Je jen jedna věc, na které kritici ujíždějí více než na škatulkování - žebříčky. Po tom, který vám v několika dílech shrnul sto nejlepších světových desek uplynulého desetiletí podle musicserveru, jsme pro vás připravili další - pětadvacet nejlepších alb z česko-slovenské produkce. Tady je nejlepší pětka.
© facebook interpreta Nedávno jsme si úspěšně zrekapitulovali uplynulou dekádu na poli světové popmusic a nyní nastal čas přejet orbou i to naše políčko. Pravda, neurodilo se mnoho pochutin. Dokonce se dá říct, že se nám stále ještě nepovedlo vypěstovat interpreta, co by v mainstreamovém měřítku zachutnal i nepotomkům knedlíků praotce Čecha. Na druhou stranu nelze generalizovat. Ta naše malá dekádka vlastně kopírovala zahraničí v tom, že nepřinesla velkou vlnu zájmu o nějaký hudební směr. Žádný trend se nenastartoval, každý poslouchal všechno.
Úspěšně jsme přejali trend hudebních soutěží, kdy především první řada SuperStar s vítězkou
Anetou Langerovou neminula nikoho. Vyhledávat talenty se pokoušela v
undergroundovějším prostředí třeba i
Coca-Cola PopStar. Chtěli jsme najít čerstvá jména. Mít svou r'n'b hvězdičku případně hvězdičkáře, ale všechno dopadlo katastrofálně. A tak si statut ochranných andělů české hudební scény vzali na svá bedra
Kabáti, kteří nabalovali nové a nové posluchače, až skončili na pražském Vypichu s koncertem pro sedmdesát tisíc lidí. Haly kromě nich objížděli jen
Chinaski,
Kryštof, Richard Mülller a v menším
Mig 21,
Tatáči a Mankáči.
Lucii už nepočítáme. Ano, naši desetiletku charakterizují Kabáti. Ostatně i oni chtěli soutěžit. Na průšvih jménem Eurosong by ale nejspíš všichni, dramaturgy ČT počínaje a
Gipsy.cz konče, rádi zapomněli. A když už jsme u těch Gipsy.cz, tak právě oni byli prvním českým interpretem, co si zahrál na festivalu v Glastonbury.
© noise.cz/otk Nezapomeňme, že se úspěšně zresuscitoval český hip hop. Hlavně lidi kolem labelu Bigg Boss dokázali, že všechno jde. "Repertoár" od
PSH, sólovka
Vladimira 518,
James Cole či WWWčka obalili český rap zlatou strouhankou.
Dan Bárta zase zjistil, že mu je nejlépe mimo
showbusiness, a natočil tři neskutečně vyzrálé a kvalitní najazzlé nahrávky. To jeho kamarád
Roman Holý si založil
Monkey Business a pokračoval v učení tleskání Čechů na druhou dobu, jak vtipně poznamenal
Ondřej Brzobohatý. Štít proti konzumnímu stádu hrdě drželi i
Tata Bojs, kteří se stali chtěnou kapelou i na největších festivalech. Zesměšnit všechny české pokusy o kytarovky se povedlo
Sunshine s jejich světovým "Dreamerem". Nulté roky nám končily ve znamení písničkářství. Klus,
Xindl X, Baumaxa, Ztracený a další. Že je to málo? Naše hudební scéna je taková, jaká si být zaslouží.
Náš třídílný průlet domácí dekádou uzavíráme první pětkou, ve které dojde na
Květy a trojpísmenné projekty
Dva,
PSH,
OTK a
WWW.
25 - 16 | 15 - 6 | 5 - 1
5. místo: OTK - Okolo
Průměrná známka: 8.800
Datum vydání:21.4.2008
Stojí-li za produkcí desky zvukový mistr
Ondřej Ježek, vyplatí se zbystřit a o album se aktivně zajímat. Dvojnásob to platí o nahrávkách pražských alternativců
OTK, v nichž Ježek zpívá a hraje na kytaru a je vlastně nejdůležitějším článkem - řídící jednotkou - tohoto originálního hudebního soukolí. Fakt, že zatím poslední album "Okolo" zastihlo skupinu ve vynikající formě, je u OTK tak nějak samozřejmostí a příjemnou jistotou. Co se ale jednoduše předvídat nedalo, byl posun od hraní si s neživými zvuky zpět ke kořenům a poctivé hře na nástroje. Kapela, jako by si chtěla hlavně užít hru samotnou, připravila své nejsyrovější a nejrockovější, nejtvrdší album. Pořád tu samozřejmě zůstávají klasické prvky, které
OTK charakterizují - ať už je to zpěv Ondřeje Ježka, nebo zkratkovité texty, které naznačují své téma, rozehrávají danou situaci -, ale o dohrání a závěrečné odžití se už musí postarat posluchač sám.
