Je jen jedna věc, na které kritici ujíždí více než na škatulkování - žebříčky. My jsme aktuálně připravili jeden, který vám v několika dílech shrne sto nejlepších desek uplynulého desetiletí. A přihodíme shrnutí nejdůležitějších událostí jednotlivých let. Pokračujeme rokem 2007 a třetí desítkou.
Máme za sebou další hudební dekádu. Deset let, co opět změnilo svět. Pokud konec osmdesátých let přinesl sametovou revoluci, pád Berlínské zdi a krach komunistického svazu, což mělo za následek, že devadesátá léta byla jedním velkým mejdanem, oslavou svobody a míru (byť výjimky se našly), začátek jednadvacátého století nám mediálně objevil nepřítele nového - terorismus. A tahle trpká pachuť ovlivnila výrazně i hudbu. Ať už tématicky (do Bushovy politiky se opřeli i Radiohead), nebo obsahově (americká verze debutu The Strokes neobsahovala písničku zesměšňující newyorské policisty, protože se to prostě po 9/11 nehodilo). Příkladů je samozřejmě bezpočet.
Přesto se ale uplynulých deset let vyznačuje především tím, že nic nevykračuje z řady. Ano, konzumní mašinérie objevila ještě jednodušší cestu k penězům než boybandy a do popředí se dostaly talentové (ne)pěvecké soutěže typu Česko hledá SuperStar, MTV zase jednou ovládlo r'n'b a zažili jsme boom reunionů i exhumaci osmdesátkového electropopu, ale vše se tak nějak vzájemně vyvažovalo. Nejvýraznější změnou tak je fakt, že se hudba stěhuje na internet - od mp3jek a streamování hudby či videoklipů až po hudební publicistiku.
Snad i proto je náš žebříček stovky nejoblíbenějších alb uplynulé dekády tak rozmanitý a pokrývá téměř kompletní populární scénu. (Až na metal, ale to už se snad dávno ví, že kritici prostě metal nespolknou a budou ho ignorovat. I když je jako hudební styl nesmrtelný…) Cílem našeho žebříčku není sdělení tak to bylo a jen my máme pravdu, ale seznámení čtenářů s naším pohledem na uplynulé desetiletí. Odráží se v něm nejen náš hudební (ne)vkus, ale i naše zapomnětlivost a všechny osobní úchylky. Vždyť jak jinak si vykládat to, že v něm najdete úlety typu The Teenagers?
V rámci jednotlivých žebříčků shrneme postupně i jednotlivé roky. Připomeneme si, co zásadního se v nich událo, kdo na výročních ceremoniálech za co děkoval a která alba mizela z pultů (respektive vytěžovala servery iTunes) nejvíce. Pokračujeme třetí desítkou první stovky a těšit se můžete na Bloc Party, Coldplay, Justina Timberlakea, Sigur Rós či Suzanne Vega.
100 - 91 | 90 - 81 | 80 - 71 | 70 - 61 | 60 - 51 | 50 - 41 | 40 - 31 | 30 - 21 | 20 - 11 | 10 - 6 | 5 - 1
30. místo: Yeah Yeah Yeahs - Fever To Tell
Průměrná známka: 8.429
Datum vydání: 29.4.2003 Produkce: David Andrew Sitek, Yeah Yeah Yeahs Prodeje: 500 tisíc US, 60 tisíc UK
Tohle album je rock and roll. Newyorské trio servíruje přímočaré úderné hitovky, Karen O, symbol a maskot celé kapely, ukazuje svou nejrozjívenější tvář a je plnohodnotným nástrojem všeho toho rámusu, který Yeah Yeah Yeahs z debutu ždímají. Desku produkoval Dave Sitek z TV On The Radio (jak jinak), Spike Jonze natočil kontroverzní klip k písni "Y Control", plný zakrvavených dětí tahajících mrtvolu psa. Protipólem krátkých indie punkových vypalovaček je "Maps", balada, která popisuje vztah mezi Karen a jejím ex, Angusem Andrewem z Liars. MAPS je zkratka pro My Angus Please Stay a NME ji zvolila jako nejlepší skladbu všech dob. "Fever To Tell" se dostala mezi tisíc desek, které musíte slyšet, než zemřete, a Yeah Yeah Yeahs etablovala mezi nejzajímavější světové kapely současnosti.
