Večer otevřela písničkářka Tali, která v roce 2021 debutovala s ípíčkem nazvaným "Nelásky". V květnu jí vyjde další deska s nebojácným titulem "Kvalitní umění", na kterou se během svého setu snažila nalákat. Rozhodně byla příjemným oživením, píše o obyčejných věcech, vtipně a neotřele. Občas zahrála na kytaru, jindy jen zpívala, když ji na kytaru doprovázel Matouš, se kterým skládá písně. Role předskokanky na ni padla i proto, že pro Thoma složila písničku. Prvotní návrh se mu sice nezamlouval, ale pak vznikla hlubší skladba "Zavolej", která je věnovaná jeho synovi Damiánovi a potažmo patří vlastně všem otcům a rodičům obecně.

Zmíněný song se nachází na desce "Trhám mraky", která je hlavně o naději. Vyšla zkraje února, jedná se o jeho třetí řadovku, ale první ryze v češtině. Při živém hraní Artway ale samozřejmě nezapomíná na své starší skladby, a tak kombinuje oba jazyky. Já jsem ale stále zastáncem toho, že angličtina k němu sedí více, zní v ní jistěji a zpívá plnějším hlasem, kdy se do toho nebojí pořádně opřít. Na druhou stranu chápu, proč přešel k češtině, i když se jí bál. Otevírá mu další dveře. (A proč by se hrnul do světa, když má doma rodinu. :)) V tom, že si vybral správnou cestu, ho utvrdila i Beata Hlavenková, která mu spoluprodukovala půlku desky a byla její kmotrou.

Úvod obstaral song, který Thom Artway složil teprve před čtrnácti dny, takže ještě voněl novotou. Poté už následovala čtveřice známějších písní z nové desky. V "Ani jeden den" - poprvé a naposledy - vyšel ze své komfortní zóny a ocitl se na pódiu bez kytary. Dle svých slov se u toho cítil nesvůj, když musel pouze zpívat. Pak dal prostor dvojici anglických skladeb z druhé řadovky.

Zmiňovaná píseň "Zavolej" se na nové studiovce objevuje ve dvou verzích, ta akustičtější podoba zazněla živě. Thoma při ní na klávesy doprovodila přímo Beata. Jak se mi zpěvák přiznal v nedávném rozhovoru, právě tuto verzi má více v oblibě.

A pak přišel na řadu pomyslný zlatý hřeb celého večera. Kmotrou byla Beata, která nahrávku pokřtila symbolicky slivovicí. Pobavilo, že Thom s Beatou si vzájemně říkají "teto" a "strécu". Pojítkem oslovení je nejen region, ze kterého oba pocházejí, ale i to, že oba mají rádi slovenskou kapelu Elán, což je takové jejich guilty pleasure.

Beata mu nezapomněla vytmavit, že jeho žena nebyla napsaná na guestlistu, což okomentoval slovy, že to bere jako samozřejmost, že jde s ním, tak proto se stalo toto faux pas. Ale myslím, že si to u obou dam vyžehlil písní "Caroline", kterou složil právě pro svou manželku. Nechyběly ani další rodinné prvky. Místo mámy dorazila jeho sestra Lenka, bratr Luboš poslal alespoň slivovici, která po křtu kolovala davem. Dobrá a jemná byla, na všechny se dostalo, kdo chtěl, ten se napil. Sestra taky zastoupila Markétu Irglovou, která jinak zpívá backvokály v písničce "Na vlnách".

Thom se křtem tak rozjuchal, že se potom rozpovídal a vyprávěl historku za historkou. A přitom mu prý manželka doma říkala, ať moc nepovídá. Mezi nejvtipnější patřila chvíle, kdy zavzpomínal na koncert v Ostravě, kde před šesti lety zpíval novinku "High Above The Trees" ještě před oficiálním vydáním a hodně ho překvapilo, že ji s ním jeden pán zpívá slovo od slova. Jenže pak se záhada objasnila. Chlap měl totiž v puse žvýkačku a jen si tak přežvykoval.

Na poslední dvě písně seskočili muzikanti mezi fanoušky. Závěrečná "Trhám mraky" byla opravdu povedená. Jako hosté mu totiž vypomohli Kristian Komedie a Štěpán Urban. Písnička byla věnována Thomově zubařce, a tak se přetextování na "Trhám zuby" a další improvizace přímo v textu samo nabízelo. Co čert nechtěl, druhý den se mi odchlípnul kousek zubu! Píseň skončila doslovně: "Dneska je mi to jedno, úplně jedno, fakt, i kdyby mi ujel, ujel mi můj poslední vlak." Udělal se vláček, kdo chtěl, naskočil, kdo ne, tomu ujel.

Thomovi se koncert povedl, písničky v krásném stylovém prostředí vynikly. Nové kousky přirozeně zapadly mezi ty starší a zpívaly se všechny. Sen každého umělce. Čeština asi měla v konečné fázi smysl. Ale když Artway zůstane u zlaté střední cesty a bude kombinovat oba jazyky, bude to taky fajn. Celkově mi celý večer přišel jako spontánní rodinná sešlost, vřelost a upřímnost visela ve vzduchu. Třináctka, která pršela z rekvizitních vkusně udělaných mraků, v datu konání křtu mu přinesla očividně štěstí.