Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2012 (20-11)

Čtyřicet nejlepších zahraničních alb roku 2012 (20-11)

Vydáno: 12.02.2013 11:00 v sekci Publicistika - Redakce | foto: facebook interpreta

Také letos jsme se ohlédli za skončeným rokem a nabízíme vám definitivní přehled toho nejlepšího, co nám rok 2012 v hudbě nabídl. Čtyřicet zahraničních desek, které prostě musíte slyšet, čtyřicet alb, u kterých se rozhodně nebudete nudit. Pokračujeme druhou desítkou!

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Top 2012
© facebook interpreta

40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

20. místo: Panáčik - Zahrada


Panáčik - Zahrada
"Snový mužíček natočil zcela bez povšimnutí nejlepší slovenské album loňského roku."
- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

Když jsem jeho zvukově vrstevnatou "Zahradu" pouštěl jednou v baru, loni v létě, ještě před oficiálním vydáním, Janě Kománkové, užasla: "Kdyby tam nebyly ty slovenské samply, ani ve snu by mě nenapadlo, že takhle může znít někdo z našich končin." No a ono ano. Panáčik na své debutové nahrávce vybízí k výletu do zahrad Hieronyma Bosche. Podobně jako holandský malíř si totiž i slovenský surrealistický kolážista dává záležet na komplexní práci s fantazií, kterou rozvíjí do nečekaných poloh. Snový mužíček natočil zcela bez povšimnutí nejlepší slovenské album loňského roku (Mike Lark promine). Světem s ním přesto nepohnul, a tak hnul svět s Panáčikem. Dílčí neúspěch zaručil takřka nevyčerpatelný hybný motor, zdroj energie, kterou démonické alter-ego Tomáše Moravanského taví v multifunkční, multi-instrumentální, multi-žánrový, multi-artový stroj. K jeho psychedelické industriální "Zahradě" v současnosti vzniká experimentální film, a jak lze vypozorovat ze zveřejněných fragmentů, tedy z dosavadních videoklipů (YouTube kanál zde), bude se jednat o vskutku výjimečný, plně autorský, atmosférický počin, který zanechá na duši minimálně stejně hluboké šrámy jako samotná debutová nahrávka.


19. místo: Marsimoto - Grüner Samt


Marsimoto - Grüner Samt
"Propojení rapu s dubstepovými elementy je budoucností hip hopu, snad i proto zní 'Grüner Samt' tak nadčasově."
- Lukáš Benda

profil interpreta | recenze alba

"Propojení rapu s dubstepovými elementy je budoucností hip hopu, snad i proto zní 'Grüner Samt' tak nadčasově. A ať se to Marsimu líbí, nebo ne, alfou i omegou jeho současného úspěchu je právě hmatatelný, vlhký zvuk chladné elektroniky. Teprve druhořadé jsou texty - což je pro neněmecky mluvící trhy samozřejmě prvořadé. Marsimoto tak má velkou šanci uspět i mimo Německo, o čemž se mu jistě ani ve vyhalucinované fantazii nesnilo. Teď jen stačí, aby sebrali promotéři odvahu, vhodili písek do stroje a Marsiho pro publikum, surfující po stále se zdvihající dubstepové vlně, přivezli." Když jsem před rokem ocenil berlínského rappera maximálním možným ohodnocením, klepala si povážlivá většina komentátorů v diskusi pod recenzí na čelo. Za pravdu, že máme v případě "Zeleného sametu" co do činění s výjimečným materiálem, mi ovšem dal písek, který vhodil do stroje Affro, když pozval Marsiho jako jednoho z headlinerů na letní Hip-Hop Kemp. A co jsem se doslechl, byl to jedinečný gig. Marsimoto ale kromě pěstování pártyhárt samozřejmě nepřestává tvořit i art. A tak si po festivalové sezóně mohl zkraje loňského podzimu zaktualizovat svůj životopis o další položku, když jeho alter-ego Marteria vystoupalo na první místo německé singlové hitparády s písní "Lila Wolken". Zdá-li se vám šmoulí Marsi příliš alternativní, zkuste jeho aktuální polohu v méně alternativní alternativě.


