25 - 21 | 20 - 16 | 15 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1

---

Pro spoustu lidí může být umístění téhle nahrávky výsledkem smyslu pro hodně černý humor. Pravda je ovšem taková, že "Moje krevní skupina" má skutečně všechno, co si lze od dobré nahrávky přát. A to, že nepatříte k její cílové skupině, na tom nic nezmění. Hity, progresivní zvuk, patřičnou dávku drzosti v textech, vtip, překvapivé hudební momenty. Rád bych například viděl, jak se tváří puberťák rozdováděný "Mechanikem" a rozjitřený kouskem "Šrouby a matice", když ve skladbě "Psycholog" dojde na téměř jazzový duet mezi kytarou a pianem. Mejdanovou jízdu odstartovanou "Diplomatem" s textem pro potěchu všem milovníkům černého humoru završují navíc dvě velmi třaskavé nálože. Pro všechny fans "Návštěvníků" je tu skladba "CML" a především "Disco MOCKBA" - nejzábavnější domácí taneční track za dlouhou dobu. "Moje krevní skupina" dělá z Mandrage jednu z nejnadějnějších (a hudebně nejmodernějších) part domácí scény. A dokonce i bez pomoci věhlasných producentů ze zahraničí. Jak opovážlivé, že?

Mandrage - Frantiskovy lazne

---

Dara Rolins se po čase rozhodla vyskytovat se v hudebních médiích častěji než v těch bulvárních a ukázat, že je kromě profesionální celebrity především skladatelkou a zpěvačkou. Dara je ve svém žánru československou absolutní špičkou a obrovskou profesionálkou a album "Stereo" patří k tomu nejlepšímu z jejího repertoáru. Zárukou kvality je i hostující Dan Bárta či produkce Marka Daviese z Kosheen. "Stereo" kombinuje r'n'b, hip hop, pop i funk a Dara všem stylům dodává jednotnou linku. Naprosto skvělá je skladba "You Owe Me", která nad zbytkem alba vyčnívá z řady a naznačuje cestu, kterou by se mohla na příští desce vydat. Je pravda, že Darinka pojala prezentaci alba mírně lascivně, ať už nahatým obalem či provokativním klipem k písni "Fóbia", ale přiznejme si, v jejím věku, kdo z vás to má? Pokud jste k popové princezně stále nedůvěřiví, věřte, že Dara toho zvládá mnohem víc, než koukat z titulků s nápisem "ŠOK!"

Dara Rolins - Fóbia / Doctor Love

---

"Racek" vznikal v poklidu domácího prostředí, které se občas měnilo v noční pařby s přáteli. I přesto je třetí deska Tomáše Kluse opět výrazná a přináší i jeho novou, zcela ojedinělou tvář. Tou je čtveřice písní pojmenovaných podle hlavních hrdinů stejnojmenné divadelní hry A. P. Čechova. Zde ukazuje, jak dospěl a odhaluje svou rozvahu, nadhled, pokoru a hluboké emoce. Tímto krokem u mnoha získal nejvíce plusových bodů, inspirace Ninou, Trigorinem, Treplevem a Arkadinou je uhrančivá a samotné skladby mají nepřeslechnutelný potenciál a jsou tou správnou cestou, jak třeba jít i dál. Na druhou stranu je i věren svému politickému ražení, osvětě dle vlastní optiky, v "Sibyle" zase bez zábran řeší vše ve vztahových rovnicích. Jedinou výhradou může být ona tematická neurčenost. Zajímavým nápadem jsou portréty od fanoušků v bookletu nebo fakt, že toto album vyšlo i na vinylu.

Tomáš Klus - Sibyla

---

---

"Alois Nebel", komiksová trilogie dvojice Jaromír 99 a Jaroslav Rudiš, se loni konečně dočkala své filmové podoby. Ten, kdo ji viděl, asi bude souhlasit, že to je unikátní projekt. Stejně dobře se povedl i hudební doprovod. Instrumentální pasáže jsou výsledkem zvukové alchymie kytary Petra Kružíka a pomocné ruky Ondřeje Ježka; včetně vložených, trefně vybraných dialogů. Mnohem více pozornosti však na svou stranu strhávají písničky, které tuto sešlost doplňují, ať už "Mimosezóna" (Priessnitz) nebo "Ruda" (Václav Koubek a Jaromír 99 & The Bombers). Nezapomenutelné se však stanou "Půlnoční" a "Stínohry", které Umakart stvořil na tělo pro Václava Neckáře a Marii Rottrovou. Vlna zájmu o "Půlnoční" byla oprávněná a doufejme, že nastartovala novou kapitolu Neckářovy hudební cesty. "Půlnoční" a "Stínohry" jsou tím nejlepším, co na domácí půdě vzniklo roku 2011, bez přehnaného nadržování - jejich atmosféra a idea berou dech a dojímají bez zbytečných cukrátek a patosu.

Václav Neckář & Umakart - Půlnoční

---

Prodavač je Šampón, Šampón je bývalý hlas Sporta. "Duchové" jsou EP, obsahují tři nové písně, jeden cover a jeden remix. Tolik objektivně. Nyní subjektivně - "Duchové" vystihují panelákovou generaci kluků a holek z maloměst. Je to příběh o odrostlých dětech, které ztrácely a nacházely vlastní identitu v devadesátkách a zůstaly polonalezení, poloztracení dodnes. Příběh o dětech, které zastihl internet už jako dospělé... Co se hlasového projevu týče, Šampón se nikam neposunul a diktuje stejně jako v dobách Sporta, jestli je to dobře nebo špatně, rozhodněte dle svého gusta. Z hudebního hlediska se jedná o inteligentní alternativní pop, který navzdory své hitovosti zůstává ve tmě, zcela mimo pokrytí radarů mainstreamových rádií. Přitom "Jaká je barva tvojí noci?" patří k nejlepším česky zpívaným písničkám loňského roku. Oproti Sportu Prodavačova produkce nevrství jednotlivé zvuky do neprodyšné noise koule, zvuk se tedy vyčistil. Jestli je to dobře nebo špatně, rozhodněte dle svého gusta. Ale ať již si odpovíte jakkoliv, "Duchové" zůstávají příjemným, čtvrthodinovým doprovodem na cestě do nikam. Nalezněte si k nim cestu tady.

Prodavač - Duchové EP

---