Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Smrt ironika a zrození barda

Vydáno: 14.11.2002 05:00 v sekci Recenze - Karel Veselý

Je to už drahně let, co o sobě Beck tvrdil, že je "loser", ale jakoby teprve teď to myslel opravdu vážně. "Sea Change" je velmi pochmurná deska, na které se Beck vyplakává z rozchodu se svojí přítelkyní. Zklamaný, zhrzený i melancholický, pořád je to ale nejtalentovanější písničkář široko daleko a toto album je blyštivá perla i v tak silném sbírce, jakou Beck vlastní.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
9/10

Beck - Sea Change

Celkový čas: 52:18

Skladby: The Golden Age, Paper Tiger, Guess I'm Doing Fine, Lonesome Tears, Lost Cause, End Of The Day, It's All In Your Mind, Round The Bend, Already Dead, Sunday Sun, Little One, Side Of The Road

Vydavatel: Universal

Kdyby byl MusicServer.cz nějaký hudební bulvár, asi bych recenzi na "Sea Change" nazval třeba Beckova intimní zpověď. Dvanáct skladeb jeho nového alba opravdu zní jako sonda do bolavé duše jednoho z nejvýraznějších hudebních talentů 90. let. Osm let od chvíle, kdy se o něm díky hitu "Loser" dozvěděl svět, se na nás dívá docela jiný Beck. Cesta, kterou vykonal - od šprýmů "Mellow Gold", přes eklektický hip hop "Odelay", moderní blues "Mutations" až k sexem nabitému funku "Midnite Vultures" - je velkým příběhem uměleckého dospívání všestranného talentu. Jednoduše, ať si Beck obleče jakékoliv šaty, vždy v nich vypadá dobře. Na "Sea Change" už si žádné šaty neobléká a je dočista nahý. Už si na nic nehraje, nefúzuje styly, neschovává se za své vzory, nemění se v divokých metamorfózách. Mistr ironie Beck je na "Sea Change" úplně vážný. Životní krize ho přivedla na pokraj duševního zhroucení a on z ní vytěžil tuto mimořádnou desku. Pro ty, kteří se nad Beckem ušklíbali a pochybovali o jeho nadžánrovém statutu, příležitost změnit názor.

Mnoho napoví už názvy písní. Co byste asi čekali od něčeho, co se jmenuje "Lost Cause", "End Of The Day", "Lonesome Tears", "Guess I‘m Doing Fine" nebo "Already Dead"? Přesná trefa - velkou a těžkou deku. Beck jen s kytarou a střídmým doprovodem své skupiny vypráví o beznaději a marnosti, ve které se nachází. Jeho hlas je ale prostý všeho patosu, je mu cizí i mučivá sebelítost. Řekl bych dokonce, že jeho hlas zní vyrovnaně, rozhodně to není Cobainovské ostří mezi životem a smrtí. Desku jako "Sea Change" obyčejně točí rockeři po padesátce, Beck ji stihl, sotva překročil třicítku. Je to nejbolestnější album, jaké jsem slyšel za posledních několik let. Z desek, které osobně považuji za velmi smutné a přitom ne sebedestruktivní, se na Beckovu rovinu může postavit snad jen "Grace" Jeffa Buckleyho nebo "The Bends" od Radiohead. A jestli půjdeme ještě dál, tak si k Beckovu truchlení klidně připojte Dylanovu slavnou "Blood On Tracks" nebo střízlivější alba Syda Beretta. Beck vědomě navazuje na inteligentní folk a country ("End Of The Day"), bílé obdoby krasosmutnění černého blues. Má asi nejblíže k dnešní (či včerejší) alt.country, jak je známe od Wilco nebo Ryana Adamse (s nimiž ostatně sdílí jmenované inspirační zdroje). Na "Sea Change" se v plné nahotě objevuje to, čeho si možná někdo při všech těch stylových šaškárných nevšiml - Beck je extrémně talentovaný autor s obrovským potenciálem. Na kost odřené melodie všech dvanácti písní jsou perly, za které by druzí platili zlatem.

