Jedna z nejvděčnějších věcí na práci hudebního pisálka je skutečnost, že vidíte spoustu světových hvězd ještě předtím, než se naplno proslaví. A můžete tak sledovat jejich růst. V časech dávno minulých, kdy ještě neexistoval covid a skupina The Coronas se tak mohla pro mnohé stát objevem berlínské Lollapaloozy, aniž by si ji kdokoliv spojoval s tím, co se dělo posléze, zahrál na téže přehlídce i Dean Lewis. To se psalo září 2019 a nikdo v té době ani netušil, že je to na hodně dlouho jeden z posledních letních festivalů.

Australský písničkář tam odehrál své tehdy ještě čerstvé singly "Waves" a "Stay Awake", které fanouškům popově nasládlého folku lahodily, nicméně že by se v těch odpoledních hodinách na jedné z hlavních stageí nějak zásadně otiskl do pamětí přítomných, to asi tvrdit úplně nelze. Následující koncerty Kings Of Leon, Rity Ory nebo Hoziera nějakého Deana strčily do kapsy a vypadalo to, že výš než na lehký nadprůměr to tento muzikant v kariéře nedotáhne.

Jenže to bylo před třemi lety. A i když už v té době to bylo nějaký ten pátek od chvíle, kdy jeho songy zazněly v seriálech "Grey’s Anatomy", "Magnum P.I.", "Riverdale", "Suits" nebo "Shadowhunters: The Mortal Instruments", a i jeho začátky při sledování živáků milovaných Oasis byly dávno minulostí, pořád vystupoval jen se svým hlasem a kytarou. Ten vokál přitom nemá špatný, ale ani kdovíjak úchvatný.

Při vzpomínce na jen pár dní starý set konkurenčního Jacka Savorettiho na tomtéž místě se zdá neuvěřitelné, že zatímco o třídu lepší zpěvák měl Roxy poloprázdné, Dean Lewis ho vyprodal. Důvod? Říkejte si, co chcete, ale když vás hraje Evropa 2, pořád to má na návštěvnost koncertů v České republice obrovský vliv.

Dean ve verzi 2022 je ale mnohem lepší písničkář a performer než tehdy. V první řadě už má kolem sebe dvojici kolegů, kteří jeho skladbám dodávají další barvy. Navíc jsou to stejně jako on multiinstrumentalisté, takže jim nedělá problém vyměnit bicí a basu za klávesy nebo třeba za pedal steel kytaru, která sloužila jako doprovod k baladě "All For You".

Držitel tří Aria Music Awards už také daleko lépe komunikuje s lidmi. A není tím myšleno, že snad pětkrát zopakoval, že pražské publikum je nejlepší, nebo že se pokoušel v našem jazyce říct, že miluje Českou republiku. Spíše z něj spadl ostych. A obnažil své nitro jak při skládání hudby (novinka "How Do I Say Goodbye" je věnovaná otci bojujícímu s rakovinou), tak při vystupování naživo.

Skoro každý song opatřil úvodem, v němž vzpomněl, kdy a kde jej napsal, a skoro se až omlouval, že ke "Straight Back Down" žádnou speciální historku nemá. Jeho uvolněné, bezprostřední povídání a drobné vtípky místy připomínaly sympatické blábolení Toma Hollanda v různých talkshow. Dokonce mají oba, místu svého rodiště navzdory, i dost podobný přízvuk.

Dozvěděli jsme se tak například, že "Looks Like Me" vznikla na Sunset Blvd. v Los Angeles, kam Deana vyslalo vydavatelství, aby hledal inspiraci. Že novinka "Small Disasters" z chystané druhé řadovky "The Hardest Love", která vyjde už v listopadu, mu zatím naživo moc nejde, protože tam má složitý kytarový part. Že je rád, že se kdysi nevydal s kamarády na roadtrip po Austrálii a zůstal doma, aby dokončil skladbu "Chemicals", ke které mu v Praze svítil oceán mobilů. A spoustu dalších drobností, převážně o jeho bývalé přítelkyni a o vztahu s ní, o němž je v podstatě celé debutové album.

"A dost, stěhuju se do Prahy! Vždyť vy tady jásáte nad úplně vším, co zrovna dělám!" rozohnil se na oko poté, co se převážně dívčí publikum už poněkolikáté rozječelo poté, co se napil vody. A nebyla to jediná chvíle, kdy v sále panovala úžasná atmosféra. Fanoušci s ním zpívali hned od druhé odehrané písně "Stay Awake", mimochodem jedné z nejlepších, které ve svém repertoáru má. A zmínku si určitě zaslouží i "Lost Without You", což je taneční věc, kterou dal dohromady s Kygem a která fungovala jako skvělý kontrast k baladám, které v tu chvíli návštěvníky už mírně ukolébávaly.

A ještě než se zpěvák s Prahou rozloučil svým průlomovým hitem "Waves", v němž oslavuje mládí, vytáhl z klobouku další překvapení. Společně s předskokanem Ansonem Seabrou a zbytkem kapely zahráli ikonickou a osudovou rockovou baladu "Iris" z repertoáru Goo Goo Dolls. A bylo to zdaleka to nejlepší, co ten večer předvedl. Nejen že to vzhledem k předchozím štacím jeho turné a songům na nich hraným nikdo nečekal, ale zároveň jim to tak úžasně sedlo, že to bylo od originálu takřka k nerozeznání. Neskutečný finiš.

A vůbec, proč to vlastně ještě protahovat? Tady přece vůbec není co řešit. Obrovské sympatie jsou tady oboustranné a návrat do České republiky při příští šňůře už snad taktéž. Je na čase zavolat do Fora Karlín a zeptat se, kdy tam mají volno.