Čtvrtý den se pořádně přitopilo pod kotlem. Slunce se rozhodlo trochu potrápit návštěvníky festivalu a od dopoledních hodin je nechalo hledat každý malý kousíček stínu. O to obdivuhodnější byl zástup fanoušků na Davida Kollera, který už v půl dvanácté zahájil program na Tesco stagi, kde uvedl kromě své kapely i orchestr Prague Philharmonia a jeho dirigenta Petra Sedláka.

Set zahájil skladbou Lucie "Sen". S výjimkou závěru vystoupení se pak ale věnoval vlastní sólové tvorbě a v případě písně "Řetězy" zavzpomínal na Kollerband. Nejlépe nové aranže sedly předloňskému kousku "My se vám ozveme" z alba "LP XXIII", kde spojení moderního zvuku s orchestrem působilo originálně, a přesto funkčně.

Snad ještě silnější dojem pak přinesla temná "Vězenkyně" ze stejné nahrávky, jejíž mrazivý text pojednávající o domácím násilí napsal Jáchym Topol. Z oceňovaného počinu pak zahrál ještě "Pouta", album "ČeskosLOVEnsko" připomněl skvělou "Gypsy Love" a závěr už zase patřil Lucii a hitům "Chci zas v tobě spát" a "Šrouby do hlavy". Jako snad jediný interpret celého ročníku si dovolil přetáhnout o více než deset minut, což odnesla britská indie kapela Lovejoy, kterou tak donutil na hlavní stagi chvíli čekat a zkrátit svůj set.

Stále populárnější formace působila dojmem, že velké pódium jí zatím dělá potíže, ale pěkné vizuály na panelech a sympaticky rytmická kytarovka zastínily lehkou nervozitu a přílišnou uspořádanost členů.

To Creeper jsou už etablovaným souborem, a i když se jejich raketový start popularity po vydání skvělého debutu "Eternity, in Your Arms" trochu zasekl, pořád mají obstojnou fanouškovskou základnu. Na jejich glam rock s image upírů dorazilo i za usilovného horka velké množství přihlížejících, kteří museli litovat kapelu oblečenou v kožených bundách a černým rukavicích. Image je holt image.

Největší prostor dostalo jejich poslední album "Sanguivore", na které ještě letos muzikanti navážou nástupcem "Sanguivore II: Mistress of Death". Velkou odezvu přinesla ovšem pecka právě z debutu "Down Below", kterou si i se skupinou část publika zazpívala. Creeper tak mohli jenom litovat, že jim rudě nabarvený make-up evokující krev stékal spolu s potem po tváři. Jinak šlo o skvělý koncert.

Hlavní pódium následně opanoval kontroverzemi obklopený hudebník ZillaKami. Někdejší člen City Morgue byl obviněný bývalou přítelkyní z citového zneužívání a sexu s patnáctiletou. Nicméně od loňského roku se žádné nové zprávy o jeho vině či nevině neobjevily.

Ale ani pokud se zaměříme pouze na hudební produkci, ZillaKami příliš neobstojí. Prvních deset minut setu se na pódiu vůbec neobjevil a nechal svého spoluhráče přehrávat hudbu z DJ pultu. Ten se u něj všelijak kroutil, afektovaně přehrával a občas vypotil moudro ve stylu: "In Heaven Is Everything Fine!"

ZillaKami ani po svém příchodu nic moc nezachránil a do předehraných hudebních stop rapoval nebo zpíval. Svou tvorbu popisuje jako trap-metal, ale z debutujícího výkonu na Rock for People se nějaké stylové zakotvení hledá těžko.

Kdo se proto přesunul na menší Petr Svoboda stage k dvaadvacetileté zpěvačka z Británie Chloe Slater, udělal jedině dobře. Nesmírně sympatická talentovaná hudebnice hýřila úsměvy a pozitivismem, bavila se s fanoušky a oceňovala, jak skvělý je hradecký festival. Za to obdržela oficiální triko s logem akce, což ji zjevně upřímně potěšilo. Její chytlavé a podmanivé singly "Sucker" nebo "We're Not The Same" ukazují, že o Slater zřejmě ještě uslyšíme.

Zřejmě poslední český koncert mohli fanoušci zhlédnout na Tesco stagi, kde se loučili hardcoroví Stray From The Path. Newyorští matadoři fungovali téměř čtvrtstoletí a vydali jedenáct desek, včetně té letošní, teprve měsíc staré "Clockworked". Přitom se zdálo, že je parta kolem Thomase Williamse ve formě a pod pódiem se jí podařilo zažehnout drtivý kotel, ve kterém se objevil i teprve před okamžiky dohrávající ZillaKami.

