Spoustu cédéček, elpíček, triček a dalšího merche Helloween najdete v našem shopu!

Helloween prostě jsou jednou z nejvlivnějších evropských metalových kapel. Bez diskuze. V podstatě vynalezli power metal a na jejich jméno přísahají desítky dalších skupin. Předskokani Hammerfall ze švédského Göteborgu jsou ostatně jednou z nich. Jejich poctivě vykovaný metal už dobře šlape téměř tři dekády, a jak je slyšet z letošní kolekce "Hammer of Dawn", energie jim nechybí. Alespoň tedy na deskách.

Ve vysočanské hale, před plátnem, na němž se skvěl okřídlený bůh s kladivem v ruce, tedy motiv z letošního alba, byla tahle formace pohříchu statická. Občasný přesun z jedné strany na druhou, vystoupání na vyvýšená schodiště či krátký výlet na molo vedoucí do publika moc života nenabídly. Nohy muzikantům trochu podrážel i zvuk. A kupodivu ne tak, jak jsme na tomhle místě zvyklí, tedy ozvěnou a sléváním jednotlivých nástrojů do nečitelné koule. Co se čitelnosti týče, tady bylo vše v nejlepším pořádku. Jen byl ten zvuk až příliš opatrný, nekopal a byl prostě potichu.

Švédové předvedli regulérní set, tohle nebyl obvyklý časový slot pro předkapelu. Vzácný host dostal hodinu a půl a vyplnil ji průletem celou diskografií s mírným důrazem na aktuální studiovku. Navzdory zvuku to byl vcelku solidní rozjezd.

Eponymní poslední nahrávka Helloween je přesně taková, jakou ji chtějí posluchači mít. Řemeslně dobře provedená skládačka epických melodií, rychlopalných bicích a nabroušených riffů, navrch špetka žánrových klišé (ale je to klišé, když to tihle pánové vlastně vymýšleli?) a energie z obnovené rovnováhy v sestavě. Na případné posuny tu bude prostor příště.

A přesně tak vypadal i koncert samotný. Do dvou hodin hracího času se vešla slušná porce hitů, mezi které hladce zapadla čtveřice skladeb z nového alba - a naživo je to velice funkční materiál. Hymnická "Skyfall" vše razantně odpálila, spolehlivě zafungovaly svižné kusy "Mass Pollution" i (na desce trochu jalová) "Best Time", zklidnění přinesla balada "Angels".

Jinak Helloween vybírali z hluboké minulosti. Nejvíce prostoru dostaly první tři řadovky ("Walls of Jericho" a oba díly "Keeper of the Seven Keys") a rozhodně to byla šťastná volba. Vždyť tehdy, v těch osmdesátých let, byli tihle hudebníci nejživotnější a skutečně objevovali nové. To, co vznikalo v devadesátých letech a dvou dekádách nového tisíciletí, bylo povětšinou dobré, ale už nikterak objevné.

Kouzlo aktuální sestavy tkví mimo jiné v napětí, které vytváří dvojice hlavních vokalistů. Andi Deris kdysi nahradil Michaela Kiskeho a teď spolu stojí na jednom pódiu. A jistý prvek rivality tu stále přetrvává a je to skvělý hnací motor pro celou formaci. Opomenout bychom neměli ani Kaie Hansena (mimochodem dalšího navrátilce), úplně prvního zpěváka skupiny, který se v Praze blýsknul v téměř thrashující medley poskládané z debutu "Walls of Jericho". Náročné pěvecké party zvládli všichni v zásadě dobře, pár zaváhání by se nicméně našlo. Budiž, stane se.

Máloco lze ovšem vytknout baterii instrumentalistů - tady všechno sedlo. Výborná rytmická sekce a zejména trojice kytaristů odvedla špičkovou práci a přidala pár otřepaných póz. Ale to už patří k věci.

O finále se postarala další monumentální skladba, podle očekávání "Keeper of the Seven Keys" s funkčním opakováním závěru, při kterém se muzikanti představili a postupně mizeli, až zůstal jen kytarista Sascha Gerstner. Pak se vrátili na úplnou tečku "I Want Out", při níž si přebrali zlatou desku za prodeje posledního alba. Aby ne, v České republice jsou tihle muzikanti jako doma.

Helloween verze 2022 působí jako dobře namazaný stroj složený z výborných profesionálů. Že by ale na stagei s dominující obří dýní pro bicí stála parta sedmi kamarádů? Tak to rozhodně nepůsobilo. Ve výsledku se tak vlastně naplnila klišé o německé profesionalitě a německém chladu. Profesionálně odehraný koncert s celou řadou skvělých momentů, ale celkově jaksi odtažitý. Hlavně co se týče dění na scéně. Publikum ale dostalo doslova na stříbrném podnose přesně to, co si žádá.