Těžko uvěřit tomu, že Silversun Pickups fungují už od roku 2000. Když se Nikky Monninger a Brian Aubert potkali v roce 1994 během letu z LA do Londýna, bylo jasné, že se začíná psát historie nové kapely. Zatímco to celé začínalo docela úsměvně a jako úvod nějaké indie komedie, od té doby se toho událo tolik, že by to vydalo přinejmenším na seriál alespoň o pěti sériích. Tyto fantasmagorie ale teď nechme stranou.

Nyní máme rok 2026 a vyšla už sedmá řadovka "Tenterhooks". Jak už slibovaly dříve vydané ochutnávky, americká čtveřice se na moment rozhodla vrátit ke svým kořenům, ale zároveň jít vpřed. Je to ale možné? Zdá se, že pod dohledem Butche Viga ano. Producent, známý mimo jiné z Garbage, se totiž podepsal pod "Nevermind" od Nirvany nebo "Gish" od Smashing Pumpkins. A co Silversun Pickups? Zde musím zmínit nahrávky "Widow’s Weeds" a "Physical Thrills".

Vig byl vždy typem člověka, který nikdy netlačil uskupení do násilných experimentů, protože už od samého počátku chápal její DNA. A snad proto oběma stranám spolupráce tak svědčí. "Tenterhooks" se proto stává řadovkou, na níž čtveřice zbytečně neriskovala. Je to ale dobře? Řekněme to tak, že po intenzivním koncertním období z roku 2024 přišlo nezvyklé zpomalení. A vlastně se nemůžeme ani divit - vždyť kdo by si po šňůře nechtěl vydechnout?

Frontman Brian Aubert během menší pauzy hromadil prakticky všechno, co se mu honilo hlavou. Ať už šlo o hlasovky, riffy nebo fragmenty melodií. Když se kapela znovu sešla, vznikl plnohodnotný počin postavený na živém hraní v jedné místnosti. Nic okázalého, žádná přestřelená stopáž, žádné složitosti. Deska obsahuje deset písniček a dohromady trvá 39 minut, nabízí tedy vlastně ideální stopáž.

"Tenterhooks" má dobrou gradaci, rytmus a dál pokračuje v krasojízdě. Zapomeňte ale na to, že si neposlechnete album celé nebo že snad songy budete přeskakovat. Hezky si sedněte, nasaďte sluchátka a sjeďte deskou od samého začátku bez přepínání.

Některé skladby znějí až filmově. Už úvodní track "New Wave" o tom podává jasný důkaz. Píseň působí skoro jako opening song k indie dramatu. Taky vidíte ty žluté titulky přes celou obrazovku? Nemluvím však jen o melodii, ale i o textu.

Deska zní, jako kdyby se všechny její příběhy odehrávaly během jednoho nočního tahu. Název vlastně celkovou náladu vystihuje na jedničku. Ono totiž "To be on tenterhooks" označuje moment, kdy máte pocit, že se něco blíží, ale vy nevíte co. A co třeba "Au Revoir Reservoir", kde větší prostor dostává (konečně) Nikky? Nebo plíživá "Witness Mark" či upřímná "Running out of Sounds"?

U poslední zmiňované písně se sluší také dodat, že nahrávání celé studiovky narušily události, které se promítly do atmosféry víc, než byste možná čekali. Brian totiž bojoval s noční můrou každého muzikanta. Na jedno ucho přišel o sluch. Následovala hospitalizace, prasklý bubínek, komplikace způsobené léky, krevní transfúze a dlouhé zotavování. Skoro jako kdyby desce nebylo přáno. Nemluvě o tom, že Vig musel odjet kvůli závazkům s Garbage.

Nakonec se vše v dobré obrátilo a posluchači vítali "Tenterhooks" s otevřenou náručí. Přesto je třeba zmínit, že deska nepřináší žádnou velkou invenci. Fanoušci si vlastně mohou vychutnat ty staré, dobré Silversun Pickups, kteří ale vesměs nepřišli s novým zvukem ani identitou. Na druhou stranu, tato kapela nikdy nemusela být inovativní. Vždycky jí zkrátka stačilo, aby tu byla.

Jako rarita se dá určitě nazvat fakt, že formace hraje už bezmála 25 let pořád v té samé sestavě. Dokonce i sám Aubert přiznal, že je fascinující, že uskupení pořád existuje. Dodal, že doufá, že tuhle celistvost ucítí i posluchači. "Tenterhooks" proto nepředstavuje manifest, ale připomínku toho, že i po dvou dekádách může skupina fungovat jako na začátku.

Zapomeňte tedy na velkolepý comeback. Povedenou studiovku můžete klidně vnímat i jako kotvu v době plné nejistoty a únavy. A i když "Tenterhooks" nepřekoná debut "Carnavas", zároveň to neznamená, že se nejedná o kvalitní nahrávku. Dokonce naopak. Pokud tedy máte náladu na kombo alternativního rocku slibující filmovou atmosféru, dynamiku a nádech shoegazeu, je tahle deska skvělou volbou na večer.