Ostatně už nápisy na hrudích mnoha návštěvníků naznačovaly, kdo večer zahraje. Beat jde na ruku takřka všem: cool puberťákům a dlouhovlasejm studentíkům i přestárlejm máničkám a rockovým maminám. Svoje akce postupně proměňuje v masový záležitosti, kde se každej rád pobaví. Dokazujou to i interpreti, který poslední dobou surfujou na vlnách tohohle rádia. Dřív byste si tam třeba Kabáty neposlechli. Omílat dokola rockové klasiky ale vlastně taky nebylo řešení. Beatfest je útočištěm pro všechny otrlý a nenáročný posluchače bažící po bezbolestný infúzi zábavy. Jen ta snaha vměstnat toho co nejvíc na jedno pódium připomíná tak trochu bigbítovej fastfood; přesmaženej a tučnej gáblík, ale nic extra výživnýho.

Vyprodáno už bylo přes měsíc dopředu. Lucerna rupala ve švech. Ve spodním patře se téměř nedalo dejchat, občasný nezbytný přesuny do vyšších pater působily jako kyslíková bomba. Rozhicovanej dav se srocoval u baru, ale lahvovej, zteplalej a předraženej gambáč nebyl zrovna to pravý osvěžení. Přineslo to alespoň to pozitivum, že se jen málokdo zkároval pod vobraz. Úměrně k chuti piva se i postupem večera sympaticky krátily fronty. Dámy si však na dámách tradičně vystály svý.

Rockovej cirkus odstartoval už kolem šestý večer. Jako první se na startovní čáru postavily kapely The Carve a Syndrom. Ty první byli mladý a naservírovali slušnou dávku melodickýho power popu. Ty druhý byli zase o něco zkušenější a nabídli přímočarej rock. Třicetiletá kapela Abraxas připomněla mnoha lidem jejich mladý léta, závěrečný "Nekonečné Boogie" pak suverénně roztancovalo celou zakouřenou halu. Visáči letos slavěj pětadvacet let na scéně. A patřičně si to užívaj. Mimo jiný přilípli svýmu rádoby "in" chudákovi známku punku a vyslali do hor svůj nezvykle výkonnej traktor (značky Zetor). Každej má svoji úchylku, já ujíždím na dekadentnim X-členným Vítkově kvartetu. Tahle léta neměnná, upocená estrádnost má prostě svůj vtip.

Pak už následovalo dlouho dopředu vyzrazený překvapení večera - Tři sestry akusticky. Ale akustika neakustika, rozhulily to tam na plný koule. Rozhodně nic komorního ani žádnej rozměklej patos. A krapet přetáhli avizovanou dvacetiminutovku. Sedmičku pak uzavírali Kabáti. Nejen s "Divou Bárou" a "Malou dámou" (to je ta, se kterou tak pěkně soutěžili v Eurovizi) to energicky táhli až skoro k půlnoci, téměř do posledního metra, kterým jsem si mohla odvést zadek domů.

Beatfest tradičně bojoval s ozvučením, přeci jen není Lucerna stavěná na podobný akcičky. Pod tíhou dunivýho rocku pak rezonovala snad celá budova. Nic jinýho ale strhující bigbíťárně v cestě nestálo. Časově všechno vycházelo, dav čpěl potem i spokojeností. Jen škoda, že mě zrovna tenhle večer přepadlo takový rockový nechutenství; spíš mě teda honila mlsná, kterou ukojilo jen máloco.

Obsáhlou fotogalerii z show najdete ZDE.

Beatfest, Velký sál Lucerny, Praha, 6.11.2007