Filmové hity otevřel, čert ví, proč, "Thriller" Michaela Jacksona v podání devítky zbývajících finalistů. Mám-li být upřímný, byla to jedna z těch horších společných skladeb a to i přes to, že to bylo na playback. Asi o sto procent se vše vylepšilo, když se na scéně objevili tanečníci. Ti byli, na rozdíl od nahrávky, výborní. Už volba úvodní písně předznamenala, že seznam písniček, z kterého mohli soutěžící tentokrát vybírat, obsahoval i songy, které má jen málokdo s filmem spojené, a naopak v něm bylo málo těch, které byly naopak vysloveně pro film napsané.

Soutěžní část rozjel Jaroslav Smejkal ve velkém stylu. U něj přesně platilo to, co jsem zmiňoval. Proč se ve výběru objevil zrovna "Your Song" Eltona Johna, který se stal filmovou až po třiceti letech své existence, je otázkou. Nicméně to nic nemění na faktu, že Jaro byl opět výborný. U něj může být jeden jediný problém: Barva jeho hlasu natolik přebíjí vše ostatní, že se jakýkoli progres v ostatních oblastech totálně ztrácí, což pro něj může znamenat v této soutěži nečekaný konec.

Trošku jsem doufal, že si Kristýna Debnárová vybere něco slovenského, ale bohužel si vzala "It Must Have Been Love" od Roxette. Proč slovenskou? Protože má problém s ne úplně dokonalou angličtinou, z níž vyplýval naprosto příšerný timing. Navíc z počátku působila jakoby nejistě - jakoby nevěděla, za jaký konec to má vzít. Chvíli mi to přišlo, že z toho chce udělat country verzi, ale pak se zase vrátila k originálu. Druhá polovina už byla lepší, ale stejně bych její vystoupení hodnotil jako velmi rozporuplné.

Adam Kukačka přerušil baladické rozjímání svých kolegů a vyrukoval se s "You Can Leave Your Hat On" Joe Cockera. Osobně mám nejraději verzi od Garoua, jehož chraplák řeže ještě výrazněji a o něco drsněji. K té se sice Kukačka nepřiblížil, hlavně co se týče dynamiky, přesto to byl jako vždy velmi dobrý výkon. Pravda, ne tak dobrý, jako některé předchozí. Na druhou stranu tam byl mezi těmi slečnami i náznak nějakého pohybu.

Velké překvapení přišlo s Terezou Mandzákovou. Ta si tentokrát zvolila naprosto dokonale. Úžasná Dusty Springfield a v tomto případě "Son Of A Preacher Man" je přesně ten styl, který jí sedí - zkrátka bílý soul. V podobě moderní divoženky spustila vystoupení plné energie, pohody a skoro bych řekl takového mírného nadšení. Přesně vystihla momenty, kdy dát jasný tón, kdy si udělat svoji oblíbenou kudrlinku a kdy ji trošku vygradovat. Kdyby v té gradaci ještě chvíli pokračovala, bylo by to zcela dokonalé.

Po ní nastoupil její nový přítel Martin Šafařík s "Hero" Nickelback a v jeho případě by mě fakt zajímalo jak to, že člověk, který studuje operní zpěv, neumí otvírat při zpívání pusu. Nebýt tohoto nešvaru, násobeného ještě zaoblováním koncovým slabik, bylo by to daleko lepší. Jinak ale pěvecky to bylo výborné, jeho hlas má hodně co do sebe a je trošku překvapením, že si opět vybral rockovou věc.

Podobně jako Jaro i na Virgínii Buberníkovou ze seznamu vypadla písnička až ne tolik filmová. Na rovinu - do této doby jsem nevěděl, že "Perfect Day" od Lou Reeda v nějakém filmu někdy zazněla. Nicméně Virgínia. Velké zlepšení oproti minulému kolu, ovšem porotci přesně vystihli moje pocity z ní. Ona prostě neumí přenášet emoce dál než k mikrofonu - holt ledová královna. A v tu chvíli je opravdu jedno, jestli zazpívá nějaký tón tak, či onak. Přesto bych pro ní uplatnění viděl. Jednou by mohla být skvělá doprovodná vokalistka.

Už když minulý týden moderátoři propíchli, že bude někdo zpívat "Skyfall", bylo jasné, že to může být jeden jediný člověk - Veronika Stýblová. Samozřejmě nikdo tuhle písničku nedokáže zazpívat, jako Adele, která má takový ležérní projev, ale i tak nutno před Veronikou smeknout. Po dvou slabších kolech opět trefila do středu terče. Její verze byla intonačně dokonalá, pohrála si se všemi polohami této písničky a dneska tolik zmiňovanou gradací, která je u filmových písniček nesmírně důležitá.

Štefan Pčelár měl obrovskou smůlu, že šel po té, po které šel. Jak už zaznělo, Sealova "Kiss From A Rose" nepatří mezi právě lehké songy a projevilo se to i tady, přesněji hlavně ze začátku. To bychom asi Štefanovi odpustili, ale ono se to až tak moc nezlepšilo. Největší průšvih byl ten, že vůbec nefrázoval, přesněji řečeno zapomněl oddělovat slova i slabiky a díky tomu se občas objevil i intonační problém. Hůř ještě Štefan nezazpíval.

Posledním, kdo si vyzkoušel prach stříbrného plátna, byla Sabina Křováková s "All By Myself" Erica Carmena. Po jejím výkonu ji aplaudovala celá hala, ovšem já ne. Totiž u Celine Dion, která písničku v této podobě definovala, víte, že zpívá i v těch nejvyšších polohách, zatímco Sabina jednoduše řve a je otázka, komu to sedne a komu nikoli. Já osobně patřím do té druhé skupiny. Na druhou stranu mělo to své kouzlo, ale na zadek si z toho zkrátka nesednu.

Možná to z předchozích řádek tak nevyznělo, ale filmové kolo patřilo k těm nejlepším, které v SuperStar proběhly. Když si to tak vezmete, nebyl v něm žádný průšvih ani vysloveně slabší výkon. Pokud mám jmenovat ty nejlepší, pak to bude trio Veronika Stýblová, Tereza Mandzáková a Jaroslav Smejkal. Na opačném konci bylo naopak trio - Štefan Pčelár, Virgínia Buberníková a Kristýna Debnárová. Vzhledem tomu, co jsem napsal a jaké byly její výkony v minulých kolech, poslal bych domů Virgínii. Stejný názor měla koneckonců i porota a kupodivu, stejně jako v minulém kole, i diváci. Bude tak chybět v kole Legend. Co si pod tím představit a kdo všechno bude považován za legendu, zjistíme až za týden.