Začátek všeho musíme hledat na poslední plnotučné Baumaxově desce "Desperanto". Mezi písně o plzničkách, pozitivních peopula a dobytí severního pólu se vešlo ještě apokalyptické pojednání "Čekání na nulu", přednesené Opičanem Havlem. Tedy Xavierem Baumaxou se základními rysy Havlovy rétoriky, jaksi, že?

Na Havlově rétorice stojí EP "... a ten Clintn, on mi hýkal" od začátku do konce, od úvodního pozvání Dagmarr k ochutnání pokrrmu až k závěrečnému naléhavému opusu "Opičané rhezignují". Celkem jednadvacet minut, šest písní, šest básní a jiných povídaček, které nemají, a klidně si troufnu říci, že ani nemohou mít nějaké vznešené ambice. Má tu jít o zábavu, o krácení dlouhé chvíle, což CD jakž takž plní. Ovšem netrvá to dlouho a už už se sápe po nervech.

Přitom je poměrně rozmanité a týká se to jak obsaženého mluveného slova, tak písní. Báseň "Herečka", která se objevila již na "Desperantu", s krásným vyvrcholením v podobě veršů "Oba to bude bolet, oba budeme dole, ty sníš celou studentskou pečeť, v afektu ucpeš si vole, to bude mít ten efekt, že začneš brát němé role" dostává v Opičanově podání zcela jiný rozměr. Z promluv je "Herečka" nejlepší, naopak definice golfu a fejsbůku mi připadají zbytečné.

Kdybychom však brali za zbytečné i písně, ve kterých se vyskytuje "A ten Clintn, on mi hýká, já koksim, že?", zatratili bychom polovinu z hudební složky desky. Jednou toto Opičan pěje do moravských cimbálových základů, podruhé zase do beatboxového rytmu. Baumaxa si pro Opičana vypůjčil také melodie Boba Marleyho a Santany, právě santanovské "Robátko" jako jediné snad má šanci proniknout i do Xaviho koncertního repertoáru. Kromě melodie za to jistě může i text "Holko s vlasy na krátko, chtěl bych s tebou míti robátko", který ale jen dokazuje, že se autor se slovy moc nepáral a verše se ve většině písní jen stále dokola opakují.

Za nejlepší kusy desky však považuji zmíněný závěrečný opus "Opičané rhezignují" a intimní "Nevím, zdali smím" z prostředí exprezidentovy ložnice, kde Baumaxa coby Dagmarr čeká na Opičana, až dokouří cíčko. Ovšem v rámci běžné tvorby litvínovského písničkáře a buránka jde i tak jen o podprůměrné kusy, proto berme toto EP jen jako takovou opičinu, jaksi, že?