Vedle toho je tu ale jasněji prezentován přírodní odkaz. Návrat k poctivosti, samostatnosti, obrácení se do sebe samého, útěk pryč. To ostatně koresponduje i se samotným zvukem a přímočarostí celé desky. Do výsledného zvuku "Okolo" se také výrazně zapsaly klávesy Honzy Klempíře. "Okolo" je také hravé, plné invence, a to jak ve své hudební složce, která nemůže nudit, tak i v dalších faktorech, jako je vtipně řešený rozkládací a děrovaný booklet s neméně vtipně řešenou prezentací textů.
Je pravda, že hudba OTK není pro každého. Kdo se jí ale dokáže otevřít, pochopí, o jak nadčasovou a výjimečnou záležitost jde. Pochopili to i akademici populární hudby, kteří "Okolo" právem vyhlásili alternativním albem roku 2008.
--
Honza Průša
OTK - Krajina
"I bez dobarvujících květnatých zvukových kouzel se OTK povedlo nahrát výjimečnou desku. Soudržnou, rockově syrovou s občasnými odkazy k tvorbě klasiků naší alternativní scény. Desku, která umí stále a znova odhalovat svá i vaše skrytá místa, a stát se tak příjemným společníkem, katalyzátorem, zdrojem inspirace i drogou. Něčím, co nejde odmítnout."
Honza Průša,
hlavní recenze
4. místo: DVA - Fonók
Průměrná známka: 8.833
Datum vydání:13.10.2008
Manželé Kratochvílovi, ti dva, kteří si tři roky pohrávali a hrstmi rozsévali empétrojky a CD-Rka. Vydání první studiovky tak bylo přirozené a očekávatelné. Díky hudební nečekanosti jim ale tato deska zajistila parádní entrée do našeho hudebního rybníčku. Meotaroví
Dva na ní totiž obhájili svá surrealistická tvrzení o spektru pojatých žánrů, která mohla vyznívat velice nepředstavitelně a možná až ironicky. Prý fiktivní řeč a
folk neexistujícího národa. Je sporné, je-li tato nahrávka opravdová a autentická a je-li s jejím výrazem vůbec onen fiktivní národ spokojen... Jisté ale je, že "Fonók" svou nevídanou originalitou pokořil meze veškerých českému uchu známých žánrů.
Nabídli osobité subžánry, ať už tango, disco, melancholie nebo veselé popěvky, které On okořenil beatboxem a kytarou a Ona klarinety a hlasem. Oba svou pestrostí, ságem a krabičkami s efekty vytvořili vkusný hudební neodadaismus. Tato nahrávka bývá sice bez přívlastku kategorizována jako folk či etno, na naše poměry tedy lehčeji identifikovatelné žánry, díky své jedinečné melodičnosti, hravosti a technicky brilantnímu hudebnímu výrazu si ale vybudovala originální a nezaměnitelnou pozici nejen na poli, ale i v dějinách, české hudební scény.
--
Adam Eff
DVA - Francé Trancé
"["Fonók"] Působí, jako by bylo možné si laskavou něhu a dětskou rozjívenost pustit rovnou z CD přehrávače a nechat je rozplynout se v místnosti. Jako by se vám z repráku nelinul jen zvuk, ale i barvy, chutě a tvary."
Tereza Nádějová,
hlavní recenze
3. místo: PSH - Repertoár
Průměrná známka: 8.857
Datum vydání:2001
Diskuze o nejlegendárnější, nejpřelomovější nebo nejlepší české hiphopové desce by nejspíše vždy vedly k jednomu výsledku: "Repertoáru"
Penerů strýčka Homeboye. Debutové album dvojice rapperů
Oriona a
Vladimira 518 je klenotem hned z několika důvodů. Předně jde o první velkou rapovou desku řekněme moderního střihu u nás, vyšla v roce 2001, ještě před "My 3" Indyho &
Wiche. S nimi Peneři už předtím spolupracovali například na singlu "Cesta štrýtu" a
DJ Wich dokonce "Repertoár" produkoval, což málokdo ví.
Po téměř dekádě je skvěle vidět posun, který všichni aktéři zaznamenali. Dnes by asi melodické a pomalejší produkce nezaujaly, flow
Oriona a Vladimira by někdo označil za
slabé a texty by mnoha lidem přišly naivní. Přesto je i dnes výpověď alba zcela unikátní. Nemusíte zažít pražský underground, abyste příběhy z desky pochopili. Samozřejmě ale mezi posluchači nejvíce uspěla nenáročná věc "Hlasuju proti" s chytlavým refrénem a Indym na featuringu, "Společné zájmy" s Čistychovem a zejména pak hymna "Praha" s
LA4, která patří k povinné položce v koncertním setu dnešních
PSH. Ta později vyšla ve Wichově remixu, kde zascratchoval DJ
Mike Trafik, pozdější stálý člen kapely.
--
Petr Doupal
PSH feat. LA4 - Praha (Wich Remix)
2. místo: Květy - Myjau
Průměrná známka: 9.000
Datum vydání:19.10.2009
Už na základní škole, coby třináctiletý kluk, založil
Martin Evžen Kyšperský svou kapelu
Květy.