Pokud Becka sledujete delší dobu, pak při prvních posleších budete hledat náznaky toho, že všechno je jen žert. Žádnou nitku ani šev ale nikdy nenajdete. Beck je vnořen hluboce do své ulity a nevychází z ní ani na chvíli. Náladou tak drží album neuvěřitelně pohromadě, snad jen rychlejší "Paper Tiger" s výraznou jazzovou rytmikou, případně beatlesovská "Sunday Sun" vyčnívá při prvním poslechu. Prostý zvuk Beckovy španělky a jeho kapely sonickými efekty zahušťuje stejně jako na "Mutations" zvukový mág Nigel Godrich. Obzvláště silné jsou smyčcové aranže, třeba když na sebe v refrénu "Lonesome Tears" jakoby berou podobu vodopádu Beckových slz. Godrich naštěstí se smyčci pracuje velmi střídmě a jen s nimi dokresluje melodie. To ostatně platí o všech jeho vylepšeních. Stejně jako u Radiohead nebo Travis dokáže stát v pozadí, pro pozorné posluchače pak pečlivě připravuje lahodné menu. Pokud ale znáte jeho práci lépe, na několika místech ho lehce nachytáte na hruškách, třeba když použije zvuk, který už někde použil. V "The Golden Age" je vazbící efekt velmi podobný tomu z "Karma Police", konec "Sunday Sun" je stejný jako v "Electioneering". (Dobře, přiznám to - jsem posedlý "OK Computer" a všude ho slyším, ale ty efekty jsou prostě tak stejné!)

Jediná výrazná slabina "Sea Change" je v textech. Klišé, které Beck zpíval na "Mutations" a "Midnite Vultures", byly součástí jeho hry, na "Sea Change" se mu ale nedaří najít k náročné hudbě ekvivalentní protiklad ve stejně závažných textech. Jakoby v bolesti, kterou cítí, hledal útěchu zase jen v dalších klišé. Texty typu: "Na okně sedí pták, neslyším, když zpívá / Slunce nesvítí, ačkoliv je den," přece jen mají daleko do Yorkových paranoidních vizí z "Bends". Na vybuchující texty Beckových prvních alb můžete jen vzpomínat, za zmínku stojí alespoň zvláštní obrazy mořské potopy z "Little One".

Tak jako se to jednou musí říct dívce, do které jste se zamilovali, i já to musím říct albu, ke kterému cítím něco silného - "Sea Change" je neuvěřitelně krásná deska. Nebezpečně krásná, i když trvá chvíli, než se vám dostane pod kůži. Beckovo tesknění vás může na první poslech nepříjemně překvapit, zejména pokud toho podivína sledujete delší dobu a máte (stejně jako já) v oblibě jeho mezižánrové mutace. Jenomže i když máte zrovna dobrou náladu, svítí slunce a všechno se vám daří, Beckovo krasosmutnění vás přes propast nálad určitě osloví. Už mu neříkejte Public Enemy ani Prince naší generace, nýbrž Dylan naší generace. Melancholie je nakažlivá, proto na "Sea Change" dejte dobrý pozor! V kombinaci s podzimními plískanicemi to může být dost temný koktejl. Všechno ale Beckovi rádi odpustíte - i když vám po poslechu "Sea Change" zůstane trochu skelný pohled.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Souhlas (F-Frogy, 15.11.2002 18:41) Reagovat

    Tak konečně jsem se dočkal rezence na nového Becka - to i přes totální ignoraci v novinkách - Beck je opět smutný (jako na Mutations) a opět skvělý. Jsem rád, že rezenci psal člověk znalý jeho předešlé tvorby - s hodnocením se mohu ztotožnit. Jen bych řekl, že je spíš novým Bowiem, než Princem:)