-- Dominika Jiroušková
Yeah Yeah Yeahs - Maps
"Ano, rock and roll žije, Yeah Yeah Yeahs to dokázali - jen houšť a větší kapky."
Pavel Parikrupa, hlavní recenze
29. místo: Bloc Party - Silent Alarm
Průměrná známka: 8.429
Datum vydání: 2.2.2005 Produkce: Paul Epworth Prodeje: 300 tisíc UK
Bylo by asi dost mimo tvrdit, že jsou Bloc Party kapela debutového alba, ale s ohledem zpátky je víc než jasné, že "Silent Alarm" je jejich nejpovedenější deska a co se dopadu na indie scénu týče, tak také nejvýraznější. Hlavním poznávacím znamením se stala divoká rytmika jejich bicích, post-punkové a math-rockové aranže a především hektický vokál Kele Okerekeho, jenž plnil texty vypovídající o nepohodlném dospívání v neklidné britské společnosti. V roce 2005 byl "Silent Alarm" zcela jistě jeden z nejsvěžejších debutů, což by se vlastně dalo aplikovat i na celou dekádu. Bůh žehnej kapelám, kterým se povede debut jako byl "Silent Alarm", protože to je jedno z těch alb, které prostě nestárne. A když už i akademický Pitchfork píše, že jde o "inteligentní album, které spousta lidí bude milovat", tak na tom něco bude.
-- Tomáš Bláha
Bloc Party - So Here We Are
"V Bloc Party se dá věřit, protože jsou kapela pro bílé, černé, hetero, hip hop kids, podivíny, outsidery, emo děti, punk-funkery, teplouše, a ano, netrendaře. (...) Zpátky v roce 2002 Pete'n'Carl řekli, že je 'čas hrdinů'. Dobrá, teď je čas anti-hrdinů."
Imran Ahmed, NME
28. místo: Coldplay - A Rush Of Blood To The Head
Průměrná známka: 8.462
Datum vydání: 26.8.2002 Produkce: Coldplay, Ken Nelson Prodeje: 4,5 milionu US, 2,5 milionu UK
Druhá a poslední deska Coldplay, kterou byste měli slyšet, než umřete. To, co parta okolo Chrise Martina nabízela poté, už byla jen prvoplánová (a také úspěšná...) snaha o davové šílenství nad zaprodanou genialitou "A Rush Of Blood To The Head" a zapřenou skromností jejich debutu "Parachutes". Po prvním albu, které Coldplay představilo jako nesmělé melancholiky, kterým věříte růžové brýle i koťátko s mašlí, nad jejich výjimečností visel otazník. Tak typický pro současnou (a minulou i budoucí) britskou scénu, která je skupinami na jednu desku přímo zavalená. Jenže Coldplay ten tlak nejen dokázali ustát, ale navíc se i sebevědomě vyšvihli do role narátorů uvědomělé společnosti, svérázných proroků a kritiků současných poměrů. Pokud se Coldplay někdy přiblížili U2 z období "The Joshua Tree", tak právě na tomto albu: "I'm going to buy a gun and start a war, if you can tell me something worth fighting for." -- Miroslav Böhm
Coldplay - Clocks
"Coldplay by se snad dala vyčíst jediná věc, která ale zároveň zapříčiňuje jejich jedinečnost - a sice naprostou ignoraci jakýchkoli moderních hudebních postupů. Jenže právě z 'A Rush Of Blood To The Head' je poznat, že ani tuny mašinek nenahradí tu unikátní schopnost napsat skvělou písničku. A to je věc, kterou umí tahle kapela skutečně výborně."
Honza Balušek, hlavní recenze
BYLO NEBYLO V ROCE 2007
•
Londýnští The Police si po třiadvaceti letech opět začali zvedat telefony a domluvili se na reunionu ke třicátému výročí jejich hitovky "Roxanne". Návrat oslavili stodvaapadesáti koncerty.
• Opět a zase jsou na mušce The Smashing Pumpkins. Jejich šílené znovuzrození v roce 2007 dostalo zřetelnější obrysy v podobě desky "Zeitgeist". Německý název ale nebyl zrovna nejšťastnější. Frontman Corgan ho neuměl ani přecedit přes zuby.
