Mňága patří mezi kapely, které, řečeno sportovní terminologií, prokazují konstantní výkonnost. Jinými slovy - cokoliv, co kapela kolem Petra Fialy vypustí do světa, bude mít určitou úroveň a určité kvality. Pak už jen záleží na tom, zda má skupina období invenční hojnosti ("Made in Valmez", "Chceš mě? Chci tě!", "Dutý ale free") nebo invenčního půstu ("Bajkonur", "Nic složitýho", "Web Site Story"). Jakkoliv jsou však některé desky Mňágy horší, na českou hudební scénu jde o stále nadprůměrné nahrávky. Letos muzikanti z okolí Valašského Meziříčí přišli s novou kolekcí, která výše uvedené jen potvrzuje. Zároveň jde o desku, která se zařadí mezi tu "lepší polovinu" diskografie.

Nemá smysl od Mňágy očekávat muzikální ekvilibristiku či udávání tempa v hudebním vývoji. Fiala a spol. vždy uměli napsat dobrou, jednoduchou písničku o pár akordech, kterou korunovaly chytré texty. V tomhle ohledu nejde na novince "Takže dobrý" o nic nového. Fiala jen potvrzuje svoje čelní místo mezi českými textaři ("v devatenácti píše svý první paměti a vůbec netuší, co bude ve dvaceti", "s ksichtem rozrytým jak řeznickej stolek sbalit nejhezčí ze všech hezkých holek", "nekonečno se na krátkou vteřinu schovalo ke skutečnosti do tepla pod peřinu") a je si jistý v kramflecích. To dokazuje tím, že do textu nacpe slova jako morče, krtek nebo slimák, přičemž text funguje - stejně jako v minulosti třeba "kočárky do kočárkárny".

Novou desku kapela nahrála u ostříleného producenta Ondřeje Ježka v jeho studiu Jámor a na zvuku alba je to znát. Petr Fiala v rozhovoru pro musicserver správně popsal, že ačkoliv byla spolupráce s předchozím dlouholetým producentem Petrem Slezákem zřejmě funkční, přestala se jejich muzika vyvíjet. Ježek novince vdechl svěžest, kapela nezní sterilně jako například na předchozí "Na stanici polární" a - ač to zní klišovitě - našla konečně svoji pravou studiovou tvář. Trošku škoda, že až po takové době. Fakt jí totiž sedí.

Jediné minus "Takže dobrý" lze vidět v nadprodukci, kdy Mňága má každý druhý rok novou desku a chrlí písničky jako na běžícím pásu. Možná kdyby Fiala a spol. počkali třeba ještě rok a dali dohromady dvě tři silnější skladby než nikoliv blbé, ale přece jenom jednorozměrné "Zloděje života“ nebo ptákovinu "Třetí tajemství", mohla být výsledná známka ještě vyšší. Jinak ale bez výhrad. Mňága opět natočila dobrou desku s jednoduchými melodiemi, chytrými texty a tentokrát i s nápaditými aranžemi. Takže dobrý, sedmdesátiprocentní potlesk.