Zdá se, že veteráni tvrdé elektroniky na stará kolena dostali tvůrčí přetlak. Na sklonku loňského roku Front Line Assembly vyrukovali s počinem "AirMech". Nejednalo se o album v pravém slova smyslu, ale o soundtrack ke stejnojmenné online hře. Utekl zhruba půlrok a Bill Leeb a spol. jsou zase zpátky, tentokrát s plnohodnotnou deskou. Nabízí se otázka, zda existuje v muzice něco, co tihle vyžilí elektronici dosud nevyslovili.

Na "Echogenetic" kapela tak trochu cestuje v čase. Vrací se k dávným nahrávkám, jako jsou "Caustic Grip" nebo "Tactical Neural Implant". Ovšem představuje je v současném, moderním pojetí. Front Line Assembly již vyzkoušeli v hudbě ledacos, kytary nevyjímaje. Tentokrát je však nechali zavřené ve skříních nahrávacího studia a vše postavili čistě na elektronice. I když lze electronic body music brát jako dávno zakonzervovanou záležitost, muzikanti tady předvádějí, jak ji lze kombinovat s aktuálními trendy. Dokonce takovými, které jsou od elektro-industrialu na míle vzdálené.

Desku otevírá instrumentální "Resonance" a lze ji chápat jako skoro tříminutové intro do celkem jedenáctiskladbové kolekce. Pomalá, neveselá věc dává tušit, co bude následovat. "Resonance" plynule přechází v "Leveled", kde se již ke slovu dostává Bill Leeb coby zpěvák. Svým typickým způsobem do rozsypané rytmiky a návalů syntetické mlhy šeptá své postkatastrofické vize.

Za jeden z nosných bodů alba lze označit "Killing Grounds". Svižnou, možná až překvapivě taneční věc s hymnickým motivem. Ostatně nosné, pompézní motivy prochází napříč celou deskou. V pořadí čtvrtá "Blood" toho budiž jasným důkazem. A to přesto, že deska obsahuje fragmenty stylu, který by tady čekal opravdu málokdo - dubstepu.

Temné vlny se vzdouvají, gradují, aby se za okamžik propadly kamsi do hlubin. Může se to zdát neuvěřitelné, ale tihle černooděnci, jak se zdá, stále reflektují, co se děje v jiných sférách hudební scény. A nejen to. Vše vstřebávají, zpracovávají a po svém na to reagují.

Není toho v hudbě mnoho, na co by Front Line Assembly nenašli odpověď. Ovšem nelze očekávat, že se nějakým módním vlivům slepě přizpůsobí. Stále si uchovávají nadhled a osobitost. Přijmou je však jenom jako inspiraci, kterou přetvoří k obrazu svému. Obtisknou do nich svoje chmurné vize o budoucnosti světa, která se k nám nezadržitelně blíží. "Echogenetic" je vlastně hudebním doprovodem k závěrečnému období naší civilizace.