• Rodačka z Britského Doveru Joss Stone se svým třetím počinem "Introducing Joss Stone" přepisovala v Americe dějiny. V prvním týdnu prodeje vyšplhala na druhé místo v prodejnosti, čímž se stala nejvýše umístěnou britskou interpretkou v historii amerického Billboard žebříčku.
• Třetí řadovka Linkin Park nazvaná "Minutes To Midnight" dosáhla v Americe v prvním týdnu prodeje šestisettisícového nákladu a po součtech na celém světě se počet prodaných desek vyšplhal přes milion, což z alba dělá třetí nejprodávanější v prvním prodejním týdnu.
• Spice Girls ohlásily návrat! A v plné polní i s Geri Halliwell. Během plánovaného turné odjely sice jen sedmačtyřicet zastávek, ale nad výdělkem rozhodně nezaplakaly, kdo by taky ronil slzy pro sedmdesát milionů dolarů.
• Magické datum 7. července dalo do pozoru aktivisty Ala Gorea a Kevina Walla, kteří zorganizovali monstrózní charitativní akci Live Earth, která se konala na jedenácti místech celé planety včetně Antarktidy. Cílem akce bylo upozornit na změny klimatu a obrovské spotřeby energie.
• A zase ta Britney! Ta po fenomenálním oholení hlavy, napadení paparazziho deštníkem a vsazením do léčebny ze sebe udělala nejsledovanější celebritu. Všechny eskapády pak korunovala vystoupením na MTV Video Music Awards, kde, jak je jejím zvykem, zpívala na playback a vrtěla se, jako by měla v krvi tři promile. Alespoň, že deska "Blackout" se povedla.
• Radiohead zažehli hudební revoluci. Svůj počin "In Rainbows" dali na internetu ke stáhnutí za cenu, jakou si posluchači sami určí.
Datum vydání: 12.9.2006 Produkce:Danja, Rick Rubin, Timbaland, Justin Timberlake, will.i.am Prodeje: 4,2 milionu US, 900 tisíc UK
Psal se rok 2006 a Justin Timberlake věděl, že jestli se má definitivně zbavit nálepky toho hezounka z 'NSync, musí natočit opravdu dobrou desku. Ne že by jeho debut "Justified" z roku 2002 byl nepovedený kus flákoty, vlastně se povedl nadprůměrně dobře, ale znáte to, jak se to říká o těch druhých albech. Timberlake zkrátka potřeboval Něco. A to Něco našel v oslnivě planoucí hvězdě sošného producenta Timbalanda. Psal se rok 2006 a Timbaland věděl, že jestli se má stát opravdu žádaným producentem, musí udělat opravdu dobrou desku. Ne že by jeho záseky s Aaliyah nebo Missy Elliott byly špatné, vlastně byly nadprůměrně povedené, podobně jako ten, díky kterému "udělal" novou Nelly Furtado, ale znáte to: chlap a ženská, to je jiná jiskra než dva chlapi. Když se tedy zkřížily cesty obou a vzniklo album "FutureSex/LoveSounds", následovala exploze, která srovnala celou r'n'b/popovou scénu se zemí. Timbalandovy futuristické beaty ve spojení s Timberlakeovým sebejistým vokálem, to byla kombinace, která dostala do kolen nejen Justinovy fanoušky, ale mnohdy i odpůrce. "FutureSex/LoveSounds" je deska nacpaná hity takřka od začátku do konce a zpěvák sám, na obalu rozkopávající disco kouli, jí dal světu jasný vzkaz: "Jsem tady a jsem dobrej!" A svět vzkaz vyslyšel: Justin Timberlake se stal Králem popu tohoto léta. Psal se rok 2006 a cesty těch dvou pak nabraly úplně jiný směr. Timberlakeova sláva začala stoupat, a Timbalandova produkce se, jakkoliv byla po vydání alba stále žádanější, dostala do slepé uličky a začala padat do popové žumpy.