18. místo: Hot Chip - In Our Hands


Hot Chip - In Our Heads
"In Our Heads je vytříbené disco s chytlavými motivy (tak jak si jej tito boys představují) a třeba pomalejší 'Now There Is Nothing' si najde místo v nočním dojezdu vydařeného večera."
-- Dan Hájek

profil interpreta | recenze alba

Desky vydávají v dvouletém taktu a vždy si dají záležet, aby ta předešlá zněla jinak, než ta aktuální. Hot Chip by mohli být vzorem, jak se stát skvělou párty kapelou, která dokáže bavit nejenom sebe, ale hlavně své fanoušky. Na "In Our Heads" se tyto vlastnosti unikátně sloučily do jedné hmoty, paradoxně tomu možná napomohl fakt, že v pauze každý z členů dělal na svých projektech a vstřebal nové zkušenosti. "In Our Heads" v pětidiskové sbírce Hot Chip bude držet unikátní místo, je totiž nejvíce vyvážená, nic na ní nepřečnívá a neruší ideu, se kterou se sešli ve studiu (sami si i vše produkovali). "Night & Day" sice ještě trochu mate, ale mistrovské "Flutes", "Let Me Be Him" nebo úvodní "Motion Sickness" tuto nerozvážnost vehementně doženou. Nenechte se ničím rozhodit, "In Our Heads" je vytříbené disco s chytlavými motivy (tak jak si jej tito boys představují) a třeba pomalejší "Now There Is Nothing" si najde místo v nočním dojezdu vydařeného večera.


17. místo: Emeli Sandé - Our Version Of Events


Emeli Sandé - Our Versions Of Events (Special Edition)
"Emeli Sandé se dostala do hledáčků milovníků velkolepých hlasů, neboť své písně dokáže hlasově vygradovat do výšin, kde se pohybují některé slavnější kolegyně."
-- Katka Guziurová

profil interpreta | recenze alba

Když Emeli Sandé v létě 2011 vydala debutový singl "Heaven", byla to naprostá senzace a její nádherný, pronikavý hlas neposkvrněný auto-tune dával velkou naději, že její debutová deska bude velkolepá. A vsadili na to i při udílení cen Brit Awards, kdy ji zvolili nováčkem roku. "Our Version Of Events" se nese na pomalé, romantické vlně. Skvělé je, že i když většina písní na desce jsou balady, každá je jiná, jsou rozeznatelné a některé songy zní téměř gospelově. Emeli Sandé se dostala do hledáčků milovníků velkolepých hlasů, neboť své písně dokáže hlasově vygradovat do výšin, kde se pohybují některé slavnější kolegyně. I když určitě několik posluchačů zalitovalo, že nevsadila na razantnější a rychlejší melodie či větší rozmanitost, její dramatičnost, dojemnost a dospělost jsou její hlavní devízou.


16. místo: Jessie Ware - Devotion


Jessie Ware - Devotion
"Svou prvotinu 'Devotion' vypiplala Jessie Ware do nejmenších detailů a posluchačům nabídla smyslnou směsici podmanivých skladeb, které nikam nespěchají a zároveň příliš neplouží."
-- Lukáš Boček

profil interpreta | recenze alba

Na debutech je nejlepší, že nikdy nevíte, kdy přijdou a jak silně vás zasáhnou. Nová tvář neo-solu (nebo také uhlazeného popu s živými nástroji a trochou elektroniky, chcete-li) Jessie Ware je toho krásným příkladem. Svou prvotinu "Devotion" vypiplala do nejmenších detailů a posluchačům nabídla smyslnou směsici podmanivých skladeb, které nikam nespěchají a zároveň příliš neplouží. Alfou a omegou její nahrávky je neokázalé spojení nul a jedniček se strunami a trsátky. Nejeden hudební kritik dokonce neváhal označit paní Ware za nástupkyni velmistrů v oplodňovacích soundtraccích, skupině Sade. Skladby jako "Running" nebo "Talking In Water" hladí každým tónem. A v jejím případě to není jen okatě klišoidní prohlášení, u Jessie Ware se jedná o nenapadnutelné dogma. Skoro až se nechce věřit zpěvaččině prohlášení, že za všemi písničkami je nekonečné množství práce. Tato skutečnost silně kontrastuje s naprostou uvolněností jednotlivých skladeb, jež "Devotion" nabízí.


