Vkusný kýč

Jsou zpátky, anebo jsou pořád tady, jak chcete. Manic Street Preachers jsou zkrátka pilní studenti rocku a přicházejí jen rok po minulém opusu s dalšími novinkami. "Postcards From A Young Man" potěší všechny uvědomělé rádiové dramaturgy. Ano, tohle jsou skladby lidí, co už vědí, co od muziky chtějí.

7/10

Manic Street Preachers - Postcards From A Young Man

Vydáno: 20.9.2010
Celkový čas: 43:56

Skladby: (It's Not War) Just The End Of Love, Postcards From A Young Man, Some Kind Of Nothingness, The Descent (Pages 1 & 2), Hazelton Avenue, Auto-Intoxication, Golden Platitudes, I Think I Found It, A Billion Balconies Facing The Sun, All We Make Is Entertainment, The Future Has Been Here 4 Ever, Don't Be Evil

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

Manic Street Preachers se na minulé desce odpoutali od hitového a rádiového schématu "Send Away The Tigers", když natočili syrovou "Journal For Plague Lovers" s ostrými kytarami a posledního Richeyho texty. S novinkou jako by navazovali právě na předminulou řadovku. Jsou zpět v té mělčí podobě. Nicméně s písničkami, které si budete po třetím poslechu prozpěvovat. A co je víc? Jít na dřeň, nebo umět napsat nekompromisní hitovku?

Ani Manics to asi nevědí. Proto chrlí na hudební trh neustále nový materiál s rychlostí podávání žalob Martina Michala. Tentokrát je to opět ten zářivě barevný obrázek malovaný fixami. Jsou stejně odzbrojující jako malé děti, které vám i hřbitov dokážou namalovat pozitivně. Samozřejmě že je to místy patos a kýč, ale vlastně proč ne, když někdo dokáže udělat i kýč vkusně...?

Rozmáchlé aranže, hodně orchestrálních vsuvek, gospelový sbor anebo kytara s tklivou kvílející linkou. Všeho je naštěstí naváženo tak akorát, abyste se nemuseli ošívat. Balancují na hraně, ale nikdy za ni nepřešlápnou. "Postcards From A Young Man" nelze točit pořád dokola, motala by se vám totiž hlava, ale jednou denně už funguje jako ten nejuniverzálnější kytarový pop. Tohle můžete pustit na svatbě, imatrikulaci, při vězeňské diskotéce, večírku socanů nebo na besídce ve školce a nikde si nebude připadat jako idioti.

James Dean Bradfield je prostě borec. Nahrál s kámošema asi dvou sté patnácté album a opět si na něj nikdo nedovolí otevřít pusu. A to jsou ve fázi, kdy většina jejich vrstevníků se rozhoupe k novému materiálu jednou za pět let a dělá z toho událost. V tomhle lze Manic Street Preachers věřit, oni musejí muziku neskutečně milovat. To je zkrátka slyšet. A právě pro jejich upřímnost se těžko něco vyčítá. "Postcards From A Young Man" je radost poslouchat. Ale ne příliš dlouho. Zhruba tak do další řadovky...

• MSP (Al, 01.10.2010 14:54) Reagovat

  Pominu-li recenzní plky, nelze opominout, že Manic Street Preachers jsou od dob zmizení Richeyho, tedy od dob Holy Bible - ne kterou jsem mimochodem ochoten přísahat - obyčejnou popovou kapelou...
  
  

  • Re: MSP (petr, 01.10.2010 16:21) Reagovat

    Obyčejnou kapelou Manics rozhodně nejsou. Kolem a kolem, co je špatnýho na popu?
    
