Dva roky trvalo, než se eponymní album švédské krásky Robyn dostalo i do Británie a následně do dalších evropských zemí. Zpěvačka, která už jako teenager dobývala žebříčky s hitem "Show Me Love", se na něm představuje v nové poloze. Honza Balušek udělil v hlavní recenzi devadesátiprocentní hodnocení, což lze považovat za velmi smělé, a proto jsme přistoupili k dalším deseti názorům. Ve finále si od musicserveru vysloužila hodnocení šestasedmdesát procent, a to je více než dobré.

---

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

---

Honza Sedláček - Mrazivě krásný pop (9/10)

V poslední době mě na mainstreamové scéně zaujali všehovšudy tři interpreti - vizionář Timbaland, sebeparodický Mika a vychytralý Kanye West. Jak je tak vidím seřazené vedle sebe, všechno to jsou kluci jako buci. Nic proti tomu. Jak jsem řekl, díky posledním kouskům u mě mají nechaný oko. Jenže základní mužská přirozenost se nedá potlačovat věčně, a tak i já jsem se rozhodnul, že pomalu dopiju, seberu se a půjdu zpátky do krámu, jestli tam na mě v regálu nečeká nějaká sympatická kolegyně zpěvačka. Zcela pánská společnost má totiž přece jen své limity. Nebudu vám tvrdit, že se na mě v obchodě lepila jedna výborná deska vedle druhé. Naopak jsem zjistil, že najít si alespoň minimálně záživný ženský popík není zase taková legrace. Jedna mě ale z toho zoufalství vytáhnout dokázala. Nezpívá sice jako Christina, nevypadá jako Fergie a neoblíká se jako Rihanna, jenže to přestáváte řešit už při první schůzce. Na té si vás totiž Robyn zcela získá, podmaní, posléze ochočí. A to vše i přesto, že tahle holka umí být občas klasicky seversky chladná. Nakonec vlastně i z toho si dokáže vytvořit svou přednost. Na škále od jedné do desíti to vychází na jasných devět a moc nechybělo, aby to bylo mých prvních deset.

Dan Hájek - Přímý zásah do srdce (9/10)

Nejzajímavější věci se dějí mimo velká vydavatelství. Potvrzují to třeba Radiohead, ale i Robyn. Měla to oproti nim drobet složitější, ale ty dva roky práce na "Robyn" se jí nyní zúročily. Někteří hovoří o přímém zásahu na srdeční sval, ostatní se opovrhují nad tím, že už to není pop. Co je vlastně dneska za hudbu pop? Řekl bych, že žádná definice v době mixování všech možných stylů prostě neexistuje a je to jedině dobře. Hranice jsou totiž neomezené, což je přesně ten fakt, kterého se tahle holka chytla. V jejích písničkách se prolíná vše, čím si prošla a co ji ovlivnilo. Vše ale pospojovala po svém, nic naplat, ze severských zemí vždy přijde něco originálního. Psal jsem to už nastokrát, ale platí to i v tomto případě. Co track, to našlápnutá pecka, která vám zaleze pod kůži a záhy si je budete pobrukovat. "With Every Heartbeat" dokonce nemá pořádný refrén, ale pro mě osobně to je nejpromakanější hit letošního roku! "Handle Me" nebo "Who's That Girl" jsou naděje jdoucí ve stejných šlépějích. Stačilo málo a byl jsem v tom až po uši. Žádné krátkodobé pobláznění, ale natrefení na přesně nastavenou frekvenci mého radaru.

Lukáš Franz - Sebevědomý pop, v.2007 (9/10)

Robyn je mi sympatická už jenom tím svým zamotaným příběhem, kdy v druhé polovině devadesátých let a začátkem třetího tisíciletí okouzlovala doma, v Evropě i za mořem, aby se pak rozešla s labelem na základě nesouhlasu vydavatelství na novém zvuku její hudby. Solitérka, která si za svou hudbou stojí na sto procent, napsal k ní v jejich rozhovoru Karel Veselý. A mně se to líbí, takže tady takhle cituju. Pop jsem měl vždycky rád, i když jsem teda měl období, kdy pro mě byly vrcholem všehomíra party drhnoucí kytary všemi různými způsoby, které se na jejich druhých deskách povětšinou slily v jednu velkou stadionovou ambici a ne každá z nich to ustála. Robyn sebevědomě ustřihla šňůru s jistým zázemím, založila vlastní label a vytrvala. Pod producentským dohledem třeba The Knife natočila tak dobrou desku, že ji musela vydat dvakrát, aby ji lidi ocenili. Přidala coververzi Teddybears a přeházela tracklist. Elektro-pop, který - když člověka zastihne ve správný čas na správném místě - dokáže mluvit z duše bez ohledu na to, jaké reprodukční orgány mu byly naděleny (nebo přiděleny?). "And it hurts with every heartbeat." A jak. Dobrá deska. Vlastně hodně moc dobrá deska.