-- David Věžník
Justin Timberlake (feat. T.I.) - My Love
"V tuto chvíli nemůžu napsat nic jiného, než že FS/LS je nejlepší urbanpopové album od... ehm... 'Justified'. Hudebně by to klidně mohl být nový 'Thriller', ale mikrofon v ruce nedrží černoch z Jackson 5, ale běloch z Disneyho Mickey Mouse Club."
Karel Veselý, hlavní recenze
"Nikdy jsem nečekal, že budu chodit po městě a společně s Justinem si budu prozpěvovat hitovky jako 'SexyBack' nebo 'Summer Love/Set The Mood (Prelude)'. Stejně jako nikdy jsem nečekal, že o bejvalým členovi vykleštěnců napíšu, že jeho deska má neskutečný koule."
Lukáš Franz, makrorecenze
26. místo: System Of A Down - Toxicity
Průměrná známka: 8.546
Datum vydání: 4.9.2001 Produkce: Rick Rubin, Daron Malakian, Serj Tankian Prodeje: 3 miliony US, 100 tisíc UK
Těžko soudit, která z nahrávek téhle americko-arménské bandy je nejlepší, největší význam měl v kontextu končící dekády rozhodně druhý počin "Toxicity". "Vždycky jsme dávali bacha, abychom nezněli jako něco, co už jste někdy slyšeli," tvrdil kdysi zpěvák Serj Tankian. A opravdu, jejich jen stěží zařaditelná směs všeho možného od metalu, přes folk až k balkánské hudbě zabodovala u kritiky i u fanoušků. Dvanáct milionů prodaných kopií "Toxicity" neznamená pouze ohromující zdar samotné kapely (podíl na něm nemůžeme upřít ani věhlasnému producentovi Ricku Rubinovi a mistrovi mixu Andy Wallacovi), ale i podstatný úspěch samotného žánru alternativní metalové muziky. Systemům se jej podařilo zpřístupnit široké veřejnosti, což se do té doby povedlo málokomu. Troufám si tvrdit, že tento klenot je jakousi "Nevermind" končící dekády.
-- Petr Bláha
System Of A Down - Aerials
"Velký rozdíl mezi SOAD a většinou neometalové scény (sem bývají při populárním škatulkování obvykle řazeni) je, že zatímco kapely jako Staind, Korn nebo Deftones ve svých textech proplouvají vlastními depresemi, chtějí zemřít a nechat shnít celý ten škaredý a zlý svět, SOAD mají agresivní, politicky angažované texty."
Luboš Kreč, hlavní recenze
25. místo: Beck - Sea Change
Průměrná známka: 8.556
Datum vydání: 24.9.2002 Produkce: Nigel Godrich Prodeje: 500 tisíc US
Beck - Pan Mixér, na němž si každý hudební žurnalista do té doby trénoval výrazy "eklektický" nebo "postmoderní" a nikdo nevěděl, kdo vlastně je. Buřič na baru v zapadlém motelu? Experimentátor dělající bordel-funk? Inťoš přemítající po cestě z vernisáže? Nebo snad párty monstrum? "Sea Change" pročistilo vodu a ukázalo, že je hlavně chlápkem s kytarou a pnutím v oblasti hrudní. Na první poslech jednolitá deska, přesto se silným vnitřním příběhem o konci jednoho vztahu, obrátila pozornost celé generace hipsterů k psychedelickému folku - k Nicku Drakeovi, Carole King nebo Serge Gainsbourg. Monumentální a přitom detailní smyčcové aranže Beckova otce, doplněné vzdálenými digitálními chorály i šelesty producentského esa Nigela Godriche, vytvářejí ideální prostředí pro téměř naivně romantické texty... Tenhle chlapík možná bude chameleonem navždy, ale na "Sea Change" jediným pohlazením strun vystřídá všechny barvy duhy.
-- Radek Londin
Beck - Lost Cause
"Už si na nic nehraje, nefúzuje styly, neschovává se za své vzory, nemění se v divokých metamorfózách. Mistr ironie Beck je na 'Sea Change' úplně vážný. Životní krize ho přivedla na pokraj duševního zhroucení a on z ní vytěžil tuto mimořádnou desku."
Karel Veselý, hlavní recenze.
