S MIDI LIDI to není úplně jednoduchý, protože máme několik možností, jak je vnímat. Vzhledem k prezentaci a skladbě repertoáru - synteticky chladná elektronika a vokální prvky spíš v rovině recitace než zpěvu - je nasnadě německé slovíčko pro elektrárnu (tedy kraftwerk), kterou samotný mluvčí kapely Petr Marek trochu přiznává (hele, je s ním dostupno nejvíc rozhovorů, dostal nálepku, tak už to v tomhle businessu zkrátka chodí), ale třeba v takovým XMAGu se na tohle škatulkování & příměrování zrovna růžově nekoukají. Ti tam zase hledají to, co Marek v rozhovorech vždycky tak nějak naťukne slovíčkem existencialismus (popř. jeho ekvivalenty, odvozeninami).

Takže jedný partičce z toho vychází český ekvivalent Kraftwerk a pak se to větví na ty, co jim tam něco chybí, nebo přebývá, na ty, co MIDI LIDI něčím okouzlují, nebo otravují. Druhá skupinka (ty zdrobněliny jsou namístě vzhledem k velikosti český scény a schopnostem jejích konzumentů) se chytá například textů "Jestli to dotáhnu, mám či nemám tušení", "Já žiju život s malou chybou. Jsem svůj!" nebo "Je toho hodně, co říct!" a celkového kontrastu nálady zvuku a výpovědní hodnoty textů, přičemž si pomlaskává, jak to spojení chladu a poetiky funguje. Když to pak kapela ještě přikrmí živým VJingem na koncertech, Marek v rozhovorech větami "Při nahrávání se mi vždy jako ideový podklad honí hlavou vždy opakovaný obraz nebo myšlenka, a to většinou sociálního charakteru." a do toho booklet s fotkama "vypravějícíma příběhy", může někomu přijít, že má co do činění s něčím "hoch".

"Čekání na robota" - ano, tu narážku jsi chytil správně, čtenáři - jsem slyšel několikrát, poctivě jsem si prošel několik rozhovorů, ale ani to mě nepřesvědčilo, abych na to začal nahlížet hloubkovým způsobem. Čouhají mi z toho Kraftwerk a přiznávám, že to může být jakási determinace, ale holt odpárat se to nedá. Baví mě větší část tracklistu, oceňuju hrátky se zefektovaným hlasem, což vyústilo třeba v moment, že jsem si myslel, že "Láska" obsahuje naprosto jiná slovní spojení. Pobavil mě segment "Love Will Tear Us Apart" a vůbec - přijde mi to spíš takový kouzelný & milý, než že bych se někde u stolu rozčiloval, co ty Brňáci jako dělaj, ty vole, hrát si na český Kraftwerk.

Naživo to musí být dobrá show, protože "Tři hudebníci na pódiu, jeden videoartista skryt. Dva laptopy, jeden analogový moog a midi bicí. Projekce. Žádná světla. Electro. Veselé i smutné zpěvy." a navíc to říkal skoro každej, s kým na MIDI LIDI přišla řeč. Od "Čekání na robota" jsem, popravdě řečeno, čekal mnohem větší průser - a po prvním poslechu jsem si dokonce myslel, že to průser je, ale pak jsem tak nějak přistoupil na jejich hru, že za oknem a displayem mp3 přehrávačů je trochu jiná doba. Proč vlastně ne. Je léto, kdo má chuť něco řešit v létě. To ale neznamená, že si tenhle debut budu doma točit do alelujá. A vůbec. Je to na vás.

Ve zkratce: Retro-elektro, dělaný a protknutý láskou. Zn. Večer chtějí jít na koncert skupiny Černá Radost.