První tóny nového épéčka Depressive Disorder odhalí, že tahouni domácího íbíemka neustoupili z pozic, do kterých se v dobách svého vzniku zakopali. Od vydání poslední nahrávky uteklo pět let, během kterých se formace utvrdila v názoru, že kytary vlastně nepotřebuje. Minikolekce "Foreign Faces" dokládá, že to bylo rozhodnutí správné. A vůbec nevadí, že šlo do jisté míry o nouzové řešení. Polovina dua většinu času tráví ve Švýcarsku, což nahrávání zrovna neusnadňovalo.

Depressive Disorder si pořád jedou to svoje, jen o něco lépe než dosud. To ale neznamená, že by se jakkoliv podbízeli. Takový dojem mohou budit melodické motivy v úvodní "Pain I Feel Inside" nebo předposlední "My World Is On Fire". Jsou milým překvapením, zásadní změnu v přístupu ale neslibují. Typické temnomety jedou pořád naplno a odkaz na praotce Billa Leeba a Front Line Assembly je i zde evidentní.

Formát šesti skladeb se navíc ukazuje jako ideální. Další položky by už byly navíc. Instrumentální proklady však zároveň nejsou pouhou vatou - zpívané tracky smysluplně doplňují. Jedinou vadou na kráse pro skalní fanoušky tak může být hlavně absence fyzické desky. EP "Foreign Faces" si kapela vydala sama a je k dispozici pouze coby balík souborů ke stažení na Bandcampu.