15. místo: Stone Sour - House Of Gold And Bones Part I


Stone Sour - House Of Gold And Bones Part 1
"Globálně se jedná po nejlepší desce 'Come What(ever) May' o druhý nejlepší zářez Stone Sour."
-- Marek Odehnal

profil interpreta | recenze alba

S ambiciozním konceptem se vytasili alternative metaloví Stone Sour, sdružení kolem fenomenálního zpěváka Coreyho Taylora a Jima Roota ze Slipknot. Po ne úplně bodujícím předchozím počinu "Audio Secrecy" jsou nyní opět vitální a umí řádně kousat, přesto ale opět nechybí ani procítěné pomalé balady, které Corey tak rád hrává sólově jen za doprovodu své akustické kytary. Novinka představuje to nejlepší ze silných zbraní kapely, jak v tvrdších, tak v jemnějších pasážích, vše navíc doplněné o poutavý temně lyrický příběh z Taylorova pera a nádherný papírový digipack desky. Globálně se jedná po nejlepší desce "Come What(ever) May" o jejich druhý nejlepší zářez. Na stejnojmenném debutu sice najdeme výraznější hity, ale také velké procento vaty, pramenící z debutového statusu, kdy se umělci na svou prvotinu snaží nacpat co nejvíc z léty nashromážděného materiálu. Nová deska je prostě absolutně vyvážená.


14. místo: John Mayer - Born And Raised


John Mayer - Born And Raised
"'Born And Raised' je jedna z mála desek, kterou si můžu pustit kdykoliv."
-- Pavel Parikrupa

profil interpreta | recenze alba

Kdyby mi někdo po desce "Room For Squares" (která, řekněme, nebyla špatná) řekl, že o Johnu Mayerovi za pár let budu mluvit jako o pokračovateli Erica Claptona a Toma Pettyho, asi bych se nedůvěřivě uchechtnul. Teď mám radost, když se dočtu o jeho pozvolném návratu k živému zpívání po vleklých problémech s hlasivkami. "Born And Raised" je jedna z mála desek, kterou si můžu pustit kdykoliv - když mi je smutno, když mám chuť lenošit nebo při jízdě autem. Na první pohled jednoduché písničky, ale je v nich tolik muzikantského umu a rafinovaných vyhrávek! Tomu říkám kytarové nebe.


13. místo: Norah Jones - Little Broken Hearts


Norah Jones - Little Broken Hearts
"Kombinace lehkého jazzu, inteligentního popu, jemného rocku se špetkou bluesu nikdy nebyla tak dokonalá a krásná."
-- Ondřej Hricko

profil interpreta | recenze alba

Norah Jones mohu s klidným svědomím označit za jednu z nejuznávanějších interpretek současnosti. Její skladby disponují něčím, co je v dnešní tvorbě kapel, zpěvaček a zpěváků vzácné - upřímností, takřka dokonalou muzikálností a charismatem. Album "Little Broken Hearts" nahrané ve velmi těžkém autorčině období po rozchodu s dlouholetým přítelem je plné křehké poetiky a žalu. S odstupem mohu říct, že právě všemi zmíněnými klady je obdařena nádherná skladba "Miriam" s velmi morbidním, ale až romanticky zabarveným textem vytvářejícím až divadelní tragédii. To však neznamená, že by ostatní písně vůči této strádaly na kvalitě. Tato zpěvačka z New Yorku nahrála jedno ze svých nejlepších alb, které se nebojím pasovat mezi hudební klenoty této dekády. Kombinace lehkého jazzu, inteligentního popu, jemného rocku se špetkou bluesu nikdy nebyla tak dokonalá a krásná.