24. místo: New Order - Get Ready
Průměrná známka: 8.571
Datum vydání: 27.8.2001 Produkce: Steve Osborne, New Order, David Kahne Prodeje: 500 tisíc US
Pro některé existují pouze Joy Division, jiní nedají dopustit na rané období New Order s hity jako "Blue Monday", pro některé je nejdůležitější období kapely okolo Bernarda Sumnera spojeno až s deskou "Get Ready" a následující "Waiting For The Sirens' Call". Po osmileté pauze, kdy už málokdo čekal, že se kapela vůbec pokusí o comeback, přišli muzikanti se svou snad nejlepší deskou, která si jen málo brala z elektronické minulosti a naopak se více obracela do kytarové budoucnosti. Hvězdní hosté - jako Billy Corgan ze Smashing Pumpkins nebo Bobby Gillespie z Primal Scream - fungují na albu mnohem lépe než featuringy z rádiových hitů a výtečně dokázali okořenit skvělé skladby, které naštěstí neztratily šťávu ani dlouholetým nahráváním a pilováním, jak se často stává. Comeback a tranformace na kytarovou partu na této nahrávce New Order opravdu vyšel.
-- Honza Balušek
"Jedna věc je jistá, pokud by po 'Get Ready' už New Order nikdy nic nevydali, což je bohužel při tak různých osobnostech, jaké v kapele koexistují, docela dobře možné, rozloučili se s hudebním světem geniální nahrávkou."
Honza Balušek, hlavní recenze
HUDEBNÍ TRHÁKY ROKU 2007
Romantický příběh Gabrielly a Troye omámil snad všechny teen slečny po celém světě. A nebyl by to Hollywood, aby z toho nevytřískal všechno, co se dá. Všechny písně, zpívané v "High School Musical", vydané na jedné placce už druhý rok po sobě byly nejprodávanějším albem. Druhá byla v té době léčebnám "Ne" říkající Amy Winehouse a na třetím místě se broukaly koledy s Joshem Grobanem.
Nejprodávanější alba za rok 2007:
• Soundtrack - Muzikál ze střední
• Amy Winehouse - Back To Black
• Josh Groban - Noël
• Avril Lavigne - The Best Damn Thing
• Eagles - Long Road Out Of Eden
Nejlepší desky za rok 2007 ve Velké Británii jsou ryze v domácí režii. Přelomová deska Amy Winehouse "Back To Black", na které se nechala inspiroval Marvinem Gaye, Tammi Terrell nebo Rayem Charlesem, vyšplhala na samotný vrchol prodejnosti. Za ní je žena z úplně jiného soudku. Klidná, nekonfliktní skoro až andělská Leona Lewis, která prodeje svého debutu postavila na megahitu "Bleeding Love". Debut vydal i Mika, ten měl těch hitů o poznání více než Leona Lewis a stačilo to na prodejní trojku.
Nejprodávanější alba ve Velké Británii za rok 2007:
• Amy Winehouse - Back To Black
• Leona Lewis - Spirit
• Mika - Life In A Cartoon Motion
• Take That - Beautiful World
• Westlife - Back Home
Američané šíleli po koledách přezpívaných americkým muzikantem Joshem Grobanem. Deska sice vyšla už na počátku října, ale boom nastal očekávaně kolem Vánoc, v prvním adventním týdnu si s Grobanem při pečení cukroví broukalo neuvěřitelných 450 tisíc posluchačů a prodej se každým týdnem blížícím se Vánocům zvyšoval. Fenomén dospívajících "Muzikál ze střední" navázal na úspěch jedničky ne méně úspěšnou dvojkou, která je druhým nejprodávanějším americkým albem za rok 2007. Osmadvacet let čekali příznivci Eagles na novou desku. Počin "Long Road Out Of Eden" vyšel na konci října a čekatelé odměnili kapelu snovými prodeji.