    

    • Re: MSP (Meresz, 01.10.2010 19:05) Reagovat

      Áno, MSP kedysi rozhodne neboli obyčajnou kapelou, ale na pope je špatné to že ho neznášam lebo som priaznivec metalovej hudby a MSP ma dokázali zaujať pretože to čo predvádzali na GT, GATS aj THB bol super rockový nárez do ktorého chalani vtiskli veľkú porciu originality, angličtiny znalí jedinci si veľmi pochvaľovali aj texty (bohužiaľ medzi nich nepatrím :-( ), ale žiaľ takými bezpohlavnými popevkami ako It's not war alebo tá akustická blbosť ani neviem ako sa to volá, tento dojem rozhodne nevzbudzujú. A to Journal bola až prekvapivo životaschopná doska.
      
      

• Vkusný kýč... (Sláva, 01.10.2010 18:07) Reagovat

  ... nejsem si jistý, zda není ve významu tohoto slovního spojení cosi neřešitelného...
  
  

• Ach jaj... (Meresz, 01.10.2010 18:58) Reagovat

  Ako veľký fanúšik tejto skupiny som z toho albumu sklamaný tak ako som čakal potom čo prehlásili o čom to bude. Ja si myslím že nemá zmysel počúvať viac ako len ukážky ktorými ma títo páni dokonale nasrali. Kurva kvôli čomu chcú robiť rádiové hity?? Jebe im v hlave?? Veď toto bola kedysi poriadna rocková kapela, u prvých troch albumoch ťažko povedať ktorý je lepší a síce nasledujúcu éru skupiny nepoznám (až na pár songov, na moju hanbu :-)) mám veľmi rád minulý album ktorým páni dokázali že ešte nestratili ducha starého rockového cítenia a predložili album presne tak ako to mám rád - jednoducho surový gitarový nárez bez kadejakých prikrášlení, len riffy, skvelé piesne a ako obvykle skvelý spev. Nepochybujem že James sa predviedol aj tu, ale keď hudba stojí totálne za piču ťažko je tu niečo riešiť. Nie páni, takto to nepôjde, ja chcem nárez po vzore minulého albumu - TO bol pre mňa album plný hitov bez jediného hluchého miesta, nie táto rýchlokvašková blbosť ktorú si (minimálne) slovenskí rádioví dramaturgovia s ich chabým hudobným "vkusom" aj tak nevšimnú. Sorry za vulgarizmy ale inak to proste nejde :(
  
  

Makrorecenze: Makrorecenze "From Zero" Linkin Park Stejně jako Linkin Park překvapili své příznivce nečekaným reunionem, který téměř okamžitě přinesl novou desku a velké koncerty, stalo se pro mnohé překvapením, jak moc se comebacková nahrávka "From Zero" povedla. Co si o novince... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 12:00 v sekci Recenze | Makrorecenze

8/10

Recenze: "Premena" Simy Magušinové je přirozená, čistá a krásná Lidský život připomíná cestu, která postupně dotyčného nuceně i přirozeně mění. Všechny její zatáčky a křižovatky na vlastní kůži poznává i Sima Magušinová. Svým vlastním způsobem všechny tyto změny vtěluje do svých... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Majerovy brzdové tabulky nabízejí na koncertu ze studia "Úplněk" nejlepší možný vhled do svého kouzelného světa Čas dokázal na hudbu Majerových brzdových tabulek otisknout pečeť jedinečnosti. Kapelu s nepřehlédnutelným názvem spoluzaložil v roce 1986 písničkář Petr Linhart a nyní, po téměř čtyřiceti letech a šestici alb, přišel čas se... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 15:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká Vladivojna La Chia se snaží objevovat stále nové světy. Natáčí pestré desky. Nebojí se hutného rock-metalu, popu, psychedelického rocku, já ji vnímám hlavně jako indie písničkářku. Má zkušenosti s filmovou i scénickou hudbou.... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 08:00 v sekci Recenze

7/10

Hudba v tisku: Poutavě psané "Příběhy za písněmi KG" zasazují Gottovy hity do zajímavých souvislostí Už pět let uběhlo 1. října od smrti nejslavnějšího českého zpěváka. Podle množství nosičů a knih, které nadále vycházejí, se však zdá, jako by tu s námi stále zůstával. Ne všechny tituly jsou povedené, některé může... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 16:30 v sekci Recenze | Hudba v tisku