zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 5-1

---

10. Beata Hlavenková - Žijutě

Sledovat hudební putování Beaty Hlavenkové je nesmírná radost. Svého času jazzová klavíristka se v průběhu let proměnila v nadžánrovou muzikantku, která na desce "Žijutě" hladce kloubí písničkářství s popem. Popem chytrým, hudebně i aranžérsky propracovaným a v žádném případě ne prvoplánovým. Ve spolupráci se širokým týmem spolupracovníků (mimo jiné Oto Klempíř, Adam Koller, Tomáš Liška nebo Vojta Nýdl se jí podařilo natočit album pokorné, skromné, ale emocionálně extrovertní, místy dokonce až překvapivě rozverné. Dílo, jež skrývá nejedno překvapení. A je opravdu radost odhalovat jednotlivé vrstvy nahrávky a nechávat se při každém poslechu unášet větrem mnohdy velmi nenápadných melodií. "Žijutě" je překrásná deska, jedna z těch nejupřímnějších, které tu v roce 2021 vznikly. Takhle vypadá pop, kterému mohu věřit. (Jiří V. Matýsek)

---

---

9. Bratři - Two Minds

Dvojčata Jiří a Ondřej Veselí dělají od roku 2016 hudbu. Společně si říkají Bratři a sami o sobě tvrdí, že jsou vzájemně propojení, což je slyšet i na jejich sehrané tvorbě. Jsou ovlivněni technem a experimentální elektronikou - jejich muzika stojí na syntezátorech, které doplňují akustické bicí. Při živých vystoupeních v nočních klubech to umějí rozjet a odehrát velmi zábavný set, který nepostrádá duši. Že nejde o žádný průměrný projekt, dokazuje i fakt, že se Bratři dostali minulý rok až do finále evropské soutěže Music Moves Europe Talent Awards. V září pak konečně vydali debutovou nahrávku "Two Minds". Na rozdíl od předchozí tvorby je mnohem striktnější a temnější, drží pohromadě a pečlivě buduje atmosféru. Ze singlů nejvíc vyčnívá hit "Running", ale velmi dobře dopadla také nová verze songu "Rise (II)" či nervózně hypnotizující skladba "Transition". Bratři zkrátka vydali poctivé techno, které je na české poměry opravdu kvalitní a určitě stojí za poslech. (Jaroslav Hrách)

---

8. Amelie Siba - Love Cowboys

Mladičká písničkářka Amelie Siba okouzlila již křehkým debutem "Dye My Hair", se kterým rychle získala na popularitě a odnesla si díky němu i ceny Anděl a Apollo. Na druhém albu "Love Cowboys" se vydala zase trochu dál, obklopila se i kapelou. Zůstala však věrná DYI estetice, a tak skladby nepostrádají onu křehkost provtiny. Zpěvačka se však posunula po textařské stránce, a na novince se nezaměřuje pouze na lítost z rozpadlých vztahů, ale naopak se posluchačům více otevírá a ukazuje jim i další tváře. Již dopředu na desku upozornila zasněná píseň "Ljubljana", jež patří mezi nejhitovější kousky celé kolekce. Jedním z nejsilnějších momentů je pak "Lay Down", okouzlující především nádherným refrénem. Mezi highlighty se řadí i syrová "If You Only Asked" nebo gradující "Smoke". Vítězka Czechingu, v rámci kterého vyrazí jako vyslankyně české scény na showcase Eurosonic Noorderslaag, má rozhodně schopnosti zaujmout svým podmanivým hlasem fanoušky i tam. (Ondřej Kocáb)

---

---

7. Michal Prokop & Framus Five - Mohlo by to bejt nebe

Od svého návratu zpět na pódia Michal Prokop studiovými alby šetří. Když už na ně ale dojde, dá se téměř s jistotou pravit, že to bude událost. Jinak tomu není ani u "Mohlo by to bejt nebe". Prokopova devátá řadovka je svou formou podobná těm předchozím: opět je tu široká sestava textařů a skladatelů, jednotného ducha stylově mnohdy dost odlišným písním propůjčuje protagonistův nezaměnitelný hlas. Ať už zní blues, dávná píseň Voskovce a Wericha, folk, jazz nebo reggae - Prokop zraje a vydává ze sebe maximum. Album vznikalo v nešťastné době. K vnějším covidovým okolnostem se přidaly i ty vnitřní - Framus Five kvůli dlouhé nemoci přišel o svou oporu, kytaristu Luboše Andršta. Michal Prokop se k tomu postavil čelem. Výsledkem je "Mohlo by to bejt nebe", poctivé a upřímné dílo, které ve zpěvákově diskografii rozhodně nezapadne. (Jiří V. Matýsek)

---

---

---

6. post-hudba - Svět na konci roku nula

"Tohle je svět na konci roku nula a já už necítím vůbec nic," je část textu úvodní písně druhé desky dua post-hudba a vlastně přesně vyjadřuje atmosféru a náladu celé nahrávky. Dominik Zezula a Tomáš Havlen se nebojí vidět svět přes šedé brýle. Všímají si všech zbytečností, neupřímností a přijde jim poctivé na ně upozorňovat. Ale umějí se i zasnít a otevřít se svým touhám a přáním v podobě bezpečí a klidu. post-hudba umí do sebe pěkně skloubit syrovost všedního dne s intimními touhami a prožitky ukrytými někde v nejzranitelnějších místech zklamaného a toužícího srdce. Spojuje industriální syrovost s nejjemnější písničkářskou čistotou a citlivostí. A vzniká z toho opravdová, upřímná a odzbrojující zpověď, která ještě přesahuje kvalit skvělého debutu. A i když jde o deník ze světa paralyzovaného covidem, bude fungovat a platit, i kdyby snad měla pandemie někdy odeznít. (Honza Průša)