Adventní čas ve městě, kde velkým turistickým lákadlem dodnes zůstává busta Karla Marxe v nadživotní velikosti, přinesl i netradiční spojení s hudbou Kraftwerk. Ti letos zpětně oslavili padesát let od vydání legendární desky "Autobahn", jež je prvně v kompletní podobě k mání v Dolby Atmos. K tomu nadále prezentují průřez svým "3-D Katalogem", pozměnili svou show a svou sestavu. Našlo se tedy hned několik důvodů, proč je zachytit živě v jejich domovině, i když relativně daleko od jejich zvukové laboratoře v Düsseldorfu.

Vášnivý cyklista a vegetarián Ralf Hütter je již několik let jediným členem Kraftwerk z jejich nejsilnější tvůrčí éry, přesto se mu daří je udržovat zcela funkční, ačkoliv on sám příští léto oslaví krásných osmdesát. Od poslední studiovky "Tour De France Soundtracks" uběhlo již dlouhých dvacet dva let a nevypadá to, že bychom se čehosi nového ještě dočkali. Přesto se vyplatí skupinu i nadále sledovat a občas vyrazit na nějaký ten koncert, kde můžete vidět a slyšet, jak se její organičnost stále posouvá a jak hledá optimální řeč vlastní multimediální prezentace.

Ralfa v současnosti doprovázejí Henning Schmitz, jenž patří k širšímu kraftwerkovskému týmu zhruba od konce sedmdesátých let, pak zvukový inženýr a videotvůrce Falk Grieffenhagen a Georg Bongartz, který se k formaci připojil teprve dva roky zpátky. Tamní Stadthalle svým sevřením připomíná pražské Kongresové centrum, velký sál je však multifunkční a na stání nabízí kapacitu okolo třech tisíc míst - listopadový i prosincový termín však shodně hlásaly vyprodáno.

Ke kapele navždy patří vědeckotechnická evoluce, robotika, svět v pohybu - zkrátka vše, co odstartovala zmíněná "Autobahn", pokračovalo přes "Trans-Europa Express" a končí u cyklistického fenoménu "Tour De France".

Projekce protínají její lety pilované struktury, kdy archivní snímky doplňují nově natočené a postupně upravované sekvence. Do projekčních ploch jsou kromě stupínku, na kterém hlavní aktéři stráví celou show, nově začleněny i stojanové boxy, v nichž se ukrývají jejich nástroje a samotné kostýmy, jež proměňovaly barevné odstíny svítících proužků na černě zabarvených kombinézách.

První polovina setu byla koncepčně vystavěna na základech alb "Die Mensch-Maschine" a "Computerwelt" a v plném rozsahu promlouvala řečí technologických objevů. Na minutu přesně s úderem osmé se rozeznělo vokodérové introduction, které představuje letitý úvod vystoupení, aby s "Nummern" mohla tato kombinatorika naplno rozvibrovat celý sál.

Tato část zároveň kladla důraz na čitelnější práci s melodickými prvky, pohrávala si s celým výrazovým spektrem, jež odjakživa patří ke Kraftwerk - až popové konstrukce vás neoblomně vtáhnou do hlavního dění. "Das Model" a "Computer Liebe" tvořily protipól k dominanci "Autobahn", song "Metropolis" naopak vsadil na architektonickou poetiku vysokých budov.

Následná polovina výrazněji stavěla na rytmech a jejich definici techno popu. Jakési best of z "Tour De France Soundtracks" tak logicky navázalo na temný hymnus "Radioaktivität", který již delší dobu zní v updatované verzi zahrnující tragédii ve Fukušimě.

Sekvence s "Trans-Europa Express" byla jako obvykle dynamicky perfektní a kovově řízná, její závěrečnou třetinu "Abzug" snad prvně obohatila Ralfova vokální linie. Zvukovou dominantou se však stala až následná "Planet der Visionen" (vycházející z "Expo 2000"), ta se proměnila v oslavné oratorium za dávnou slávu detroitského techna.

Při "Boing Boom Tschak/Techno Pop/Musique Non Stop" už se jednalo o zručně nastavené taneční kalibrace, postavené na hlasovém samplingu a beatech. Ty se nakonec staly předvojem překvapení v podobě "Die Robots" coby jediného přídavku večera. Tuto kultovní kompozici poslední dekády vždy hráli roboti, kteří pro tuto chvíli na scéně vystřídali živoucí členy Kraftwerk. Tentokrát na ně nedošlo a ústřední čtveřice si pak po odehrání mohla užít obrovské ovace vedle svých nástrojů, což potěšilo viditelně dojatého Ralfa Hüttera.

Setlist na první pohled skrýval tradiční výběr tracků, ale došlo i na ukrytá překvapení. K nim například patřila dosud nikdy nepublikovaná kompozice "Tango", která vznikla v době natáčení "Radioaktivität" a byla poupravenou variací na "Ätherwellen". Nyní obě zazněly jako pevně spojené dvě části, které k sobě mají logické pouto.

Druhým nečekaným momentem se stalo převzaté intermezzo pro sólo ve složení elektrický klavír a ambientní klávesy "Merry Christmas Mr. Lawrence", tedy ústřední téma ze stejnojmenného filmu s hudbou z dílny Ryuichiho Sakamoty. S ním se Ralf v roce 1981 setkal v Tokiu.

Show trvající bezmála sto třicet pět minut nenabídla vesměs žádnou zbytečnou prodlevu, měla spád a svým způsobem strojově přesný scénář. Kraftwerk ve své tvůrčí symbióze i nadále dokazují, že jsou na svém průzkumném tažení ve stálém pohybu kupředu, nestojí na stejném místě a svůj odkaz dokážou vnořit do současných perspektiv.

Byla to nefalšovaná oslava základů elektronické hudby s lidskou tváří, přesahem a nadšením pro dané téma. "Multimedia Tour" má pokračovat i příští rok, třeba se tedy dočkáme i tady v Česku.