Kdo ve čtvrtek odpoledne přišel navštívit festivalový areál, přivítalo jej u vstupu slunečné počasí a narazit mohl i na Kapitána Dema, který společně s Koblížky nebo třeba L.A. bavil lidi z Red Bull Tourbusu postaveném kousek před vchodem do areálu. Nás zaujalo především vystoupení obtloustlého alter-ega Jiřího Buriana, který během setu stihl pourážet kdekoho, pronést řadu vtipných hlášek a během jeho tři čtvrtě hodiny dlouhého šaškování došlo i na "Get Lucky" od Daft Punk (prostě jen tak, hlavně aby byla zábava). Zmínit si také zaslouží britští rap-dubstepoví-metalisté Hacktivist. Ti zahráli na YouTube stage a povedlo se jim alespoň částečně rozhýbat horkem zmožené návštěvnictvo. Co jejich vystoupení kazilo, byl příliš přebuzený zvuk, ale samotná kapela vykazovala na pódiu takové množství energie, že to v tomto případě ani moc nevadilo.

Foals předcházela velká očekávání. Jejich poslední deska "Holy Fire" byla kdejakým hudebním publicistou nebo trendařem vychválena až do nebes, nicméně vystoupení na Rock For People patřilo spíše mezi ty vlažnější. Odměřené chování a zamračená tvář frontmana Yannise Phillippakise působila ve spojení s výbornou rozjuchanou hitovkou "My Number" přinejmenším podivně a zvláštní bylo i jeho skákání do publika, neboť své koutky úst ani na rukou nadšených příznivců nezvedl. Nebylo to špatné a určitě je fajn, že česká premiéra proběhla ještě relativně včas, ale toho dne tady prostě hráli lepší.

I když jej mnozí nadšeně přivítali a v zásadě neodehrál špatný koncert, tak ne, nehovoříme o Karlu Gottovi (report zde). Nezlobte se na mne, ale na rozdíl od kolegy Malara jsem přesvědčen o tom, že tento zpěvák na festivalu typu Rock For People nemá co dělat. Ani jako úlet. Řeč je o Queens Of The Stone Age (report zde).

Britské Klaxons provázely dvě věci. Zaprvé mizerné nazvučení, ve kterém se utápěly vokály Jamie Reynoldse a Jamese Rightona, zadruhé našťastné zařazení hned po nařachaném a naprosto fantastickém koncertě Queens Of The Stone Age, po kterých, ať by přišel na řadu kdokoliv, jen těžko by se vysoce nastavené laťce vyrovnal. I tak ale byli Klaxons naživo velmi dobří. Věci z jejich vychvalovaného debutu "Myths Of The Near Future" už sice nezněly tak svěže jako před lety, ale třeba "Echoes" nebo "Twin Flames" z dvojky "Surfing The Void" stále dokázaly způsobit v publiku nemalé pozdvižení. Vůbec nejlepší ale byly překvapivě až ukázky z připravované a dosud nepojmenované třetí studiovky. Vypadá to, že se máme na co těšit.

Modestep jsou považováni, alespoň podle propagačních materiálů a pověsti, která je předchází, za nástupce The Prodigy nebo Pendulum. Jejich vystoupení na Rock For People ale ukázalo, že toto přirovnání ještě není tak úplně na místě. Modestep stále ještě hrají trošku nižší ligu a to jak v oblasti chudší pódiové prezentace, tak i coby jejich vlastní tvorby. To ale neznamená, že by šlo o špatný koncert. Jejich lámané melodie, dubstepové dropy a vůbec celý vlastní materiál lemovaný hitovkami "Another Day", "Show Me A Sign" nebo "Sunlight" dokázal unavené publikum znovu rozeskákat a pořádně si zapařit. Patří sice stále spíše do klubu než na velká pódia, ale chcete-li se během koncertu pořádně vyřádit, srovnatelných zástupců elektronické scény mnoho nenajdete.

Pokud tedy nepočítáme izraelského Borgorea, který v rozjetém mejdanu pokračoval a lidem, kteří se loni nedostali na perfektní Skrillexovu show, i díky jeho coveru trošku přiblížil, jak to tehdy vypadalo. V obou případech platí, že se určitě vyplatí sledovat je dál, potenciál k dalšímu růstu jim nechybí.

Pokud jste se ani po těchto vyčerpávajících divočinách nechtěli vracet do studeného stanu, mohli jste na improvizované stagi naproti hlavnímu pódiu strávit zbytek večera. Právě tam se totiž se zpěvákem Blackbirdem, usměvavým superstáristou Petrem Ševčíkem a celou řadou dalších, především kolemjdoucích fanoušků dal strávit krásný zbytek večera. Sice všichni hráli na špatně nazvučené nástroje, mnohdy i falešně zpívali, ale pomocí známých hitů a vypouštění lampiónů do nebe dokázali vytvořit tak krásnou a hřejivou atmosféru, že jste si připadali jako v lese u táboráku. Po loňském tanci v dešti ve stanovém městečku se tak opět ukázalo, že pokud jde o nadšení, sounáležitost a vytváření neopakovatelné atmosféry, nemá u nás Rock For People konkurenci.