Přes dvacet let působí Kamelot na české hudební scéně. Za tu dobu se už několikrát vyměnila sestava a to dokonce takovým způsobem, že jediný, kdo pamatuje začátky této brněnské kapely, je ze současné party pouze její frontman Roman Horký. Ostatní tři hudebníci působí v Kamelotu zhruba posledních šest let. Nutno poznamenat, že od roku 1990, kdy vyšel debut Kamelotu, seká Roman Horký desky pod touto značkou nebo pouze pod svým jménem jako Baťa cvičky. Vyjma roku 2003 vydal minimálně jednu, někdy ale i dvě desky. Ta z roku 2006 dostala název "Modrá planeta".

Není asi žádným překvapením, že celou desku složil Roman Horký zcela sám a je hodně inspirována Spojenými státy. Jak textově, tak hudebně. Textová část je celkem v pořádku, i když i tam se najdou drobné excesy a inspirace Amerikou může lézt trošku na nervy. Ovšem hudební stránka dopadla o poznání hůř. Při poslouchání téhle desky jsem si bezděky vzpomněl na scénku Luďka Soboty, jak podle něj vznikl swing. To se prý Karel Švančara z Hrdlořez rozhodl ovlivnit americkou jazzovou hudbu prvky z českých lidových písní. Tahle deska je něco obdobného, ovšem s tím rozdílem, že se Kamelot snaží na české folkové postupy roubovat přehršel dalších stylů a ne nijak povedeně.

Přičemž úvod desky tomu až tak neodpovídá. Po velice slušné titulní písničce přijde výborná - svižná a nápaditá "Očarovaná", jenže poté upadne deska do značného chaosu. Inspirace country střídá šanson a ten zase bluegrass, proplétají se různé popové reminiscence a zvláštně pojaté tématické skladby. Vánoční písnička nemá hudebně s Vánoci nic společného a naopak písnička "Den svatého Patrika", kde by člověk čekal Vánoce jen stěží (oba svátky dělí tři měsíce), se to tímto svátkem jen hemží. Navíc nemá s keltskou hudbou vůbec nic společného - dudy na samém konci nelze počítat.

Roman Horký dovede sice skládat melodicky výborné věci, to bych mu nerad upíral, ale neumí je dobře prodat. "Modrá planeta" se díky aranžmá a produkci stává průměrnou deskou. Díky spoustě hudebních směrů a stylů se stává značně nepřehlednou a posluchači nebude zcela jasné, co tím chtěl autor říct, respektive vyjádřit. Přitom kdyby se Kamelot zaměřil jedním, maximálně dvěma směry, mohla to být velice zajímavá deska. Takto je to opravdu jen přeplácaný mišmaš.