Nejprodávanější alba v USA za rok 2007:
• Josh Groban - Noël
• Soundtrack - High School Musical 2
• Eagles - Long Road Out Of Eden
• Alicia Keys - As I Am
• Daughtry - DaughtryNelly Furtado změnila svůj styl o sto osmdesát stupňů a lidem se to zalíbilo. Všechny singly z její desky "Loose" ochromily světové singlové žebříčky, Českou republiku nevyjímaje. "Say It Right", nejúspěšnější singl roku 2007, jen u nás kempoval na prvním místě neuvěřitelných sedmnáct týdnů. Nejúspěšnější singl Rihanny v její kariéře vyšel v první čtvrtině roku 2007, za song "Umbrella" dostala tři nominace na cenu Grammy a jednu z nich v kategorii nejlepší rapová spolupráce proměnila v samotné ocenění. Třetí jsou Maroon 5, pilotní song "Makes Me Wonder" z druhé desky byl ověnčen i prestižním gramofonkem.
Nejprodávanější singly za rok 2007:
• Nelly Furtado - Say It Right
• Rihanna (feat. Jay-Z) - Umbrella
• Maroon 5 - Makes Me Wonder
• Fergie - Big Girls Don't Cry
• Timbaland (feat. Keri Hilson) - The Way I Are
Krvácející pilotní singl Leony Lewis z její první placky byl úspěch jako hrom. Nejenže je nejprodávanějším za rok 2007, ale i pátým za celou dekádu. Mimo prodejních úspěchů shrábla Leona ještě dvě nominace na cenu Grammy. Druhá je Rihanna s "Umbrellou". Píseň patří k jedněm z nejčastěji přezpívávaných písní, pustili se do ní třeba OneRepublic, My Chemical Romance nebo Amanda Palmer. Podle monacké kněžny a herečky Grace Kelly pojmenoval Mika svůj singl, kde třeba použil fragmenty melodie z "Lazebníka sevillského" od Gioacchina Rossiniho.
Nejprodávanější singly ve Velké Británii za rok 2007:
• Leona Lewis - Bleeding Love
• Rihanna - Umbrella
• Mika - Grace Kelly
• Leon Jackson - When You Believe
• Take That - Rule The World
Američané nejvíce pásli po Beyoncé, kterou udrželi sedm týdnů na čele Billboard Hot 100. V konečných desetiletých součtech ji to vyneslo na pětadvacátou pozici nejlepších singlů v Americe. V anketě Rolling Stone o nejlepší singl dekády brala šedesáté místo. Rihanna je druhá. Třetí příčku nejprodávanějším singlů podle Billboardu urvala Gwen Stefani s rozjuchaným "The Sweet Escape", za který obdržela i nominaci na cenu Grammy
Nejprodávanější singly v USA za rok 2007:
• Beyoncé - Irreplaceable
• Rihanna - Umbrella
• Gwen Stefani (feat. Akon) - The Sweet Escape
• Fergie - Big Girls Don't Cry
Datum vydání: 11.6.2007 Produkce: Jimmy Hogarth Prodeje: ?
Sedmé studiové album newyorské písničkářky Suzanne Vega je hodně semknutou a pospolu držící deskou. Suzanne na ní vzdává hold svému městu, reaguje na pád Dvojčat v roce 2001, při němž zemřel i její bratr, nebo si hraje a představuje, jak by asi dopadlo setkání Franka Sinatry s Avou Gardner. Velmi osobní a intimní nahrávka přišla až šest let po předchozí "Songs In Red And Gray" a pro Suzanne znamenala řadu změn. Nového vydavatele, nového producenta (Jimmy Hogarth) i nové zajímavé hosty (KT Tunstall, Lee Ranaldo ze Sonic Youth a další). To ale nedělá "Beauty & Crime" přespříliš pestrou nebo roztříštěnou. Naopak. Je to soudržná osobní zpověď písničkářky, která má neustále obrovský šmrnc a k tomu působí nesmírně přirozeně. Na kráse a zločinu je elegantní, příjemnou dámou. Upřímnou a moudrou ženou, poetickou umělkyní.
-- Honza Průša
Suzanne Vega - Frank & Ava
"Možná jsem nadměrným snílkem, ale nová deska Suzanne Vegy mi připadá jako jedno velké pohlazení. I ty trpčí stránky života Suzanne popisuje způsobem, že tolik nebolí."
