Byl jsi někým osloven i pro nadcházející volby?

Osobně dlouhodobě podporuji Jiřího Dienstbiera, protože to je člověk, který má mou důvěru a vyznává podobné hodnoty jako já. Proto podporuji i jeho současnou kandidaturu do senátních voleb. Veřejně jsem své preference v souvislosti s ním vyjádřil při prezidentské volbě a od té doby svého kroku nelituji.

Stalo se ti někdy, že jsi byl osloven nějakou stranou či jiným politickým subjektem, ale bylo ti to ideologicky "proti srsti"?

Tuto otázku už jsme párkrát dostal a vždycky říkám, že ne. Shodou okolností mě ale právě před letošními komunálními volbami oslovila jedna liberecká politická strana, která chtěla, abych stál v čele její kandidátky. Odmítl jsem, zdálo se mi to celé přece jen trochu moc účelové. Navíc myslím, že v postavení rappera, který se chce kriticky vyjadřovat ke společenským otázkám, by bylo spojení s nějakou konkrétní politickou stranou trochu střetem zájmů.

Vraťme se ještě na závěr k tvé hudební tvorbě. Začínáš už pomalu skládat další materiál? V jakém tvůrčím stádiu se momentálně nacházíš?

V poslední době jsem si prošel hodně těžkým vztahovým obdobím, což vždycky přináší inspiraci. Možná se posluchačům mých desek může zdát, že procházím těžkými obdobými pořád (smích), ale teď to bylo opravdu hodně složité. Vznikly tedy některé nové songy, které se toho týkají. Na druhou stranu cítím, že nechci, aby o tom celá příští deska pojednávala. Písničky jsou opět hodně osobní, ale chci si teď dát chvíli pauzu a dobře si promyslet, jakým směrem se vydám dál. Hledám inspiraci i jinde. Je zajímavé, že v poslední době poslouchám hodně folk, například Bena Howarda, jsou to písně, které se mě emočně hodně dotýkají a ovlivňují mě.

A máš už představu, zda chceš další desku znovu nahrávat s osvědčenými spolupracovníky Martinem Ledvinou a ODDým?

Kdyby se v Česku nacházely nějaké zajímavé producentské osobnosti, u kterých bych věřil, že by mohly mé hudbě něco přinést, rád bych je oslovil. A je dost možné, že někoho skutečně oslovím. Základ v podobě beatů budu mít nejspíš znovu od ODDýho, i když, na rozdíl od desky "O duši", kde jsem opravdu trval na úzkém autorském týmu, se nebráním tomu, aby přispěli i jiní. Nic konkrétního ale zatím skutečně říct nemohu, na to je ještě příliš brzy.