Osobitý písničkář Xavier Baumaxa se vydal z Litvínova zase jednou do Prahy. Ve středu 13. prosince zahrál v klubu Rock Café a my jsme byli u toho.
© www.xavi.litvinoff.cz
Bez mučení přiznám, že postavičku jménem
Xavier Baumaxa jsem na naší hudební scéně zbystřil teprve nedávno. Před těmi pár měsíci, kdy jsem o něm slyšel poprvé, mě zaujala zejména jeho osobitost, spojená se svérázným vystupováním. Obojí předvedl svým fanouškům v pražském klubu Rock Café.
Ačkoliv Xavi vystupuje sólově teprve čtvrtým rokem, na kytaru hraje již něco přes dvacet let. Je typickým příkladem člověka, u kterého platí známé klišé - je buď zbožňován nebo zatracován. Během své krátké kariéry stihl vydat dvě alba a mimo jiné předskakovat Třem sestrám na jejich turné.
Je půl desáté a litvínovský muzikant, komediant, poeta a samozvaný buran usedá se svoji kytarou k mikrofonu. Kromě něj se na pódiu objevuje dalších pět hudebníků.
Alternativa bicích v podobě dvou bong, dále skromné dvoučlenné dechové duo a celý sextet doplňuje basová kytara. Hned v první písni se Xavier svým obhroublým výrazem prezentuje jako hospodský povaleč. Poté se stručně zmiňuje o skupině
Laibach, která v Praze vystupuje téhož večera. Koneckonců pozorný posluchač si během večera mohl všimnout spousty více či méně vtipných poznámek o hudebních interpretech. V určitých souvislostech přímo zazněla jména
Alanis Morissette,
U2, Evy Pilarové,
Karla Gotta, Dana Bárty, bandu ze SuperStar nebo do metafory zahalených Rad Hot Chili Peppers.
© www.xavi.litvinoff.cz
Druhá skladba "Penis", zejména její text, vyvolává úsměv na tvářích většiny přítomných. Ten je ještě umocněn hláškou:
"Tak jsme si před koncertem trochu zahulili. Ale to snad nevadí, ne?" Skutečně nevadí. Následuje něžná balada "Lidé z malých vesniček", při které Xaviera doplňuje pouze trumpetista. Soudě podle ohlasu, je právě tato záležitost jedna z nejoblíbenějších.
V klubu panuje velmi příjemná atmosféra. Přestože Rock Café není zdaleka plné, diváci po každé odehrané písni nadšeně aplaudují a pokřikují. Vládne zde přátelská, až téměř rodinná pohoda. Hlavní zásluhu má na tom sám protagonista, který čile komunikuje s publikem a svými trefnými poznámkami udržuje všeobecné veselí. To také v průběhu večera komentuje slovy:
"Vy jste skvělí, vy se smějete úplně všemu."
Zhruba první třetinu koncertu odehrál Xaveir za hudební výpomoci svých kolegů, kteří se u něj v různých obměnách střídali. Počáteční sestavu chvílemi doplňuje ještě pianista. Je zajímavé, jak výše zmiňované nástroje dokáží Baumaxovy písně zabarvit. Z jeho skladeb, které na jeho dvou albech zní jako folk a alternativní poprock, je rázem slyšet nádech funky, chvílemi dokonce balkánské muziky. V prostřední části vystoupení Xavier na pódiu osaměl a nějakých šest, sedm songů zahrál pouze za pomoci své kytary. Ač se stále snažil publikum bavit a rozptylovat, některým pasážím chyběla jiskra a leckdo se možná i nudil. Mluvím-li za sebe, přišly mi písně za doprovodu ostatních mnohem zajímavější. Stejně negativně hodnotím časté hlasové parodie Dana Bárty, jimiž je sice Baumaxa známý a rozpoznatelný, nicméně všeho moc škodí. Tím víc, když to občas tahá za uši. Avšak i tyto nedostatky dokázal muzikant vykompenzovat. Například nám několikrát předvedl spojení folku a beatboxu ve svém vlastním provedení. Vlnu nadšení si vysloužil svým známým velehitem "Pažitka", kterému dominuje silná melodie a chytrý text. Ostatně texty jsou jednou z nejsilnějších stránek Baumaxova muzikantství. Právě v nich dokáže Xavier uplatnit svůj básnický talent. Tu a tam schová myšlenku do oparu metafor, jindy si jen foneticky hraje se slovy ("Kultura je plná kultů"), dokáže být i značně absurdní. Pokud jde o formu jeho textů, přes svoji častou vulgaritu dokáží být jemné a citlivé. Mnoho z nich má bezesporu skutečnou výpovědní hodnotu. Příkladem budiž píseň "Novodobé kulty".
© Zdeněk Kotrba / musicserver.cz
K posledním písním svého pražského koncertu si Xavi opět přizval ostatní muzikanty. "Otvírákem", písní, která otvírá jeho poslední album, však koncert pomalu zavíral. Ještě "Pan farář", ukázka Xavierovy kombinace vtipu a sprostoty, a představení téměř skončilo. Obecenstvo si ještě vytleskalo závěrečný přídavek. Byl jím "Pozor, Jazz", který muzikanti zahráli v plné parádě.
Xavier nikdy nebude umělcem pro široké masy a osobně si myslím, že o to ani nestojí. I po tomto koncertě pro mě zůstal severočeským podivínem s uvěřitelnou hudební tváří a výrazem. A to je v našich končinách téměř rarita.
Xavier Baumaxa, Rock Café, Praha, 13.12.2006