12. místo: Miguel - Kaleidoscope Dream


Miguel - Kaleidoscope Dream
"Miguel si hraje podle svých pravidel a cíleně jde za zvukovým dobrodružstvím a ne náhodou byl nominován hned v pěti kategoriích na prestižní cenu Grammy."
-- Jakub Malar

profil interpreta | recenze alba

Na svém impozantním druhém albu "Kaleidoscope Dream" přináší losangeleský rodák Miguel Jontel Pimentel osvěžení do jinak spíše stojatých vod žánru r'n'b. Zatímco spousta umělců tohoto žánru se čím dál tím víc utápí v laciném euro-trance, on dává přednost zvukově zamlženým texturám, které byste našli v nahrávkách Boards Of Canada nebo dokonce Ride. Skladby "Use Me", "The Thrill" nebo i ta titulní, zajímavě mixují r'n'b a shoegaze s odkazy na Shuggieho Ottise či zasněné goth-popaře This Mortail Coil. Díky jeho vynikajícímu, všestrannému hlasu, v němž vynikne jak falset, tak baryton, se dokáže pohybovat v různých polohách, od té intimní v "Kaleidoscope Dream", po kouzelně vzdálenou v "Arch & Point". Miguel si hraje podle svých pravidel a cíleně jde za zvukovým dobrodružstvím a ne náhodou byl nominován hned v pěti kategoriích na prestižní cenu Grammy.


11. místo: Robert Glasper Experiment - Black Radio


Robert Glasper - Black Radio
"'Z popisu je už zřejmé, že 'Black Radio' nespadá právě do kategorie easy-listening, nicméně náročnější posluchači by rozhodně neměli nechat tento syrový jazzový experiment s přesahy do řady stylů mimo jazz bez povšimnutí."
- Tomáš Parkan

profil interpreta | recenze alba

Robert Glasper byl do loňského relativně obyčejný texaský jazzový pianista bez výraznějšího úspěchu či záseku. Nicméně loni vydal album "Black Radio", které patří mezi nejobjevnější a nejoriginálnější alba roku. A to nejen v jazzu. Svým způsobem definoval nový styl progresivní jazz-hop. Rozvinul na něm totiž, co už začal na předchozím "Double-Booked", a do svých a některých převzatých kompozic si pozval interprety převážně z hiphopové, r'n'b a soulové scény, které částečně donutil zpívat jazz a některé jazz v poměrně progresivní formě. V této roli se ocitli například Lupe Fiasco, Bilal, Erykah Badu, Mos Def, Ledisi, Meshell Ndegeocello nebo třeba Lalah Hathaway. Důležité ovšem je, že si každý z interpretů zachoval něco podstatného svého, co obohacuje Glasperův jazz o řadu jiných prvků. Z popisu je už zřejmé, že "Black Radio" nespadá právě do kategorie easy-listening, nicméně náročnější posluchači by rozhodně neměli nechat tento syrový jazzový experiment s přesahy do řady stylů mimo jazz bez povšimnutí.


40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 1

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Marsi (Mall, 12.02.2013 11:24) Reagovat

    Nejsem Marsiho fanoušek jeho hudba jde mimo mě, ale musim uznat, že vloni na HHK mě překvapil v dobrém slova smyslu. Asi nikdy nebudu skalní fanda šmoulýho hlasu, ale jeho koncert si pamatovat budu. Výborná atmosféra, zajímavé efekty atd. V Německu je to obrovský fenomén. Jenom menší oprava Marsi tam nebyl jako headliner pouze jako největší jméno z Německa.

  • staromilec (fo-ol, 12.02.2013 13:31) Reagovat

    jasne, sem staromilec kterej nikdy nepochopi co slysite na hudbe mladsi nez z roku 1980, kdy se smrti Johna Lennona skoncila i cela jedna hudebni era. Presto, doufam ze v te prvni desitce nebudou chybet:
    Bob Dylan - Tempest (nejlepsi Bobikova deska minimalne od Time Out Of Mind, jasnej tip!)
    Bruce Springsteen - Wrecking Ball (osobne se mi libi vic nez cokoliv co v tomto tisicileti Boss natocil - vyjma Seeger Sessions)
    Beach Boys - That's Why God Made the Radio (za tuhle bych se vazne moc a moc primlouval. Nejvetsi prekvapeni jaky mi kdy jakej hudebnik pripravil! Od Briana & spol jsem uz absolutne nic necekal a tahle deska je proste BOMBA!!! Nejlepsi deska Beach Boys od Surf's Up ze zacatku 70s, skola hudebni skladby, vsechny ty zmeny temp, nalad, stoptimy, falzety, prostredni osmicky... titulni vypalovacka, Isn't It Time, Private Life, From There to Back Again... srdce na dlani! hned si to du zase pustit)