Karel Veselý - Skvělé, ale původní verze byla ještě lepší (8/10)

Mám opravdu rád dva roky staré eponymní album Robyn. Kromě inteligentního tanečního popu podle mého gusta je sympatická i svérázná zpěvačka, která přestala hrát, jak jí pískala její firma, a šla si vlastní cestou. Samozřejmě, že mě potěšilo, když po úspěchu nealbového singlu "With Every Heartbeat" konečně dostal šanci slyšet skvělou desku i zbytek Evropy. Když jsem si desku poslechl, trochu mě vyděsilo, že je nepatrně jiná než ta první verze. A jsou to podle mě změny k horšímu. Jediná pozitivní je přidání zmíněného singlu, druhou novinku "Cobrastyle" jsem měl radši ve verzi od Teddybears a dvě oblíbené skladby z originálu dostaly nový kabát. Jako kdyby Robyn nevěřila, že zbytek světa bude bavit akustická pecka "Bum Like You" a zvláštní, skoro ambientní "Robotboy" bez bicích, a tak obě opatřila dost tuctovým eurodisco mixem. Zbytek zůstává na svém místě a je co poslouchat, "Be Mine!", "Handle Me", "Konichiwa Bitches", "Who's That Girl" i tři závěrečné intimní písně jsou pořád parádní a čas jim neuškodil. Původní verzi jsem chtěl dát devítku, evropská dostane jen osmičku.

Petr Adámek - Svěží vítr ze severu (8/10)

Opustit velkou nahrávací společnost a vydat se po svých chce velkou dávku odvahy. Švédská hvězdička Robyn to riskla a jak je vidět, vyplatilo se. Její nový materiál patří k tomu nejchutnějšímu, co můžete v jídelním lístku daného žánru ochutnat. Křehké zpěvačce se podařilo implementovat elektrický sound do líbivých popových melodií a přitom se nepodbízet. Každá jednotlivá skladba je originál: jednou zaslechnete náznak hip hopu, jindy lámavého breakbeatu nebo klasickou diskotékovou hopsačku. Celé album tmelí právě elektronický podklad a o to víc vynikají živé nástroje, ať už sporadicky použitá akustická kytara nebo častější smyčce všeho druhu. Deska je navýsost pestrá a nemá jednoznačnou hitovku, každý si podle chuti jistě vybere tu svoji. Mě osobně nejvíc zaujala "With Every Heartbeat" s pravidelným jemným beatem, smyčcovým doprovodem, kosmickými klávesami a zajímavým frázováním v refrénu. Ostatně zpěvaččin hlas je po celou dobu zdaleka to nejpodstatnější. S přihlédnutím k jejímu umu pracovat s emocemi a atmosférou je na světě nahrávka, která zaručeně potěší.

Zuzka Macháčková - Moderní, skvěle vyprodukované a sexy (7/10)

Tahle švédská kočka asi příjemně překvapila všechny lidi znuděné Mikovým ječákem a poněkud vyčpělou Nelly Furtado. Zatím se nedostala tolik do popředí, ale žádný div, kdyby se tak stalo. Osobně doufám, že Robyn zůstane aspoň trochu alternativním popem. Potenciál však rozhodně má, její deska obsahuje všechno, co současný pop potřebuje - svěží rytmus, mistrovsky použité samply a elektronické hrátky, které jí dávají šmrnc. Je moderní, skvěle vyprodukovaná, je sexy. Na prvních pár poslechů jako na pohled moc pěkné šaty od světového návrháře, ve kterých vám to bude slušet při každé příležitosti. Ale jako za rok bude v módě zase něco jiného, nejsem si jistá, jestli mě bude Robyn bavit za delší dobu. To je úděl popu, většinou se k němu vracíme jen z nostalgie. I když nemám albu v podstatě co vytknout, s hodnocením to nepřeháním. Je tu pár opravdu povedených skladeb, zejména v první půlce desky, ale ke konci, jak dojde na truchlivé balady, moje pozornost už kolísá. Nyní je čas na silnou melodii a refrén, ale nic podobného neslyším. Jakožto fanoušek dramatických skladeb jsou pro mě závěrečné tři písničky dietka. Ale tím rozhodně neubírám Robyn nic z jejích schopností nahrát kvalitní taneční song.

