Snad se mnou bude většina přítomných na čtvrtečním vystoupení Queens Of The Stone Age souhlasit, když napíšu, že výkon formace z Palm Desert lze považovat za ten nejpovedenější v rámci letošního ročníku Rock For People. Právě tuhle kapelu totiž můžeme s přehledem zařadit společně se spřátelenými Foo Fighters k nejzásadnějším rockovým tělesům naší doby. Čeští fanoušci se o tom mohli poprvé přesvědčit poprvé v roce 2005, kdy naplnili pražské Roxy pomalu až k prasknutí. Nyní, po osmi letech na RfP, konečně dostali prostor a publikum, které si zaslouží.

Sdružení kytaristy a zpěváka Joshe Hommeho k nám přijelo v rámci svých koncertních promoaktivit k výtečnému poslednímu albu "...Like Clockwork". Právě tohle lze, minimálně z komerčního hlediska, zařadit k tomu vůbec nejúspěšnějšímu v jejich šestnáctileté kariéře, k čemuž kromě hudby samotné přispěla řada hostujících interpretů v čele s Eltonem Johnem, Davem Grohlem či Markem Laneganem. Už na desce se ale ukázalo, že jakkoliv tyhle spolupráce vypadají dobře na papíře, v popředí vždy stojí sám velký Josh Homme a bylo tomu tak i na letišti v Hradci Králové.

Kapela na pódium přišla se zvukem rozbíjení skla, intrem, které známe již z poslední desky. Akorát místo "Keep Your Eyes Peeled" přišlo nakopnutí v podobě "You Think I Ain't Worth A Dollar, But I Feel Like A Millionaire" z přelomové nahrávky "Songs For The Deaf", z níž kapela čerpala vůbec nejvíc. Hned následující "No One Knows", snad největší hit kapely, dokázal dostat lidi do takového varu, že i novinkové písně nakonec přijímalo s nadšením. Do transu je dokázala dostat dokonce i "I Appear Missing", jedna z těch zamyšlenějších skladeb (částečně dopomohla výtečná videoprojekce zobrazující doprovodný animovaný film, za jehož výtvarnou stránkou stojí britský umělec Boneface).

Na novinky sice důraz kladen nebyl, ale zahrané "My God Is The Sun", "If I Had A Tail" a "Smooth Sailing" skvěle doplňovaly klasické kousky jako "Burn The Witch" nebo "Make It Wit Chu", kterou si s nimi společně zazpívala velká část roztancovaného publika. Roztancovaného myslím doslova, neboť sám Josh vyjádřil jediné přání, a to jest, aby všichni kurva tancovali!

Přestože jednotlivé koncerty se na festivalu drží přísného časového harmonogramu, Queens Of The Stone Age si dovolili přetáhnout. Nakonec to sice nebylo o víc než nějakých sedm minut, ale i ty se postaraly o úžasný koncertní zážitek, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. Snad nejsem sám, komu ono zvláštní spojení, o němž se Josh Homme zmínil, připadne opravdové.