    • Re: staromilec (neko, 12.02.2013 13:46) Reagovat

      diagnóza: poučující staromilec. ta nejhorší možná kombinace.

      říct, že hudba po roce 80 nemá úroveň je tak nekonečně hloupé, krátkozraké a ve všech ohledech slizce zpátečnické, že váš koment by se měl rituálně smazat a následovat by měl IP banem.

      už prosím nikdy nic nepište. tedy aspoň ne o hudbě

      • Re: staromilec (Roman, 12.02.2013 14:29) Reagovat

        Ale "staromilec" přece neřekl, že "po roce 80 hudba nemá úroveň", jen že ji nechápe. Tak jako já teď nechápu Tvoji nenávistnou a neadekvátní reakci a neschopnost psát gramaticky správně...

        • Re: staromilec (fo-ol, 12.02.2013 15:19) Reagovat

          Davam vam za pravdu ze jsem takovouto reakci tez naprosto neocekaval, jakkoliv jsem na "samonasirace", jak tato individua vtipne a prilehave pojmenoval Cyril Höschl (viz. www.reflex.cz/clanek/nazory/48698/samonasiraci-aneb-agrese-na-webu-i-v-ulicich-proc-jsou-internetove-diskuse-zumpa.html) ve webovych diskuzich zvykly a zasadne na ne nereaguji. Tqak dekuji za zastani :)
          Nicmene: nikdy bych se neodvazil tvrdit ze hudba 80s, 90s, 00s... nestoji za nic, ani ze ji nechapu. Jen konstatuji znamou, nikym kdo se o popularni hudbu hloubeji zajima nepopiranou, pravdu ze vrcholu dosahla v sedesatych a sedmdesatych letech a sebekvalitnejsi, sebelepsi alba, skladby a interpreti mladsi generace nedosahuji - a vzhledem ke zmene kulturniho klimatu ani nemohou dosahovat - urovne srovnatelne s Beatles & spol. Posledni opravdu "velkou" kapelou jsou Clash, malo platne... To neznamena ze pozdejsi hudebnici neprinaseji nic noveho, ze nejsou zajimavi, kvalitni atd, natoz ze bych mladsi hudbu neposlouchal.
          Kazdopadne pan ma smulu, o hudbe pisu casto a rad a veru toho nehodlam nechat :)
          S pozdravem
          fo-ol