Jaromír Koc, hlavní recenze
22. místo: Portishead - Third
Průměrná známka: 8.600
Datum vydání: 28.4.2008 Produkce: Portishead Prodeje: 500 tisíc UK
Pokud by někdo hledal největší z mrtvých stání v poslední dekádě, byli by to možná právě Portishead. "Third" vyšlo po úctyhodných jedenácti letech, kdy už většina myslela, že je to dávno uzavřená kapitola. Beth Gibbons a spol. však ukázali, že je zcela jedno, kolik jednotek času mezitím stihlo vypršet. "Third" je totiž hutné, temné, emocionálně ždímající, nervně těkající ("Machine Gun" je hrubiánský skvost) a Beth si v něm léčí své depky (v kombinaci s její plachostí to musí být vnitřně ubíjející). Geoff Barrow a Adrian Utley nahromadili všelijaké zvuky, melodramatická preludia a je těžké hledat, kam přímo toto album hudebně spadá (označení trip hop na to nestačí). Jsou to prostě Portishead na svém asi nejsilnějším albu v celé jejich diskografii a budoucnost je u nich dle informací stále otevřená.
-- Dan Hájek
Portishead - Machine Gun
"S třetí deskou Portishead dostává termín emo mraky nových souvislostí. Opět mě napadá, že Beth Gibbons by měla chodit s Thomem Yorkem z Radiohead. Opět mě napadá, že chci zpátky do 90s."
Benjamin Slavík, hlavní recenze.
21. místo: Sigur Rós - Takk
Průměrná známka: 8.600
Datum vydání: 12.9.2005 Produkce: Sigur Rós, Ken Thomas Prodeje: 500 tisíc UK
Po nepolapitelném "závorkovém" albu bylo "Takk..." jakýmsi návratem k nejsilnějšímu počinu Sigur Rós "Ágætis Byrjun". Přibyl však větší kytarový náboj a naléhavý Jónsi jako vždy emociálně ždímal kohokoliv na počkání. Tato parta z Islandu přenáší zdejší nejenom přírodní specifika do intenzivních hudebních požitků, stačí si jen vyslechnout trojici singlů "Glósóli", "Hoppípolla", "Sæglópur" a budete doma. S každou další deskou se jim nabalují nový fanoušci a to, co kdysi znala jen hrstka vyvolených, je dnes vyzdvihováno masivním zájmem. "Takk..." ale v sobě dříme určitou výzvu pro svou hudební pestrost, majestátnost a chcete-li i vřelost. K tomu si ještě přidejte originálnost propracované grafiky jejich obalů a náhle tu máte vyšší uměleckou rovinu, která je z pověstného Olympu nemůže srazit, spíše vyzdvihnout.
-- Dan Hájek
Sigur Rós - Glósóli
"Ptáte se, jestli už to není kýč, zjistíte ale, že nejde o nic laciného, v každé sekundě jako by byly skryty tisíce dalších písní. Pak už zbývá jenom naslouchat a režírovat si svůj vlastní velkofilm."
Radek Londin, hlavní recenze
HONOROVÁNI V ROCE 2007
Udílení Grammy bylo v režii country, právě umělci zpívající tento hudební styl vyhráli všechny čtyři hlavní kategorie. Tři z nich shráblo dívčí seskupení Dixie Chicks, objevem roku se pak stala vítězka American Idol Carrie Underwood. Vesele se odcházelo i Mary J. Blige, která z vedlejších kategorií vydolovala také tři gramofonky.
• Nahrávka roku: Dixie Chicks - Not Ready To Make Nice
• Song roku: Dixie Chicks - Not Ready To Make Nice
• Album roku: Dixie Chicks - Taking The Long Way
• Objev roku: Carrie Underwood
• Nejlepší popové album: John Mayer - Continuum
• Nejlepší R&B album: Mary J. Blige - The Breakthrough
• Nejlepší rapové album: Ludacris - Release Therapy
• Nejlepší rockové album: Red Hot Chili Peppers - Stadium Arcadium
O "úžasném" vystoupení ztroskotané Britney Spears byla řeč už výše. Nejen novináři s ním měli problém. Ohradil se i Kanye West, který se cítil uražen, že MTV neoslovila jeho, aby měl úvodní vystoupení. V agonii se nechal slyšet, že na takovou frašku, jako jsou ceny MTV, už nikdy nedorazí. Kecal. Samotné ceny prošly obnovou, mnoho kategorií se zrušilo a byly nahrazeny jinými. Utrpěly hlavně žánrové kategorie.
