Pod recenzí poslední studiové desky Korn "See You On The Other Side" se strhla hotová mela. Většina čtenářů nesouhlasila, že by nu-metalisté natočili své dosud nejslabší album. Hodnocení 4/10 bylo podle nich hluboce neadekvátní, diletantské, skoro až urážlivé. Inu, každý má, zdá se, jiný názor na věc. Spolehlivějším indikátorem kvality desky je makrorecenze deseti redaktorů, která má přeci jen blíže k tolik vzhlížené objektivitě. "See You On The Other Side" jsme samozřejmě takovému testu podrobili a jak to dopadlo, se dočtete na následujících řádcích.

Ondřej Ručka - 3/10

What the fuck is this crap? A tímhle by tohle makro mohlo začít i skončit, nic výstižnějšího a obsáhlejšího se k nové desce Korn říct nedá. Tytam jsou gymnaziální časy, kdy se v tančírnách juchalo na korní fláky coby na nejprovařenější jistoty, hitové i kvalitativní... Přišla maturita, změna subkultury mládeže a hodnotová reorientace, nová socializace atd. atd., a do nového post-maturitního a post-moderního života se Korn už nějak nevlezli. Člověk se mění a činí kroky jinými směry, jenže na jeden krok, který učinil od časů rockového běsnění a směrem pryč od nu-metalu, udělali Korni kroky dva a na druhou stranu. "See You On The Other Side" je nepochopitelnou směsicí, u jejíhož poslechu jsem se jen modlil, aby to už skončilo. Pak teprve přišlo to jediné potěšení z téhle desky a tím bylo to, že jsem ji už nemusel poslouchat. Nastalá úleva se dá srovnat snad jen s tou, která po dvou třech dnech zadržování a zácpy, provází člověka při řádné defekeci, tj. vysrání. Jo, vysrat se na tuhle "práci". Určitě.

Jakub Macháň - 4/10

Spousta současných kapel je na tom s vývojem podobně jako američtí Korn. V začátcích hrají progresivní styl, na který se časem nabalí plno fanoušků dychtivých po odvážných textech a hutném a tvrdém zvuku. Velké vydavatelství se kapely rychle chytí - je to rebélie, je to vzdor a je to postoj vůči kdečemu. Něco pro zlatou americkou mládež. U velké firmy pak skupina vydá tak dvě tři tvrdá alba, stává se čím dál tím víc slavnější a bohatší, objíždí svět a její hudba začíná mít s tou původní společného jen pramálo. Časem jí začne být statut kapely pro rozhněvanou mládež malý. Jednak její členové rostou jako hudebníci, a objevují nové obzory, a také stárnou a už je nebaví hulákat do mikrofonu, čím je zase naštvali rodiče. Začnou se hudebně posouvat a původní posluchači se od nich odvrátí, však vydavatelství jim brzo objeví novou kapelu... V porovnání s ostatními deskami je "See You On The Other Side" jednoznačně nejslabší. To, co bylo na Korn přitažlivé, se už dávno vytratilo. Zklamání roku.

Vojta Kostelecký - 4/10

Jsou kapely, které primárně vycházejí z metalových kořenů, ale dokáží s tímto odkazem pracovat natolik originálně a zajímavě, že je obdivujeme i my, zapřísáhlí odpůrci celé té temné metlošské estetiky. Něco takového se podařilo třeba Sepultuře, System Of A Down nebo - jistě - chlapcům z kukuřičného lánu. Aby bylo jasno, absolutně nelpím na "starých dobrých" Korn. Nemíním tady fanouškovsky volat po dobách "Follow The Leader". Naopak - snahu posunout se hudebně někam dál kapele maximálně schvaluji. Bohužel, pro mě osobně se při hledání nového výrazu zatoulali do míst, kam se mi je ani v nejmenším nechce následovat. Chci po nich příval živočišné energie, a té se mi nějak nedostává. Korn už jsou zkrátka na druhém břehu a voda mezi námi je sakra ledová. Říkám vám na rovinu, radši budu dobrovolně celý den sjíždět Meshuggah, než abych se znovu otravoval s touhle deskou. "See You On The Other Side" je totiž jako urputnej, dlouhej sex bez orgasmu.

Karel Veselý - 4/10

Je těžké být v depresi dvanáct let, když prodáte čtrnáct milionů desek. A ještě horší je psát o své depresi dvanáct let písničky. Mluvím o Jonathanu Davisovi a Korn. Jedna z nejdůležitějších metalových part druhé poloviny 90. let (a jejich první čtyři desky jsou nedotknutelné) na nové desce jen špatně maskuje vyschnutí pramenu energie a naštvanosti, který je vždy tlačil dopředu. Davisovi zbyla jen trapná a těžce uvěřitelná sebelítost a zbytku kapely předstírání metalové zarputilosti. Nové album Korn zní jen jako splněná povinnost a dost odbytá. Za povedené skladby se dají počítat snad jen "Twisted Transistor" (mimochodem, parádní videoklip!) a závěrečný experiment "Tearjerker", který alespoň trochu vybočuje z nevýrazné hmoty alba, kterou je mimořádně obtížné se prokousat i pro fanouška kapely. Pozvánka pro producentský tým The Matrix měla jasný cíl - oživit Korn z letargie a zkusit vytěžit něco ze slibného nápadu koketovat s popem (viz. předloňský singl "Word Up"). Bohužel spolupracovníci Britney Spears jen obrousily drsné hrany jejich muziky a nepřidali nic, co by je nahradilo. A slabý výchozí materiál tomu také moc nepomohl. Dokonce i ty Davisovy oblíbené skotské dudy, které se čas od času na desce ozvou, zní jen jako dávno ohraný nápad.

David Věžník - 5/10

Zaplaťpánbu, že ten Kreč na musicserveru je! Člověk se aspoň nemusí cítit nějak trapně, když má na desku ze žánru, kterému na rozdíl od něj zrovna neholduje, podobný názor. Bylo to tak se SOAD a je to tak s Korn (které každý rusista čte přirozeně "kojan"). Z nu-metalu jsou asi lepší (protože hitověší/kýčovější/popovější?) Linkin Park, ale o Kornech se taky hodně mluvilo, takže špatný nejsou. Na "See You On The Other Side" potvrzují pověst sehrané party, která ví, co chce. Nekompromisní kytary hýří čistou agresí, škoda že jsou hlasitější než zpěv - člověk by se rád dozvěděl, o čem chlapci zpívají, když už je booklet prost textů. No, možná by to ani tak nepochytil, protože často jde o zpěv takzvaný chraplavý (kombinovaný ještě s halovým skandováním), a to činí vždy uchu problém. Na všechny "faky" a "hóry" je samozřejmě kladen důraz, takže ty se nepřeslechnou. Hudebně jde ale taky o slabotu. Pár věcí sice zaujme i nemetaláka (zvláštní je, že jde o samotný začátek, prostředek a konec desky, tedy "Twisted Transistor", "Throw Me Away", "Love Song" a "Tearjerker", ty si člověk bezděky občas začne pobrukovat i na tramvajové zastávce), ale bez zbytku se klidně obejde. Nasranost (podpořená obalem jak z obálky nového Kingova románu) na čtrnáct způsobů, mnohdy podle jedné kuchařky, zkrátka úžas nedělá. A ty dudy taky ne.

Tomáš Parkan - 6/10

Pravděpodobně jako jeden z mála vstupuji do této makrorecenze takřka neposkvrněný předchozí tvorbou Korn. Viděl jsem od nich pouze jakési šílené DVD, respektive jeho menu, kde jsme se nebyli schopni vůbec dopátrat koncertu, který na něm měl být. Toto CD jsem bral spíše jako rozšíření si svého hudebního rozhledu a nemusím tudíž s ničím srovnávat. Abych se přiznal, zpočátku mi přišli Korn na můj vkus příliš tvrdí, ale opakovaným poslechem jsem si na to zvykl a deska se mi začala docela líbit, i když ve chvílích, když se na mě z reproduktoru místo zpěvu line jakési zvracení vnitřností, mám spíše opačný pocit. Naštěstí to není příliš časté, a tak mohu naopak vyzdvihnout vybroušený rockový projev Jonathana Davise. Musím ocenit jejich odvahu implementovat do takovéto hudby skotské dudy, které se vinou celou deskou jako červená nit, nebo dosti ztřeštěný nápad použít xylofon v "Open Up". Závěrečná výborná "Tearjerker" je něco, co bych od kapely tohoto typu nečekal, ale právě možná tímto je i novinka Korn zajímavá. Neříkám, že se Korn po poslechu téhle desky stali mojí nejoblíbenější kapelou, nicméně jsem rád, že jsem to s nimi risknul a účastnil se této makrorecenze. Myslím, že se k "See You On The Other Side" budu docela rád vracet a na rozdíl od kolegy Kreče se na tuhle stranu i rád kouknu.

Petra Hubáčková - 7/10

Korn mě zatím moc neoslovili. Jenže pak jsem slyšela ukázku z jejich nového alba a hned jsem to viděla z jiné strany. Ponořila jsem se do hloubky myšlenek a nechala se unést ponurými a chladnými texty, které jsou zároveň obaleny mlhou vzteku, někdy až nenávisti. Uchvátili mě až tak, že jsem si sehnala další alba. Pravda, první, co mi po poslechu starších alb proběhlo hlavou, bylo, že "See You On The Other Side" je měkčí. Ale po asi pátém poslechu to nebyla měkkost, co převládalo. Jsou to texty, které jsou místy brilantně jednoduché, ale pak najednou překvapí svěží zamotaností. Nejde říct, jestli je album lepší nebo horší, měkčí či tvrdší, standardní nebo zda jde o vrcholový počin. Je prostě jiné. S každou další skladbou se probouzí stále jemnější nuance, doprovozené třeskutými ranami do škopků a dokreslené svérázným a silným vokálem. Zvláště mě dostala "Open Up". Čím to? Je to tou širokou harmonií, citlivostí a naprostým vyvážením nástrojů. Jako vystřihnutá z papíru zapadá do promyšlené mozaiky alba. Je to mistrovské dílo ve svém stylu, ale je jiné a nevíme, co nám Korn přinesou s dalším albem. Jisté je jedno - dělají svou hudbu a v tom jsou mistři. Klobouk dolů.

Pavel Parikrupa - 7/10

Kde jsou ty časy, kdy mi Rope, kolega z práce, v kanceláři neúnavně hustil do hlavy "Follow The Leader", první desku, kdy jsem měl tu čest s Korn. Dnes už nějak nevídám čerstvé nápisy se jménem kapely na sídlištních zdech, ale to nic nemění na historickém významu skupiny a také nic nesvědčí o kvalitách jejího nového alba "See You On The Other Side". Zde se cení snaha o inovace, ať už je to důsledek odchodu jednoho kytaristy, nebo touhy po evoluci, posunu někam dál. Spojení s producentským týmem The Matrix není důvodem k panice, deska rozhodně není popík, jen její zvuk mnohdy inklinuje k industriálním poryvům ve stylu Nine Inch Nails - slyšme dvojici skladeb "10 Or A 2 Way" (tady bicí znějí jako mlácení do lepenkové krabice) nebo "Throw Me Away". Elektronické zvuky a spojovací pasáže obohacují unikátní mix typického Davisova zpěvu a proslulých podladěných kytar. Na hutném základě ale pořád zůstávají melodie a klenuté refrény: "Twisted Transistor" a "Love Song" jsou vynikající skladby, skoro by se chtělo říct hity. "See You On The Other Side" je konzistentní a docela nabušené album (až na poněkud rozplizlý závěr v podobě "Tearjerker"), kterému jen trochu ke konci dochází dech; nápadů už není tolik a hrozí zde stereotyp.

Michal Koch - 8/10

Zakladatelé nu-metalu? Věrozvěsti post-grunge? Svobodomyslní metaloví alternativci? A víte co? To je všechno úplně putna, s největší pravděpodobností i samotným Korn, co si o nich škatulkáři myslí. Oni prostě hrají a tvoří. Muziku tvrdou, ostrou jak břitva a přitom melodickou a napadnutou. Nebojí se do toho hutného zpěvohulákání a valivých nabroušených kytar nacpat smyčcovou melodickou smyčku a navíc to udělají takovým způsobem, že jednomu poklesne brada. Smysl pro aranžérské lahůdky dokazují třeba skvělé vtípky s dudáckým motivem na konci skladeb "10 Or A 2-Way", "Liar" a "Seen It All". Ale není to jen o aranžérských libůstkách, jsou to samozřejmě v první řadě skvěle zahrané skvělé písně. Chcete vztek? Je tu "Politics". Chcete metalovou baladu? Prosím, pochutnejte si na "Tearjerker". A tak by se dalo pokračovat celou deskou, které neuškodila ani na tento žánr poněkud delší, lehce přes hodinku dlouhá stopáž. Je to totiž poctivá jízda od začátku do konce, ať už si přesnou žánrovou škatulku nazvete jakkoliv.

Hana Vykoukalová - 8/10

Už po poslechu první písně "Twisted Transistor" je jasné, o co jde. Staří Korn jsou pryč. Jak sami prohlásili, někdo je za to bude milovat a někdo nenávidět. A stejně tak má tohle nové CD svoje plus i mínus. Zlepšení je určitě slyšet ve zpěvu Jonathana Davise, i když na druhou stranu ubylo toho chroptění, které je pro něj přece tak charakteristické. Zásadní novinkou jsou samply, ty jsou podle mě jednoduše moderním posunem vpřed... Takže proč ne. Co mi na těchhle nových Korn ale chybí, je basa. Ne že by zde nebyla, ale není tak výrazná jako dřív, což je obrovská škoda. Krom výborné "Open Up" a "For No One" ji většinou musíte docela hledat. Ale čeho naopak přibylo, jsou oblíbené dudy, jsou hned v několika písních ("10 Or A 2 Way", "Open Up", "Liar", "Seen It All"). Dobrou práci na celém CD odvádí i bubeník David Silveria, jeho výraznou písní je "10 Or A 2 Way". Celé album na mě působí propracovaně a pokrokově. Po patnácti letech hraní přece ani nejde čekat, že by kapela hrála pořád stejně, je to přirozený vývoj. Při poslechu jsem se nenudila a na každou další píseň jsem byla zvědavá. Napoprvé se mi CD nezdálo sice moc dobré, ale při několikátém poslechu jsem si na nový zvuk zvykla a přišla mu opravdu na chuť. Korn už sice nejsou, co bývali, ale myslím, že jim tahle změna prospěla. A kdo tento pokrok nepřijme, má naštěstí možnost poslouchat šest předchozích alb. Já osobně si s chutí poslechnu i to sedmé.