Od poslední desky jedné z našich nejlepších zpěvaček Ireny Budweiserové uplynulo už dva a půl roku, a proto byl nejvyšší čas přijít s deskou novou. Budweiserová tentokrát sáhla do bohaté pokladnice tradicionálů a natočila výbornou desku s názvem "Nobody's Fault...".
8/10
Irena Budweiserová - Nobody's Fault...
Celkový čas: 51:19
Skladby: Roll, Jordan, Roll, Courage Lord, Spirituals - Píseň, Wade In The Water, I'm Troubled In Mind, Black Maria, Too Late, A Soldier's Plea, Meeting At The Building, Rise Up Shepherd And Follow, Deep River, The Last Time, Nobody's Fault But Mine
Vydavatel: Indies
Velice rád bych chtěl napsat, že
Irenu Budweiserovou není třeba představovat, ale bohužel mám pocit, že v tu chvíli bych český národ trošku přeceňoval. Hudební fanoušci ji budou znát spíše z působení v populárním Spirituál kvintetu, ovšem její sólová tvorba bude pro většinu veřejnosti španělskou vesnicí, přitom
Irena Budweiserová patří do nejužší české pěvecké špičky. Její alba se prodávají v cizině, koncertuje v Evropě, v Austrálii a pochopitelně taky za Atlantikem. Na pódiu stála po boku Petera Seegera, zpívala například pro George Clintona. Od poslední desky
"Někdy si připadám jak pták" už uplynul nějaký ten rok a nová tedy byla nasnadě.
Na "Nobody's Fault..." se
Irena Budweiserová vrací k určitým kořenům a zároveň k podobné muzice, jakou dělá se Spirituál kvintetem. Z třinácti písniček jsou pouze dvě autorské, zbytek tvoří americké tradicionály v původním aranžmá nebo i v různorodých úpravách od Miroslava Linky. O hudební doprovod se opět postarala doprovodná skupina Ireny Budweiserové Fade In, k níž se přidal bubeník a perkusista
Miloš Dvořáček. Prakticky všechny písničky si zpěvačka nazpívala sama, pouze v předposlední "Last Time" si přizvala ke spolupráci hned dva hosty - Richarda Tesaříka z Yo Yo Bandu a Jindřicha Malíka.
Žánrově se "Nobody's Fault..." pohybuje opět mezi mantinely jazzu, blues, spirituálu a gospelu, což je ostatně uvedeno i v podtitulu alba, ale přece jen mám pocit, že ta jazzová složka převažuje nad ostatními a naopak gospel je trošku upozaděn. Úpravy jednotlivých písniček jsou šité takřka na tělo Budweiserové, ovšem pokud mohu vyjádřit svůj čistě subjektivní názor, kupříkladu v případě "Wade In The Water" je mi přece jen bližší poněkud konzervativnější úprava Evy
Cassidy. Koneckonců i v případě koledy "Rise Up Sheperd And Follow" lze její úpravu označit za dosti avantgardní. Z písniček na posluchače dýchá neuvěřitelná profesionalita, avšak rozhodně ne sterilita. Všechny skladby mají svou osobitost, náladu a navíc mezi tradicionály skvěle zapadly i dvě původní skladby.
"Nobody's Fault..." zcela jasně dokazuje výjimečnou pozici Ireny Budweiserové na české hudební scéně. Budeweiserová na něm ukazuje svoji nejsilnější zbraň, tedy zpěv tradicionálů, i když slovo zbraň tu není právě na místě, protože celá deska působí velice klidně a nenásilně. Dovolím si tvrdit, že toto album by nemělo letos projít bez povšimnutí ani u naší Akademie populární hudby, i když vzhledem k výsledkům z posledních let bych se tomu ani moc nedivil.