• Videoklip roku: Rihanna (feat. Jay-Z) - Umbrella
• Nejlepší zpěvák: Justin Timberlake
• Nejlepší zpěvačka: Fergie
• Nejlepší skupina: Fall Out Boy
• Nejlepší nováček: Gym Class Heroes
• Nejlepší spolupráce: Beyoncé & Shakira - Beautiful Liar
• Nejlepší singl: Rihanna (feat. Jay-Z) - Umbrella
Ceny Brit Awards okořenil moderátor Russell Brand svými nemístnými poznámkami, které daly zabrat na pár dalších dní britským novinářům. Dvě ceny si z ceremoniálu odnesli Arctic Monkeys, sošku za přínos pro hudbu obdrželi tehdy ještě fungující Oasis.
• Britské album roku: Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not
• Britský nováček roku: The Fratellis
• Britská zpěvačka roku: Amy Winehouse
• Britská skupina roku: Arctic Monkeys
• Britský zpěvák roku: James Morrison
• Britský singl roku: Take That - Patience
• Cena za přínos pro hudbu: Oasis
Ani druhý počin Arctic Monkeys, ani špinavá a alkoholem nasátá Amy Winehouse nedokázali porazit Klaxons a jejich debut "Myths Of The Near Future", za který si čtyři londýnští fracci odnesli prestižní Mercury cenu. Placka figuruje i v seznamu tisíce a jednoho alba, které musíte slyšet dříve, než zemřete. Jen tak mimochodem, song "Golden Skans" je přesně ten, který nás už několik měsíců oblažuje z jedné televizní reklamy.
Kde je Interpol a jejich Turn On The Bright Lights? Nechce se mi věřit, že v takovém množství indie desek zapomene na tu nejlepší (teda vedle Is This It od Strokes).
teda yyys posloucham nejaky ctyri roky, ale klip k y control jsem videl az ted. a je to fakt velkej vytlem :))) proti tomu jsou novi shoe-shoe jen levna samoucelna exhibice :)
S Timberlakem a Bloc Party nesouhlasím (Peto, 19.02.2010 12:43) Reagovat
I když zde jsou jejich nejlepší alba, nejsem si jistý, zda je řadit tak vysoko. Možná ani nepatří do té stovky. New Order mají solidní album, ale z těch starších skupin mi třeba lepší připadají poslední Manic street preachers. Ještě výše řadím Radiohead, kteří se posouvají dál. Zbytek skupin z 80. a 90 let stojí na místě (U2, Depeche mode...) a jejich hudba je čisté sebevykrádání.
Re: S Timberlakem a Bloc Party nesouhlasím (Peto, 19.02.2010 12:55) Reagovat
Oprava: Těmi 90. léty jsem myslel skupiny, které zažily v té době vrchol tvorby, protože mnoho současných dobrých skupin má počátky v 2. polovině let 90. (Muse atd.). Dobrý výkon ještě podali na Think tank Blur, tedy souputníci Oasis.
jedna z nejkvalitnějších desítek... (eagle-eye, 19.02.2010 13:41) Reagovat
Jsem moc rád, že se dostalo konečně na Silent Alarm... Možná mohlo být o kousek výše, ale nevadí, třetí destíka je taky super... Rovněž kvituji skvělou desku New Order a Yeah Yeah Yeahs, obě desky jsou v třetí desítce asi oprávněně, stejně tak i Sigur Rós a Protishead. Coldplay se mi líbili nejvíc s Parachutes, pravda ale je, že Rush Of Blood je jejich poslední povedená deska, pak už to šlo z kopce. Justin určo udělal super desku, ale možná je až moc vysoko, Suzanne Vega nevim, nejsem si jistej...
Patrně to zaznít musí, protože tyto dvě role nelze oddělit: Mirek Kemel je karikaturista - a písničkář. Obě povolání v sobě nesou aspekt pečlivého pozorování lidského pinožení a jeho vtělení do média, jež vyžaduje výstižnou zkratku. Třináct takových vhledů přináší deska nadepsaná výkřikem "Mordyjé".
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím