Až moc (phanto)gramů podivínství

Phantogram, elektronické duo z New Yorku, přichází se svou druhou deskou. Jaká je? Inu, ve snaze být originální hudebníci často propadají experimentům. Někdy se stane, že z toho vznikne nový směr, který ostatní začnou napodobovat. Ale většinou se to nepovede. Tak jako v tomto případě.

4/10

Phantogram - Voices

Vydáno: 18.2.2014
Celkový čas: 43:49
Žánr: Electro

Skladby: Nothing But Trouble, Black Out Days, Fall In Love, Never Going Home, The Day You Died, Howling At the Moon, Bad Dreams, Bill Murray, I Don't Blame You, Celebrating Nothing, My Only Friend

Vydavatel: Republic

Ohodnoť toto album

Už je to sedm let, co se klávesistka a zpěvačka Sarah Barthel dala dohromady s kytaristou Joshem Carterem. Za takovou dobu se toho dá stihnout mnoho - jejich songy se objevily v reklamách, seriálech či filmech ("Hunger Games"), na kontě mají čtyři EP a teď také dvě desky. Ta první, "Eyelid Movies", vyšla v roce 2010 a ihned zaujala všechny přívržence lehčí formy trip-hopu. Za zmínku rozhodně stojí skladby "All Dried Up" a "As Far As I Can See", které ukazovaly kapelu jako vskutku nadané elektronické nadšence. Jenže! Je tu rok 2014 a s ním i nové studiové album "Voices", které vychází poprvé pod záštitou velkého vydavatelství. Projevilo se to nějak na tvorbě Phantogram?

Řekněme si to na rovinu - je to neuvěřitelně zvláštní deska. Tak zvláštní, že je velmi těžko poslouchatelná. Není to sice taková ta hudba pro otrlejší, jako jsou například CocoRosie, ale i tak je těžké pochopit, co tím chtěli Sarah a Josh vlastně říci. Je tu všeho až moc - aranží, experimentů a hlavně patosu. Jednotlivé skladby se často tříští na vlastní svět instrumentálu a vokálů - tyto dvě složky jako by k sobě ani nepatřily, každá žije sama za sebe a výsledkem je pochopitelně určitý nesoulad. Jsou i případy, kdy takový nesoulad funguje - stačí si vybavit podladěné kytary Korn. Jenže u Phantogram už to nepůsobí tak cool.

Zase tak úplná hrůza to ale není. Tu a tam se klubou poměrně zajímavé nápady. Háček je v tom, že jsou takřka ihned zhaceny nějakým děsivým akordem či vokálním úletem zpěvačky na úrovni halekání ptactva v lese. K milým okamžikům se dá zařadit třeba začátek "Bad Dreams" - krásná předehra je nicméně téměř okamžitě přeříznuta nijakým hlasem Sarah. Podobným syndromem trpí i druhý singl "Black Out Days" - má sice výborný instrumentální podklad, ale už o dost slabší zbytek.

Jako jednooký mezi slepými pak působí pilotní singl "Fall In Love", který se skutečně neobvykle povedl. Půvabné smyčcové intro, změny tempa, kupodivu příjemný hlas Sarah,a velmi originální, ale v žádném případě rušivá melodie. V aranžích songu se duo blýsklo, je jich sice opravdu přehršel, ale tentokrát si navzájem tolik nepřekáží a působí aspoň trochu celistvě, na rozdíl od zbytku desky, jejíž náplň se dá přirovnat k cestě, na které je kousek vydlážděn, kousek asfaltován a kousek zarostlý trávou. Ve výsledku se po ní nedá chodit, natož jezdit.

Těžko pochopitelným krokem, stejně jako na předchozím albu, je angažování Joshe jako zpěváka. Nejenže je jeho vokální arzenál značně chudý, ale chvílemi dokonce vznikají pochyby, jestli vůbec umí zpívat...

Phantogram musejí najít nový, efektivnější způsob, jak prezentovat svoji hudbu tak, aby z toho posluchač primárně neměl žádnou fyzickou/psychickou újmu a taky aby z toho vůbec něco měl. Změnit by se měl především přístup ke skládání jako takovému - dobrých písní je na nahrávce opravdu málo a zbylé místo na disku už je často jenom těžko stravitelná omáčka.

Mluvit o "Voices" jako o špatné desce by ale bylo krajně nefér. Hitparády nezboří, nikoho nepobouří, nikoho nenadchne, ale mohla by být vhodná pro všechny, kteří hledají něco, co je mimo tradiční postupy a směry. A vlastně Sarah Barthel s vizáží Kleopatry by také mohla potěšit nějaké to oko, že jo.

• oh you, marticko (jarecek, 07.03.2014 10:22) Reagovat

  tak tohle se hodne nepovedlo aneb kdyz chces ukazat, jak moc velky nemas hudebni rozhled, uved do clanku jako prirovnani interpreta, ktery nema zadnou souvislost. prosim, priste cocorosie s necim takovym fakt ne. muzeme tady hovorit o pisnickovych reminiscencich a la cocteau twins. lehke noisove nanosy obcas evokuji treba mbv nebo jine nosie/shoe-gazing projekty. a opravdu ne a ne a ne electro. je tam hodne osmdesatek. velkej eintopf dream popu, synth-popu, spetka post-punku. plus ty devadesatkovy mixy rocku a trip-hopu (radiohead tak pred patnacti lety). slysel jsem tam naechovany popevky m83 (jo, jasne, to je zase jen jina vykradacka 80s) a v prilozenem videu i aktualniho jamie lidella (uz ani nepisi, co to je), i kdyz ten ma vic funku. cili kdyz budes chtit o te desce mluvit, vyse uvedenym nic nezkazis. mas to ode me jako predvikendovej darek.
  
  p.s.: slysel jsem behem dvaceti minut pres videa jen v rychlosti asi polovinu skladeb, takze po zodpovednem naposlouchani bych mohl byt trefnejsi. a treba by mi to ta druha polovina i podstatne zkorigovala .. porad jsem si ale jistej, ze jsem bliz nez ty.
  