  • Proč není Sea Change deskou týdne? (EdaS, 15.11.2002 20:45) Reagovat

    Naprosto úžasná deska, kterou můžu jen poslouchat a poslouchat a poslouchat... zatím jsem ji slyšel asi 30krát a mám ji čím dál radši. Texty možná jsou trošku klišovité, ale k té muzice se zatraceně dobře hodí. To není na 9, ale na 10 bodů.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Janek Ledecký, Ivan Hlas a Hanz Sedlář - Vyprávět o tom, jak zní hudba, je vždycky neuchopitelné
Rozhovory: Janek Ledecký, Ivan Hlas a Hanz Sedlář - Vyprávět o tom, jak zní hudba, je vždycky neuchopitelné "Písničky jsem chtěl absolutně překopat, aby to nebyl systém, kdy je kapela hraje tak, jak je všichni známe z nahrávky a koncertů, a pak se k tomu naroubuje dalších 50 muzikantů," říká Janek Ledecký o symfonickém turné. Skladby... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Opeth - In cauda venenum 9/10
Recenze: Opeth na albu "In cauda venenum" nalezli svou pravou progrockovou tvář Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2019 00:00 v sekci Recenze
3
Mirai - Arigató 7/10
Recenze: Mirai přinášejí na "Arigató" svěží, dospělejší zvuk Že Mirai zkrátka umějí skládat dobré písničky, víme už z debutu "Konnichiwa". Snaha zalíbit se každou skladbou ale byla trochu na škodu. Právě tomu jako by se kapela na dvojce "Arigató" chtěla vyhnout. Vytvořila povedenou, hravou... čtěte zde
Vydáno: 12.10.2019 10:00 v sekci Recenze
12
Petr Fiala (Mňága a Žďorp) - Mám nárok na melancholické skuhrání
Rozhovory: Petr Fiala (Mňága a Žďorp) - Mám nárok na melancholické skuhrání Mňága a Žďorp vydává již čtrnácté album "Třecí plochy". Dvanáct nových písní přináší staré dobré smutnoveselí, na které jsou fanoušci zvyklí. "Smutný, depresivní písničky se píšou daleko líp, je to primitivní emoce,... čtěte zde
Vydáno: 11.10.2019 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
4
Pixies, Blood Red Shoes, Forum Karlín, Praha, 8.10.2019
Naživo: Dvojkoncert Pixies a Blood Red Shoes potěšil i naštval Alternativní rockeři z Bostonu se od svého návratu na scénu v roce 2004 skoro nezastavili. Co začalo jako opatrné zveřejňování EPček s pár písničkami, se proměnilo ve výbornou regulérní řadovku "Indie Cindy", na kterou navázaly... čtěte zde
Vydáno: 10.10.2019 08:46 v sekci Naživo
14
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- P!nk se s novou deskou povedl v USA fantastický start (29.10.2017 17:17)
- Nové desky 41/2017 - od Pink přes St. Vincent po Wu-Tang Clan (17.10.2017 00:25)
- Video: Beck je v "Up All Night" hravý, ale až moc uhlazený (22.09.2017 13:26)
- Publicistika: Nejlepší zahraniční videoklipy roku 2016 podle musicserveru (16.01.2017 10:05)
- Video: Beck v novém klipu předvádí různé druhy "Wow" efektu (19.09.2016 10:22)
- Na novince Lady Gaga se objeví i Beck či Florence Welch (09.09.2016 12:55)
- Audio: Beck se ve "Wow" poohlíží zpátky a šokuje (04.06.2016 15:05)
- Video: The Chemical Brothers vsadili ve "Wide Open" na vizuální jednoduchost a Becka (25.01.2016 18:07)
- Audio: Beck má nový song "Dreams", ultimátní hit pro letní sezónu (20.06.2015 10:08)
- Grammy ovládl Sam Smith. Albem roku je "Morning Phase" Becka (09.02.2015 06:00)

ALBUM TÝDNE 41/2019

Opeth
In cauda venenum

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 16.10.
Chromatics (USA) (MeetFactory, Praha)
St 16.10.
Heather Nova (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Čt 17.10.
Charlie Cunningham (UK) (Roxy/NoD, Praha)
Čt 17.10.
Hilltop Hoods (AUS) + Mojo Juju (Lucerna Music Bar, Praha)
So 19.10.
Allah-Las (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 19.10.
Tourist (UK) (Café V lese, Praha)
Po 21.10.
Lucky Chops (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 22.10.
Richard Müller, Michael Kocáb a Ondřej Soukup (Forum Karlín, Praha)
St 23.10.
BE27: Tangerine Dream (DE) (Roxy, Praha)
St 23.10.
Ghost-Note (USA) (Metro Music Bar, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Karel Gott Jonas Blue Armand Van Helden Ready Kirken Metallica Kryštof Thomas Dybdahl 11 Fingers Records Lady Gaga Highly Suspect Ringo Deathstarr New Kids On The Block Jaga Jazzist Blood Red Shoes Kool And The Gang The Cure Coldplay Wanastowi Vjecy Rihanna Radio 4
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver