Top 20. Toť magická formulka, která sice nemusí nutně být i kvalitativním puncem, ale když se někdo dostane do dvacítky nejlepších britských singlů (a nejlépe několikrát), nikdo už mu to neodpáře, je to zaknihováno jako poselství dalším generacím, jež za pár desítek let budou žasnout nad naším vkusem. Hitparádové umístění hledejme i jako měřítko pro výběr singlů "Greatest Hits" Morrisseye, rodáka z Manchesteru, jehož sólová dráha trvá již dvacet let. Právě v roce 1988, rok po odchodu z The Smith, vyšla jeho prvotina "Viva Hate".

Aktuální kompilace zdaleka není Morrisseyova první a není ani nejlepší. Příliš se soustřeďuje na novější písně vzniklé po roce 2000 a mnoho podstatných nahrávek je opomenuto. Titul desky nelže - z hlediska dosažené hitparádové příčky jsou to "největší hity" (a pro výběrové album je netypicky krátká stopáž CD) -, ale pro ucelenější ilustraci Morrisseyovy tvorby je záhodno sáhnout třeba po "The Best Of Morrissey" z roku 2001.

Lákadlem ke koupi této desky jsou ovšem dvě nové písně, "That's How People Grow Up" a "All You Need Is Me", první postavená na ostrém kytarovém rifu v kombinaci s chytlavým refrénem, druhá zaujme svým ironickým textem. Nevím jak skalním zpěvákovým fanouškům, ale mně tyhle dvě novinky do seznamu jeho největších hitů pasují a neztrácejí se.

"Greatest Hits" se určitě dají doporučit začínajícím fanouškům britské hudby a kdo ví, že slovo indie se píše i s malým "i", neměl by Mozzera a The Smiths rozhodně minout, protože pro ostrovní kytarovou scénu znamenají mnohé. Dají se znovu objevit nevšední texty, černý humor, kontroverze v postojích i projevech. Morrissey na mne vždy působil jako nadaný cynik a i z těch patnácti skladeb poznáte, že je to dekadentní hudební aristokrat.