  

  • Re: oh you, marticko (MartaŠ, 07.03.2014 10:44) Reagovat

    No já Vám děkuji za dárek, jarecku :) Právě kvůli tomuhle jsem se snažila všelijakým přirovnáním vyhnout, protože každému připadá ta hudba jako něco jiného. Mě to vyvolalo CocoRosie, poněvadž po jejich poslechu jsem si jako u tohohle řekla "kua co to je". Chápu, to je dost slabý argument, ale zmínil jste souvislost:) A to jsem zvyklá na ledacos, když jsem poprvé zaslechla Crystal Castles tak jsem se zařekla, že je už nechci slyšet. No a o pár měsíců později už jsem poskakovala v první řadě v Lucerna MB. Zkrátka, já jsem na široký rozhled v hudbě, o které píšete, ještě trochu malá. Takže asi zůstanu ve svým popovým rybníčku zatím. Ale až budu muset psát zase něco z vašeho rybníčku, napíšu Vám e-mail a poradím se. Mějte se hezky, a díky za opravdu dobrý názor.
    
    

    • Re: oh you, marticko (jarecek, 07.03.2014 11:00) Reagovat

      jasne, ale zminit ze to neni tak hardcore jako cocorosie je asi podobny jako napsat, ze to neni instrumentalni onanie jako metallica (s trochou nadsazky). proste takhle by clovek mohl kdykoliv placnout do clanku cokoliv mimo. coz teda samozrejme muze, ale to uz jsme trochu u nihilistickyho videni sveta. jak rikas spravne, je to dost slaby argument :) jinak ano, hudba muze evokovat ruznym lidem ruzna prirovnani, ale myslim, ze kdyz se zeptas erudovanejsich kolegu v redakci nebo lidi ve svem okoli, tak tam najdou podobne veci jako ja. tomu verim. btw. jeste mi to v jednom songu trochu pripomnelo the xx. kdyby chteli bejt hlucni. tak klidne nekdy napis. btw. zeru tvuj styl, ty kerky jsou vynikajici. skoda, ze na tak mrnavym obrazku ..
      
      

• Tak tohle je fakt mimózní recenze :-o... (Punch, 22.03.2014 20:27) Reagovat

  Tak tohle je fakt mimózní recenze :-o
  
  

• S recenzí nesouhlasím, album jsem si koupil prá... (Anonym, 08.06.2016 16:56) Reagovat

  S recenzí nesouhlasím, album jsem si koupil právě kvůli nápaditosti a zvukové překvapivosti. Celkově
  je vyvážené a poslouchatelné až do konce. V žánru elektronické hudby chytrý nadprůměr. Dávám 8/10 Tomas
  
  

8/10

Recenze: Jako v horečnatém snu. Psí vojáci na albu "Hořící holubi" zkoumali hranice vlastní hudby Pro jednoho kultovní dílo, pro jiného obtížně poslouchatelná experimentální věc. Pro desku kapely Psí vojáci "Hořící holubi" platí obojí. Navzdory kultovnímu statusu je tenhle počin v diskografii formace poněkud marginalizovaný.... čtěte zde

Vydáno: 08.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Apashe s Alinou Pash a dalšími v O2 universu ukázali, že spojení elektroniky se symfonickým orchestrem není nesmysl Neuvěřitelné čtyři hodiny trval program v pražském O2 universu, před jehož začátkem Apashe lákal, ať přijdeme včas, tedy už v 19:30, abychom zažili kompletní show. Náročný páteční večer proto končil až po 23. hodině a... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 13:43 v sekci Naživo

8/10

Recenze: Peter Lipa se na albu "Je to stále tak" pootevřel mainstreamu, nahrávka šlape i po letech Na sólový debut "Neúprosné ráno" čekal Peter Lipa dlouho. Pozici měl už tehdy stabilní a deska ji jen potvrdila a upevnila. Následující kolekce "Je to stále tak", která vyšla o čtyři roky později, má tak ve zpěvákově diskografii... čtěte zde

Vydáno: 07.02.2026 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Blitz Union - Nejsme prorokové, jen nás baví vymýšlet příběhy. Snažíme se vytvářet silnou komunitu Domácí Blitz Union jsou známí spíše v zahraničí, ale postupně si budují základnu i u nás. V půlce ledna vydali desku "Evolution", na které najdeme jedenáct songů. Nově hrají v pěti členech, přičemž dva jsme mohli vidět v... čtěte zde

Vydáno: 06.02.2026 08:10 v sekci Publicistika | Rozhovory

Českým rádiím vládne David Guetta, streamům Djo. Raye je v hledání manžela stále úspěšnější Po čtyřech týdnech na vrcholu opustila Taylor Swift s "The Fate of Ophelia" vedoucí příčku české rádiové hitparády. V čele ji nahradili David Guetta, Teddy Swims a Tones And I s "Gone Gone Gone". Albovému žebříčku dál kraluje Buka,... čtěte zde

Vydáno: 05.02.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády