Kdo by si myslel, že dvacet roků na hudební scéně je zárukou kvalitně provedené show, se docela plete. Fanoušci metalové muziky se o tom v sobotu měli přesvědčit sami. Letošní ročník zimní variace letního festivalu Masters Of Rock totiž patřil tandemu dvou metalových kapel - stálic. Obě slavné formace Helloween i Stratovarius mají nový materiál a obě baví posluchače šestadvacátým rokem. A set obou kapel byl spíše zklamáním...

Světla jsou zhasnutá a všichni se zatajeným dechem čekají na finské Stratovarius. Dlouholetí miláčci českého publika začínají svižně a jejich "Phoenix" rychle uvádí rozjásané publikum do varu. "Ale ten Timo už to nějak nedává," hodnotí jedna mánička v první řadě, hned za koridorem pro fotografy. A má bohužel pravdu. S tímto problémem ale zápasí už nějakou dobu. Nachmeleným hrozičům to ale nevadí - skáčou, hrozí a povzbuzují kapelu od "Darkest Hour" z chystané novinky "Elysium" až po finální "Black Diamond".

Ačkoliv se lídr Helloween Andreas Deris vokálním patáliím vyhnul, většinu playlistu seskládal s ostatními muzikanty vskutku nešťastně. Po bombastickém intru se německý kvintet pustí do "Are You Metal?" z aktuální placky "7 Sinners", ze které přihodí ještě "Where The Sinners Go". Koncert má skvělý spád až po baladickou "If I Could Fly". Show pak upadá, až totálně zamrzne na obkecávací "I Want Out" a "Keepers Medley". Deris uměle natahuje hrací čas, fanoušci už nervózně přešlapují. Většina totiž logicky čekala další ukázky z poslední nahrávky - kousky jako "Who Is Mr. Madman?" nebo "You Stupid Mankind" by zase přivedly atmosféru do kremačních hodnot. Místo toho si publikum vysloužilo odrhovačky "Future World" a "Dr. Stein".

Naštěstí k hlavním hvězdám večera patřili také Pretty Maids. Dánská formace se vrací po osmnácti letech a i přes svůj vyšší věk to muzikanti umějí rozbalit jako mladíci. Netrvá dlouho a publikum je jejich a při slavné písničce "Please Don't Leave Me" všichni fanoušci vrní jako spokojená koťata. "Kvůli tomuhle jsem sem přišel," říká se slzou v oku pokročilý čtyřicátník. Když kapela na konec přidá ještě "Little Drops Of Heaven", jeho nadšení nezná mezí. Jiný fanoušek na druhém konci haly hledí s podobným úžasem na koncertní set Paula Gilberta. Na kytaristovu show se ale moc hrozit nedá, a tak spíš všichni jen poslouchají precizně odehrané songy třeba z alba "Technical Difficulties" nebo předělávku "Light My Fire" od Doors. Bohužel, show amerického umělce je docela vyhraněná a ne všichni ho na závěr odměňují zaslouženým potleskem.

O energii není nouze ani u hardrockových Rebelstar a powermetalových Symphonity. Skočný hard rock je sice fajn, ale jak je pořád v jednom tempu, pomalu začne lézt na nervy. I když Rebelstar sázejí jeden song za druhým, publikum ocení nejvíce asi první tři kousky. Asi proto se fanoušci vítají se Symphonity s tak velkým nadšením. Místo frontmana Olafa ale přichází na publikum zaskakující Herbie Langhans. Na škodu to rozhodně není - zpěvák si s davem skvěle rozumí a nenechá ho ani na chvilku vydechnout. Stejně dobře si vedou i Freedom Call, které si fanoušci mohli poslechnout na letošním ročníku festivalu Metalfest. Během své happymetalové hodinky baví publikum kousky jako "Thunder God", "Tears Of Babylon" nebo "Mr. Evil".

Během sobotního maratonu se dočkali svého i fanoušci pohanského metalu. S nástupem německých VARG začíná vikingská bitva plná červených světel a drsných songů. Muzikanti, vylepšení strašidelným červeno-černým make upem, si scénu ozdobili drobnou pyrotechnikou - loučemi. Na silnější pódiové efekty a míň rtěnky vsadil James D.S. (alias David Spilka, známý ze SuperStar). Během jeho setu, smíchaného z metalu a samplů, dva chrliče poctivě plivou oheň a párkrát mu za zády bouchne prskavka. Kdyby jeho písně nezněly jako laciná napodobenina Korn, určitě by se setkal s větším aplausem.