Joseph Cartagena aka Fat Joe aka Joey Crack není mezi rappery žádným nováčkem. Tenhle obtloustý fella, krví napůl Portoričan, napůl Kubánec, vyrostl v Bronxu, kde člověk nemusí o kulku zrovna dvakrát prosit, a to v osmdesátých letech, známých jako éra, kdy byly každé ghetto a každá ulice plné cracku. Možná to zní jako přehánění, ale takovouhle realitu vykreslil Fat Joe svými rýmy na svém gangsta debutu "Represent" z roku 1993. To byl ale jen začátek geneze hvězdného rappera, jehož status rostl s tím, jak se gangsterský hip hop stával hudbou pro masy. V roce 1998 už měl za sebou i druhé album a byl u oficiálního zrodu crew zvané Terror Squad, jejíž první album ale zapadlo. Fat Joe postupně obrousil drsné hrany a nezapomněl ani na dnes už nezbytnou součást image každého komerčně úspěšného rappera - vlastní módní značku. Skutečný průlom napříč žánry však přišel až s návratem Terror Squad. Singl "Lean Back" byl za oceánem doslova megahitem a minulé léto si ho cvrlikal i kdejaký americký vrabčák. Nyní Fat Joe dobře cítí šanci přejít z první ligy do extraligy, snad i proto nese jeho nový titul zbojnický název "All Or Nothing".

V mezidobí toho stihl Fat Joe docela dost. Nejenom svoji partičku Terror Squad, ale také spoustu hostovaček - například u R Kellyho ("Who's That"), Raekwona ("Clientele Kidd"), vítěze druhé řady American Idol Rubena Studdarda ("What Is Sexy"), ale také účastí na pecce "Who Got Gunz" klasiků žánru Gang Starr. Vydání alba provázely potíže se sample clearingem, a tak nakonec vychází se zpožděním, a nestihlo tak svými singly naplno zaútočit na kluby v sezóně letních radovánek. Zdá se totiž, že to je jeho hlavním cílem.

Stejně jako na předchozích počinech i tady se to hemží zajímavými producenty, ti nadějní se spravedlivě dělí s osvědčenými jmény první kategorie. Mezi ty první patří Streetrunner a DJ Nasty otevírající album dvojicí beatů s dnes tolik módním užitím zrychlených soulových samplů (není divu, že podle všeho se jich jejich popularizátor Kanye West na nadcházejícím albu vzdal). Fat Joe má alespoň šanci nám hned na začátek zdůraznit, že je poslední, kdo je v tomhle byznysu real. No nevím... První peckou je určitě "Safe 2 Say (The Incredible)", hutný základ made by Just Blaze a vypečený rap zde tvoří koalici, kterou by mohli Bush s Blairem závidět. Z následující trojky produkce Cool & Dre nezaujme ani tak singlovka "So Much More", jako vyprovokovaný diss na 50 Centa "My Fofo" a nutno říci, že se tady vrací i s úroky. "Rock Ya Body" je pak prvním útokem na kluby, stejně tak jako blyštivá "Listen Baby" (Swizz Beatz). "Get It Poppin' " (Scott Storch) s hostujícím Nellym je pak okatým (spíše ušatým) pokusem o další "Lean Back". Hraje se tu na jistotu a výsledek je dost rozpačitý. Dvojdílná "Temptation" (DJ Khaled) je drsnou baladou z ghetta, snad aby posluchač nezačal mít dojem, že Fat Joe žije na tanečním parketu. Timbalandova "Everybody Get Up" nás tam ale opět vrací, bez většího překvapení - standard. "I Can Do U" je moc příjemná vyklidněnost, až na klišé: "Udělám ti to líp, baby!". Latinou načichlá "So Hot" je zopakováním kolaborace s čokoládovým princem R Kellym a na mě je tady toho cukru už trošku moc - zaměnitelné s Enrique Iglesiasem. "Lean Back" nesmí chybět v remixu a z hostů se nejvíce blýskne Eminem. "Beat Novacane" (DJ Khaled) zaujme cválající basou, která vše směřuje k závěrečné "Hold U Down". Hostuje zde Jennifer Lopez, na jejímž albu se tento kousek také vyskytuje (tedy těžko říci, kdo je hostem) a Joe si dokonce zapěje duet. Romantika jak vyšitá - v módním střihu a křiklavých barvách.

Fat Joe je jednoznačne hlavní postavou celého opusu a nutno říci, že tuto roli zvládá velmi slušně. Jeho flow není nijak výjimečné, ale dost pestré a elastické, ani po delším poslechu nenudí, horší to je s rýmy - témata se sice v průběhu alba mění, ale většinou nepřekračují klasické vzorce a humor je v nich také dost vzácný. Tady těžko mluvit o nějakém vývoji. Přímo se nabízí srovnání s 50 Centem, z kterého vychází Fifty vítězně, má už totiž za sebou svým způsobem zásadní album, na které Fat Joe bohužel stále čeká. Prostě se mu nedaří stvořit příběh, který by byl něčím specifický a držel pohromadě (zdůrazňováním toho, jak je real, to nepůjde). Do sluchátek či do auta k pocitu cool chůze/jízdy ho však lze doporučit. Album tedy není ani All, ani Nothing, k bodovému hodnocení by více sedělo Little Better Than Average, to by si tento uhlazený drsňák ale nepřipustil. Mír!