Osmadvacetiletá zpěvačka a skladatelka Sigrid si přes svůj popový zvuk dokázala naprosto podmanit hlavní scénu. Zprvu to vypadalo, že oceňovaná norská hudebnice příliš velkou podporu mít nebude, ale její neutuchající nadšení, úsměvy a veskrze energický koncert postupně lákaly větší a větší množství přihlížejících. Některým písním navíc dodala pro ni nevšední rockový zvuk, jako třeba v případě "Burning Bridges", se kterým jí pomohla i skvělá doprovodná kapela.

Sigrid vystupovala v dlouhých riflích, což v průběhu koncertu nelibě nesla - často s úsměvem zmiňovala spalující horko. Také se přiznala, že pro ni byla účast na rockovém festivalu výzva. Ale obavy se ukázaly jako zbytečné. Publikum si získala a svým nasazením strčila do kapsy mnohé tvrdší formace toho dne. Navíc byla vokálně přesná, intonačně bezchybná a molo velkého pódia využívala častěji než headlineři předchozích dnů.

Po soustředěných amerických rockerech Thrice, kteří toho ve stanu Evropy 2 příliš nenamluvili a spíš se věnovali svému originálnímu rukopisu, dostali na témže místě prostor dnes již kultovní švédští hardcoristé Refused. S nimi to přitom vypadalo bledě a ještě v roce 2013 se zdálo, že jejich rozpad zůstane smutným faktem. Jenže rok nato přišel comeback a s ním i dvě nové desky "Freedom" a "War Music".

Těm se nakonec příliš nevěnovali a vzpomínali především na svou kultovní nahrávku "The Shape of Punk to Come" z roku 1998, která má i po letech nebývalou sílu. Zpěvák pak připomněl, že na festivalu měli vystupovat i během svého krátkého comebackového turné v roce 2012. Jak je ovšem známo, set museli kvůli bouřce zrušit, festivalový rest si proto vynahradili až letos.

Jedna z hvězd programu, Biffy Clyro, se na Rock for People vrátila po třech letech. V roce 2022 byla kapela headlinerem dne, nyní musela pochopitelně přenechat místo Linkin Park. Stejně dorazila v poměrně zadumané náladě. Na stagi vystavěla světelný obdélník, kterým si vytvořili jakousi pomyslnou hradbu, mimo niž členové většinou nevycházeli.

Obohacujícím prvkem byly dvě houslistky, kterým dával zvukař poměrně štědrý prostor. Jinak set mnoho neočekávaného nepřinesl. Trio se tradičně především soustředilo na svou hudbu a nenechávalo se příliš rozptylovat. Úvod setu patřil velice povedené novince "A Little Love", která předznamenává novou studiovku. Tradičně největší nadšení diváků přišlo společně s prvními tóny "Black Chandelier", "Mountains" nebo při závěrečné "Many of Horror".

Do karet hudebníkům nehrála ani skutečnost, že spousta diváků už spíše čekala na Linkin Park, kteří v programu následovali. Tito lidé dávali nepokrytě najevo, že jim je hudba Biffy Clyro putna. Pár metrů od pódia seděli zády k formaci, jedli nebo se hlasitě bavili.

Fanoušky dlouhodobě žádaní Motionless In White to rovněž neměli úplně jednoduché. Přivezli sice skvělou show s působivými doprovodnými vizuály a propracovaným maskami a make-upem evokujícím oblíbená hororová témata, ale s blížícím se časem zahájení headlinera odcházelo stále vetší množství lidí, až zbyla vlastně jen hrstka nejvěrnějších.

Tam ale ukázalo srdce tvrdé jádro a poslední tři písně, včetně hitovky "Eternally Yours", skákali snad všichni zbylí přihlížející. Kapela navíc oznámila, že se vrátí 22. února příštího roku do Prahy v rámci svého headline turné.

Po famózních Linkin Park (přečtěte si samostatný report) si fanoušci mohli vybrat mezi irskými post-rockery Fontaines D.C., nebo finským účastníkem Eurovize 2023 Käärijä. Kdo zavítal na irskou partu, musel ocenit její propracované hudební kompozice. A stejně jako jiná irská formace Kneecap z prvního dne i ona měla na pódiu vlajku Palestiny.

Kytarista Carlos O'Connell s červenou hlavou a trikem Black Lives Matter bavil svými tanečními kreacemi i energickým nasazením. Oblíbenci ředitele festivalu Michala Thomese zvládli i v pozdním čase zaujmout a dokázat, že právem patří ke žhavým jménům současné rockové scény. Ti nejstatečnější pak mohli navštívit ještě nu-metalové From Fall to Spring nebo britskou zpěvačku RØRY.

Pátý narozeninový den fanoušky čekají především Guns N' Roses, ale také Rival Sons nebo The Warning.