"Točili jsme v garáži řvaní do kazeťáků a bouchání na plechovky a já pak těm 'deskám' dělal obaly," vzpomínal zpěvák brněnské alernativní jistoty na svém facebookovém profilu na začátku března. Už tenkrát měl rád koláže. Dominantou obalu na kazetu z roku 1993 je kapela složená ze samých Gustávů Husáků. Padesátihaléřovým známkám s naším zatím posledním komunistickým prezidentem jsou dokreslená těla a nástroje. Husák za bicími kouří cigáro, Husák basák má tmavé brýle.
O šestnáct let později vydali Květy album "Myjau". Booklet je zase plný koláží a hudba opět nezná hranic, i když svou formu rozšířila podstatně dál nad rámec řvaní a plechovek. Kyšperský je glosátorem dnešní doby, zpívá svým nezaměnitelným hlasovým projevem. Jeho hlavní charakteristikou je zcela originální výraz. Expresivní, plný emocí a prožitku. A je jedno, zda jde o vyjádření zklamání, beznaděje nebo častěji lásky a něhy, zpěvák se do všeho vrhá po hlavě, naplno. A naprosto upřímně. Základním poznávacím znamením alba "Myjau" jsou ale housle Alberta Nováka. Slyšitelné v každé skladbě dávají písním čitelnější rámec a Květům nové, ještě neznámé barvy a vůně. Skladby jsou sevřenější, housle je uzavírají do kompaktnějších elementů. Deska se stává srozumitelnější i pro nealternativní uši. Své často hodně snové příběhy kořenili Květy vzácnými ingrediencemi. Hlasem
Lenky Dusilové, pozounem Ondřeje Galušky a také produkcí a multinstrumentální zručností Ondřeje Ježka.
Vzniklo výjimečné a vyvážené album, které se jen tak neoposlouchá. Album, jež patří právem na samý vrchol naší domácí scény posledních desti let.
--
Honza Průša
Květy - Na balkóně zpívá pták
"(...) je příjemné, že ani po letech nehodlají Květy seschnout a zbavit se své přirozené vůně. I nadále myjou zážitky z běžného života a předávají je dál. Nevysvětlují, nepoučují, neradí. Pouze přinášejí barvu smytou ze skutečných příběhů dneška. A daří se jim to opět s lehkostí jim už léta vlastní."
Honza Průša,
hlavní recenze
1. místo: WWW - Neurobeat
Průměrná známka: 9.111
Datum vydání:25.11.2006
Příběh s podtitulem
WWW začíná v uvolněné 90s atmosféře, kdy stál
Sifon u zrodu tuzemského hip hopu v jeho dnešní podobě. S demáčem "Noční můra" se wéčka na dlouho stala zlým snem všech konzervativců tvrdících, že hip hop patří do ghett a ne do pražského podzemí. Přesto už tehdy zaznívaly hlasy, že produkce WWW se ani tak netýká hiphopové subkultury jako vysoce alternativního způsobu uchopení umění. Po ukončení činnosti se karamelové nahrávky WWW virálně šířily virtuálním prostorem a čas dal tezi o alternativním přístupu k umění za pravdu.
WWW před dvaceti lety předběhli svou dobu a právě ve chvíli, kdy doba dohnala je a o původní devadesátkovou produkci přestal být v metropoli zájem, vydali zcela nečekaně svůj oficiální debut - "Neurobeat". Proč "Neurobeat"? Protože Gibson a jeho "Neuromancer", protože cyberpunk. Protože všechny nervy v těle třesoucí se vlivem agresivních beatů, vibrující při každém Sifonově odseknutí. Nic tak nečeského, originálního, nic tak výjimečného dosud na CZ/SK scéně nevzniklo. A nemluvíme tady jen o hiphopové pseudoscéně, ale o nahrávkách napříč žánry. "Neurobeat" není jen nejlepší deskou poslední dekády, je dost možná i nejlepší českou deskou všech dob.
Sifonova dikce je nenapodobitelná, jeho štěkání vás nutí zatnout zuby a pozorně naslouchat. Typltovy texty? Jedna báseň. Jedna báseň za druhou a zuby pořád zatnuté. A tančíte. "Neurobeat" je tanec mezi nedopalky. Není to produkce pro konzumní společnost, spíše pro elitáře z Nyxu a pár dalších vyvolených, jenže dopad na myšlení lidí mají Wéčka o dost větší než všechny mainstreamové zhovadilosti dohromady. WWW nejsou hudbou, jsou náboženstvím. A "Neurobeat" je jeho Svatou knihou - Biblí generace X.
--
Lukáš Benda
WWW - Lexikon
"Vydat něco jako 'Neurobeat' na našem zoufale zkostnatělým (ve všech směrech) trhu je odvážný pokus. Nezastírám, že hodnocení je taky z velký části ovlivněno tím, že jsem nikdy nic podobnýho neslyšel, ale přesto mi přijde, že veškerá tuzemská produkce, která mi prošla ušima, působí vedle debutový desky WWW jako dětská a naivní."
Lukáš Franz,
hlavní recenze
25 - 16 | 15 - 6 | 5 - 1