Francouzského trumpetistu Erika Truffaze fanouškům jazzu prakticky nemá smysl představovat. Patří mezi nejvýraznější protagonisty soudobého progresivního jazzu a jeho desky fanoušci očekávají s velkým napětím. Truffaz původně studoval na konzervatoři v Ženevě, v roce 1984 sestavil svou první skupinu Orange, v níž potkal hráče na bicí Marca Erbettu, a začátkem devadesátých let si začal budovat vlastní kariéru ve Francii a Švýcarsku. O čtyři roky později vydal své první album, absolvoval turné po Evropě, Brazílii, Rusku a několikrát vystoupil na festivalu ve švýcarském Montreux. Jistou zárukou by mohla být i nahrávací společnost, kterou je legendární Blue Note Records, kde vydal již tři alba.

Erik Truffaz se nikdy netajil tím, že jeho hudební život se změnil po poslechu "Bitches Brew" od Milese Davise. Ono ostatně říct, že někdo ze soudobých alespoň lehce progresivních jazzmanů z této legendární desky nevychází, by byla chyba. U Truffaze je ale tento vliv patrnější než o ostatních. A nejinak je tomu i na této desce, i když svou povahou je možná blíže Milesovým deskám z osmdesátých let, jako například "Tutu" a "Amandla". Ale přece jen se Truffaz a jeho skupina nespokojil pouze s napodobováním desek Milese Davise. Jde dál a snaží se rozvíjet v intencích dnešní doby.

První, co posluchače na první poslech zaujme, je fakt, že "Saloua" hodně čerpá z world music a dubu. Arabské náměty prezentované především vokalistou Mounirem Troudi se proplétají s jamajským reggae, které má na svědomí francouzský rapper Nya. Truffaz hodně využívá elektroniky, což je ostatně vidět při koncertech, na rozdíl od koncertní podoby je však na desce slyšet skutečná kytara výborného Manu Codija. Ovšem celá deska není pouze striktně progresivní záležitostí, najdeme zde i romantické cooljazzové melodie, které jsou v podání Truffazovy trubky mimořádně silné. Poměr mezi progresí a romantikou je slušně vyvážen a deska tím dostává sílu.

Ač Truffaz ještě zcela jistě nedorostl do Davisovy velikosti, na to bude nejspíš muset nahrát ještě velký počet desek, novou deskou "Saloua" potvrdil svoji roli pokračovatele hudby tohoto jazzového velikána. Jeho smysl pro invenci a žánrovou fúzi je cítit z každého tónu desky a jako taková stojí zcela jistě za poslech. I když pochopitelně ne jeden. Osobně jsem téhle desce věnoval zhruba měsíc a pořád v ní objevuji nové a nové detaily, které mi předtím unikly. Malým bonbónkem na této desce je, že je zároveň klíčem k zamčené sekci na Truffazových stránkách, kde najdete poměrně dlouhé video z cest Erika Truffaze a jeho Ladylandu a videoklip ke skladbě "Yuri's Choise".