David Věžník - ... a má to pět tisíc kousků! (7/10)

Robyn je jak kámoška, kterou znáte už dlouho. Ví, jak vás nastartovat ("Konichiwa Bitches", "Crash And Burn Girl"), ví, jak vás uchlácholit ("Eclipse", "Anytime You Like"), ví, jak vás pobavit ("Curriculum Vitae", "Bionic Woman"), ví zkrátka, jak na vás ("Be Mine!"). "Robyn" je jak puzzle, které tahle kámoška tak ráda skládá. Je v tom dobrá, nedělají jí problémy ani obláčky, ani blankytná obloha, ani zelená louka. A přitom tohle všechno na tom obrazu je a má to pět tisíc kousků! Tu kámošku poznáte na ulici už z dálky - podle toho, jak chodí, jak se usmívá a podle hlasu. Ten si nespletete. A zase budete rádi vyčkávat, až přijde, uvaří ovocný čaj a bude vám říkat, že všechno je OK. Robyn je fajn.

Honza Kulig - Robyn, ujdeš. Tečka (7/10)

Totálně ultrapopová deska. Tak nějak nás na novou desku Robyn lákal šéfredaktor Honza Balušek. A já musím souhlasit. Ultrapop jako vyšinutý. Ale tím to bohužel končí. Robyn je jako holka od vedle, která přijde, oslní vás, zanechá na vás nezapomenutelnou skvrnu, kterou však záhadným způsobem časem odstraníte. Robyn mi zní neustále v uších, ale postupem doby se její zvuky ztrácí někde v dáli. Nevracím se k ní jako k Mikovi, není tak veselá a není tak skvělá. Prostě a jednoduše se ve svých inspiracích ztrácí, nezaleze vám tolik pod kůži a to příjemné mrazení se nedostavuje. Robyn ujdeš, ale to je tak asi vše. Tečka.

Tomáš Parkan - Hudba z procesorů - nic pro mě (6/10)

Vyrostl jsem na klasických nástrojích, vždy jsem obdivoval výborné muzikanty všech žánrů, a tak se nemůžu divit, když nejsem z Robyn, která prakticky celou desku staví na elektronice, nadšený jako někteří jiní. Navíc nazývat tuhle deskou popem, mi přijde lehce scestné - elektronikou, elektronickým hip hopem a r'n'b snad, ale pop je tady spíše velmi okrajovým žánrem, takovým doplňkovým sportem. Uznávám, že novinka Robyn má nápad a vynikajícím způsobem kombinuje "evropskou" elektroniku a současnou americkou produkci. Možná i v tom bude problém - ani jednomu neholduji. Její hudba navíc dokládá, jak může na různé lidi různě působit. Kolegovi Baluškovi přijde uvěřitelná, zatímco mě ne. Ona totiž ta uvěřitelnost jde u mě ruku v ruce společně s nástrojovým vybavením a stylem. Ovšem i přes tyto moje výhrady se pořád jedná o nadprůměrnou desku, která je postavená na neobvyklé, mírně infantilní barvě hlasu Robyn a velmi propracovaných melodiích.

Michal Koch - Dokonalý pop, který je mi úplně fuk (6/10)

Občas se to stane, že nějaká recenze na mě zapůsobí tak, že zatoužím ono dílko vyslechnout. To se povedlo Honzovi Baluškovi s "Robyn". Musím mu dát stoprocentně za pravdu, že na téhle placce je ke slyšení opravdu kvalitní hudba. Jenže si nemůžu pomoct, všechna ta aranžérská kouzla a producentské hrátky na mě působí neskutečně chladně a vykalkulovaně. Nemyslím tak ani kalkul ve smyslu promyšleného ataku prodejních žebříčků, věřím Robyn, že, jak praví v rozhovoru, není to pro ni to nejdůležitější. Myslím kalkul a cílení na dokonalost za každou cenu, bez kouska spontaneity, vřelosti a radosti. Možná někdo namítne, že od Švédky se dá chlad očekávat, ale srovnejte s jinou severskou dívkou, Norkou Annie a jejím počinem "Anniemal". To je taneční pop, dotýkající se mého srdce. Robyn přináší naleštěný, vypulírovaný, dokonalý (taky) pop, který je mi úplně fuk. A přiznávám, že mě to trošku mrzí.

---

Album: Robyn - Robyn
Průměrné hodnocení: 7,6/10
Celkový čas: 46:06
Skladby: Curriculum Vitae, Konichiwa Bitches, Cobrastyle, Handle Me, Bum Like You, Be Mine!, With Every Heartbeat, Who's That Girl, Bionic Woman, Crash And Burn Girl, Robotboy, Eclipse, Should Have Known, Anytime You Like