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Tomáš Klus, Loď Praha, Praha, 15.6.2021
Naživo: Tomáš Klus je prostě showman - na lodi předvedl vydařený stand-up Série koncertů na lodi se přehoupla do druhého týdne. Úterý patřilo oblíbenému i zatracovanému písničkáři Tomáši Klusovi. Nástup byl nyní z Dvořákova nábřeží, jelo se menší lodí než u Báry Polákové minulý týden,... čtěte zde
Vydáno: 17.06.2021 15:53 v sekci Naživo
3
Pohled do českých hitparád - 23. týden 2021
Imagine Dragons převzali vedení v českých rádiích, albům kraluje Ca$hanova Bulhar jako "Romeo" Staronové šampiony hlásí tento týden tuzemská rádiová hitparáda. Imagine Dragons, miláčci zdejšího publika, se do vedení vracejí po čtyřech týdnech. Pořadí alb dominuje rapper Ca$hanova Bulhar, který vítězným počinem odkazuje... čtěte zde
Vydáno: 17.06.2021 08:00 v sekci Novinky | České hitparády
5
Chinaski, Ledárny Braník, Praha, 15.6.2021
Naživo: Chinaski odehráli v Braníku jeden ze svých nejlepších koncertů "Nic není jako dřív, nic není, jak bejvávalo," zpívá Michal Malátný a v době pandemie text písně "Drobná paralela" nechtěně získává nový rozměr. Pod sebou vidí zaplněné hlediště, jež zpívá s ním a nad hlavou mává... čtěte zde
Vydáno: 16.06.2021 19:42 v sekci Naživo
5
Moby - Why Does My Heart Feel So Bad? (Reprise Version) 9/10
Video: Moby nechává v nové verzi klipu "Why Does My Heart Feel So Bad?" znovu ožít Little Idiota Moby vydal koncem května skvělé album "Reprise", na kterém představuje své songy v úplně nových aranžích, a to za doprovodu orchestru a smyčcového kvarteta. Recenze jsou ve většině případů téměř euforické, což má dopad i na... čtěte zde
Vydáno: 16.06.2021 17:15 v sekci Audio / Video | Video
7
Cathedral In Flames - Hang Me High & Bury Me Deep 8/10
Recenze: Gothic rock až za hrob. To je "Hang Me High & Bury Me Deep" kovbojů Cathedral In Flames Pětipísňové EP pražské formace Cathedral In Flames dokázalo před dvěma lety notně rozvlnit domácí gothicrockové vody. Nevídaná stylová čistota, atmosféra a hutný zvuk - to byly hlavní klady minikolekce. Nyní vychází... čtěte zde
Vydáno: 16.06.2021 08:30 v sekci Recenze
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 15/2021 - od The Offspring přes Erica Churche po Scooter (20.04.2021 16:10)
- Nové desky 14/2021 - od Taylor Swift přes Jeana-Michela Jarreho po Rhiannon Giddens (13.04.2021 08:00)
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (20-11) (29.01.2021 08:00)
- Nové desky 47/2020 - od Miley Cyrus přes Tata Bojs po Garyho Barlowa (01.12.2020 08:10)
- Audio: Hot Chip si po svém upravili "Candy Says" od The Velvet Underground. A povedlo se (03.09.2020 10:14)
- Nové desky 27/2020 - od Mikea Shinody přes Floexe po PVRIS (15.07.2020 08:00)
- Nové desky 25/2020 - od Depeche Mode přes Haim po bokovku Chestera Benningtona (01.07.2020 08:00)
- Recenze: Norah Jones na "Pick Me Up Off The Floor" zakopává o stereotyp (26.06.2020 08:30)
- Nové desky 23/2020 - od Norah Jones přes Kodaline po Liama Gallaghera (17.06.2020 08:00)
- Květen přinese i nové studiové album od Norah Jones (30.03.2020 14:43)

ALBUM TÝDNE 24/2021

29/2
29/2

Martin Kyšperský je neuvěřitelně aktivní. S Květy vydává jednu desku za druhou. Hraje ve filmech. Sólovku "Vlakem" napsal v kupé cestou z Prahy do Brna. Vydává knížku. Vymýšlí si stále nové bokovky, třeba skupinu YM. A teď přišel s koncepčním albem věnovaným 29. únoru. A je to čistá radost.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 14.08.
Limp Bizkit (USA) (Forum Karlín, Praha)
St 18.08.
Bright Eyes (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 24.08.
Matthew Mole (JAR) (/TBA/, Praha)
Čt 09.09.
Mighty Oaks (DE) (Rock Café, Praha)
Pá 10.09.
Pigeon John (US) (+XL the Band (CAN)) (Café V lese, Praha)
Ne 12.09.
The Wedding Present (UK) (Café V lese, Praha)
Ne 26.09.
Passenger (UK) (Roxy, Praha)
Čt 30.09.
Boy Pablo (CHL) (Futurum Music Bar, Praha)
Ne 03.10.
Nick Waterhouse (USA (Rock Café, Praha)
St 06.10.
Cœur de Pirate (CAN) (Palác Akropolis, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Lady Gaga Taylor Swift Coldplay Kryštof Metallica AC/DC Ewa Farna Pokáč Foo Fighters Imagine Dragons Viktor Sheen David Stypka Michal Prokop Tomáš Klus Tata Bojs The Weeknd Mirai The Offspring Pink Floyd
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu