Samotné prostory Raiffeisen Halle v komplexu Gasometer docela nepříjemně překvapily. Neobvyklé rozvržení haly, množství kontrol a režim cash only působily chaoticky, z čehož vznikaly velké fronty. Vyprodáno navíc podle všeho nebylo, přestože značná část publika dorazila i z Česka.

Nic z toho ale nakonec nehrálo zásadní roli. Už Bartees Strange, předskokan z Anglie, ovšem žijící v americkém Baltimoru, dokázal svým bluesově laděným vystoupením publikum přitáhnout a halu solidně rozehřát.

Biffy Clyro jsou koncertní jistota. Ať už hrají kdekoliv, je jasné, že na pódiu nechají všechno. Tentokrát však nad vystoupením visel otazník v podobě absence jednoho z klíčových členů.

James Johnston už v prosinci fanouškům oznámil, že se plánovaného turné nezúčastní kvůli léčbě závislostí, které byly důsledkem problémů z předchozích let. Na baskytaru jej zastoupila Naomi MacLeod, jež už v minulosti spolupracovala se Simonem Neilem i Mikem Vennartem v metalovém projektu Empire State Bastard.

Koncertní sestava tentokrát čítala rovnou sedm hudebníků. Vedle Simona Neila, Bena Johnstona, Naomi MacLeod a dlouholetého koncertního člena Mikea Vennarta, známého například z Oceansize, byli její součástí také klávesista a dvě houslistky. Právě rozšíření o smyčce ještě více povyšuje už tak masivní zvuk kapely.

Živé housle přinesly krásný nový rozměr hned od úvodu. Jako velké plus se ukázalo také samotné pódium. Navržené jako víceúrovňová, prostorově otevřená konstrukce v sytě červených tónech působilo monumentálně, ale zároveň nepřeplácaně. Hudebníkům umožňovalo během téměř dvouhodinového setu přirozeně měnit pozice a dodávalo celé show výraznou dynamiku.

Setlist značně protkaly skladby z aktuální desky "Futique" (zaznělo jich hned sedm). Jak už to u Biffy Clyro bývá, naživo opět tyto písně fungují ve srovnání se studiovou verzí mnohem lépe. Sedmičlenná koncertní sestava a méně uhlazený, syrovější charakter vystoupení dávají novinkám skutečně vyniknout. Výraznější prostor dostal také Mike Vennart, který byl tentokrát více vidět i slyšet.

Zastoupení se dočkala každá řadovka kromě prvních tří, které kapela dlouhodobě opomíjí. Nechyběl však žádný zásadní hit, zazněly mimo jiné "Black Chandelier", "The Captain" i závěrečná "Many Of Horror". Jako intro posloužila skladba "Multistability 1‑B" od Marka Fella. Pět minut elektroniky bylo možná až příliš a přechodu k "A Little Love" úplně nepomohlo, ale od této chvíle už koncert nabral plné obrátky.

Skupina hrála s obrovským nasazením, bez zbytečných pauz. Mezi skladbami zaznělo jen občasné poděkování, jinak set neuvěřitelně odsýpal. Tempo zklidnilo jen pár balad, například nádherné provedení "Space", během něhož si houslistky znovu ukradly pozornost svými široce rozklenutými smyčcovými linkami. Došlo také na představení zaskakující baskytaristky a věnování skladby "Friendshipping" absentujícímu Jamesovi.

Mezi nejsilnější momenty patřila i hitovka "Biblical" - přesně taková, jak název napovídá. Simon Neil stál na vrcholu červeného schodiště před visícími řetězy, zatímco mu zaplněná hala sborově zpívala každé slovo. První přídavek přinesl skutečně dechberoucí provedení "Machines" z nahrávky "Puzzle". Aranže byly maximálně minimalistické, pouze akustická kytara, housle a hlasy Simona a Bena. Moment, ze kterého mrazí v zádech.

Závěr se pak nesl ve znamení klasických hitů. Koncert gradoval se sborovými popěvky u "Bubbles" a "Many Of Horror". I přes limitované prostory a menší pódium s absencí projekcí oproti předchozím zastávkám Vídeň v konečném součtu o nic nepřišla.

Biffy Clyro jsou naživo naprostá jistota, a jakkoli to zní při absenci jednoho ze zakládajících členů paradoxně, v aktuálním sedmičlenném složení možná znějí lépe než kdy dřív. Pokud máte možnost, rozhodně stojí za to vyrazit například na některou z německých zastávek turné.