V prosinci sedmdesátiletý Jan Spálený je fenomén. Jeho skupinu ASPM (Amatérské sdružení profesionálních muzikantů), kterou v osmdesátých letech prošel i předčasně zesnulý Petr Kalandra, netřeba představovat. Na koncertě však uslyšíme jen elektrické piano a zpěv frotmana, hru na křídlovku a trubku světoznámého Michala Gery, basovou kytaru a kontrabasovou tubu v podání Spáleného syna - Filipa.

Vzhledem k akustice prostoru totiž musela ustoupit rytmika. Výběr písní je tak odlišný od toho, který běžně slyšíme na koncertech. Skvělé atmosféře napomohla i mystika místa. Málokdo ví, že lidové rčení "panenko skákavá", je spojeno s obrazem Panny Marie Pomocnice z osmnáctého století, který byl umístěn právě v daném kostele. Do Skoků přivedl Spáleného přítel, muzikolog Petr Linhart. Chtěl mu ukázat místo, na kterém se stovky let setkávají poutníci. Hudebníka prostor uchvátil a rozhodl se pro příchozí v rozmláceném kostele uspořádat komorní koncert.

Muzikant se tak vrátil do počátků své kariéry k desítkám let starým písním. Mnohé tak slyšíme naživo po řadě let. Zazněly skladby jak z muzikantovy domovské kapely, tak i několik převzatých písní. Uslyšíme tak "Věřím v nás" ("I Believe In You") Boba Dylana či skvělou verzi písně "Zavolej jen moje jméno" ("You Got A Friend") Carol Kingové:

"Když se zaplejtáš do mastnejch mraků, který vítr na tebe vrh všecky, dej si svou hlavu do pořádku, zařvi Markéto na plný pecky, stiskni naše hlavy dohromady svejma mokrejma rukama, a nezapomeň, že máme málo času."

Nelze vyzdvihnout jen jednu píseň. Všechny mají něco do sebe. Střídmé aranžmá jim pak velmi sluší. Je dobře, že album vyšlo, představuje Spáleného v trochu jiné poloze. Pro milovníky silných hudebních zážitků podmínka. Více už nás může potěšit jen nové autorské album. Muzikantů Spáleného formátu by mělo být víc. "Slušnost nás spojuje. A naopak," říká v bookletu hudebník. Příjemný poslech!