První deska Goo Goo Dolls vyšla v roce 1987 a jmenovala se stejně jako kapela. Toto album je na best of zastoupeno pouze jednou skladbou, "I’m Addicted", což vyplývá z faktu, že debut byl složen především z všelijakých coververzí a předělávek. Jedná se o takřka ukázkový punk rock, jenž se dostal o několik let později na výslunní posluchačského zájmu. V podstatě to samé lze říci o písni "Up Yours", reprezentující druhý počin Goo Goo Dolls, "Jed", z roku 1989. Za zlomovou desku kariéry kapely můžeme označit album z devadesátého prvního, "Hold Me Up", neboť bylo nahráno pod labelem Metal Blade, jenž spolupracoval s Warner Bros. Records. "Hold Me Up" je zastoupeno na "E.O.A.C." čtyřmi kousky, např. "Laughing" nebo "Two Days In February". Skutečný úspěch Goo Goo Dolls však přišel až v průběhu první poloviny devadesátých let, kdy vydali dvě zásadní alba, "Superstar Carwash" (1993) a "A Boy Named Goo" (1995). Zvláště druhé jmenované je v historii skupiny důležité, protože díky němu se dostali do povědomí i jiných než amerických národů a celosvětově se ho prodalo přes tři miliony kusů. Za takto vynikající výsledek může skladba "Name", která se stala velkým radiovým hitem, jenž dozajista znají i posluchači českých stanic. Po úspěchu "A Boy Named Goo" již nepřekvapilo, že další desky Goo Goo Dolls, "Dizzy Up The Girl" (1998) se opět prodalo na několik milionů a světem létal další hit, "Amigone". Poslední tři zmíněné desky jsou na "E.O.A.C." pochopitelně zastoupeny největším počtem písní - šestnácti z celkých dvaceti dvou.

Vezmeme-li v potaz, že skupina prodala dohromady kolem osmi milionů desek, nelze se divit, že vydávají best of album. Dalo by se říci, že už bylo na čase. Jenže takové výběrové album je třeba řádně rozvážit a uspořádat. Výběr skladeb je v tomto případě sice poctivý, bohužel až moc. Nechybí žádný z hitů (ani těch menších), jsou však doplněny o mnoho, přemnoho dalších písní, které působí spíše jako efektní vata. Goo Goo Dolls totiž hrají velice jednoduchý a prostý styl - přímočarý punkpoprock, jenž je postaven na výrazných melodiích a kratších délkách. To samo o sobě není na škodu, je ale nutno "nepřeplnit" posluchače. A to se naneštěstí Goo Goo Dolls povedlo. Celková stopáž bezmála osmdesáti minut je příliš. Člověk ne zrovna dokonale znalý této hudby se začne po prvních několika skladbách nudit. Goo Goo Dolls měli holt zvolit album o maximálně patnácti skladbách, jež by bylo podstatně lépe stravitelné.

Deska "Ego, Opinion, Art & Commerce" je jasným důkazem toho, jak je třeba postupovat důkladně a obezřetně i při poskládávání best of alba. Zvláště v případě kapely jako jsou Goo Goo Dolls, kteří jsou sice vcelku známí, ale právě pouze VCELKU, to znamená ne hodně. A tak zůstává tento výběr určen jedině do rukou opravdových zasvěcenců, nebo těch, kteří chtějí poznat hudbu Goo Goo Dolls, aniž by museli naposlouchávat všechny předchozí desky.