Možná bych to neměl profláknout hned takhle na začátku, možná by trochu toho napětí neškodilo, ale co, kašlu na to. Tedy - Southpaw odehráli ve čtvrtek 21. října v Roxy po všech stránkách skvělý koncert. Celý tým podílející se na organizaci křtu desky "Boys Make Noise" se postaral o dokonale vyváženou, profi odvedenou a neskonale zábavnou show. Nebojím se napsat, že šlo o jedno z nejlepších vystoupení Southpaw vůbec. A víc toho vlastně není třeba dodávat... Že jste to ale zrovna vy, o pár střípků, které mi uvízly v paměti z té dokonale sladěné mozaiky, se tady s vámi podělím.

O tom, že se třetí řadovka kapele mimořádně povedla, jsme psali již v recenzi a podobný názor sdílela i většina "redakční rady" v následující olbřímí makrorecenzi. Materiál na ní zaznamenaný je svou nekompromisní přímočarostí přímo předurčen pro řádně odvázanou pódiovou prezentaci, což naznačovala už četná vystoupení kapely na letních festivalech, ale až nynější klubové koncerty před "vlastním" publikem tuto prognózu definitivně potvrzují.

Současná koncertní aktivita Southpaw dříve nebyla až zas tak vlastní. Je to necelé dva roky, co kapela po nešťastné zkušenosti s propagací - nepropagací první desky rezignovala podle vlastních slov definitivně na možnost spolupráce s velkou vydavatelskou firmou a zároveň si konečně připustila fakt, že jenom s precizními studiovými nahrávkami v Česku ve velkém nikdy neprorazí a zůstane navždy "tou kapelou z Prahy". Pánové pochopili, že jediná cesta vede přes vytrvalé koncertování, a začali ve velkém objíždět rockáče po celé republice. No a výsledky se dostavují. Tak za prvé: ani náhodou už o Southpaw nelze mluvit jako o kapele, která má lepší desky než koncerty. A za druhé: skupina pomalu, ale jistě boří bariéry, které se kolem ní za těch osm let nashromáždily, z čehož vyplývá, že už ji akceptují i ti, kteří nad ní ještě před pár lety ohrnovali nos.

Tak akorát zaplněný sál Roxy přivítal kapelu něco po půl deváté. Southpaw nasadili hned na začátek opravdu těžký kalibr v podobě velkolepě působící skladby "Emergency" a ani po dobu následujících více než devadesáti minut nepolevili a nedali nadšenému publiku chvíli vydechnout. Naopak s každou další skladbou ještě zvyšovali obrátky a roztáčeli hudební tornádo, které muselo vcucnout každého, kdo se v tu chvíli pohyboval poblíž. Samozřejmě zazněly osvědčené fláky z desky "Pleasure You Can Measure" jako "From The First Joint... To The Last Orgasm" nebo "Fastfood Poetry", ale těžiště koncertu tvořily zcela logicky nové, více kytarové skladby. Skákavé juchandy "My Life Make Sense" a "Brand New Blood" střídala punková legrácka "Toi Toi Song", ze které se mezi skalními fandy stává pomalu kultovní záležitost, nebo úžasně pulzující "Thousands". Atmosféra gradovala a i vtipná vložka, kdy kapela představila ve světové premiéře klip k už zmiňovanému "singlu" "Toi Toi Song", pojednávajícím o tom, co všechno lze zažít s jednou trochu zvláštní toitoikou, skvěle zapadla.

Southpaw avizovali, že křest povedou čistě ve vlastní režii, přesto neodolali a pozvali si alespoň kamarády ze zvířecí říše. Na podium vyběhl roztančený kohout s šampaňským v ruce, ehm, pod křídlem, následovaný zajícem, roztlemeným žabákem a lučním koníkem Hopem, známým to mudrcem ze seriálu o včelce Máje. Zvířátka si spolu zatrsala, polila nové cédéčko bublinkami a pak jednoduše popadla nástroje a spustila "Here We Plum". Pohled to byl opravdu skvostný - koník soustředěně skloněný nad klávesami, za bicími suverénní kohout, kývající hlavou rytmicky ze strany na stranu, v kolečku se točící a poskakující basák žabák a čahoun králík halekající svá zřejmě kdesi v polích nasbíraná moudra typu "We Had A Time To Handle This / Czech Scene And Zoo Called Showbusiness...". Nutno dodat, že ani po technické stránce tahle zřejmě narychlo sezvaná parta za zkušenými hudebníky nezaostávala a třeba jejich energická verze jinak trochu cajdáčkovitého singlu "Ice Cream Politics" byla vskutku neodolatelná.

Při sérii přídavků však už Southpaw před skandující dav své zvířecí kamarády nepustili a sami si slízli sladkou smetanu při pohledu na roztančené a rozesmáté publikum během totálně překopané hitovky "Intercooler" zapůjčené od Monkey Business a závěrečné hymny "Goodbye Planet".

Samostatnou zmínku si na závěr zaslouží skvěle zvládnutá vizuální stránka koncertu. Videoprojekce plné předtočených materiálů a vtipných odkazů (Kobzanová a Jiránek v hlavních rolích při "Victim Of Boulevard") byly nepostradatelnou složkou celé show. Takže když si to sečteme: devadesátiminutový set, při kterém hit střídá hit (což u Southpaw opravdu není nadnesené), dobrá světla, hodně dobrý zvuk, skvělé projekce, spousta energie a v neposlední řadě dýchatelný vzduch v Roxy, to vše rovná se skvělý koncert, ale to už jsem vám přeci říkal na začátku...

P.S.: Kamery ten večer byly doslova všude a trochu voyeursky šmírovaly i u baru. To jsem tedy zvědavý, co mají pánové za lubem.

Playlist: Emergency, My Life Make Sense, Brand New Blood, Toi Toi Song, From The First Joint... To The Last Orgasm, Valium Man, Ignore, Victim Of Boulevard, Thousands, Here We Plum, Winter Sprinter, Ice Cream Politics, Fastfood Poetry, Intercooler, Goodbye Planet

Southpaw, Roxy, Praha, 21.10.2004