Pro někoho je váš comeback splněné přání. Čí comeback byste si přáli vy?

Jiří: Oasis, už jen kvůli tomu, co se mezi nimi neustále děje. A možná The Smiths.

Karel: Upřímně, jak se pohybuju v jiné muzice, hledám těžko. Poslouchám jinou hudbu, vypadl jsem ze světa kapel. Teď je to pro mě návrat po dlouhé době, návrat do prostředí mezi koncerty, hráče. Byl jsem v zahraničí a teď je to pro mě jinej život. Žiju si na mráčku a dělám si věci, co se mi líběj, takže nemám moc přehled o scéně.

Vracíte se po více než deseti letech. V čem jste nyní jiní?

Jiří: Jsme mnohem hezčí, bohatší, moudřejší, ...

Karel: Je to furt stejný. Southpaw byli vždy srdcová věc, chuť, energie, přátelství a propojení ve skupině tam stále je. Hodně mi to chybělo, protože jsem dělal hodně samotářské věci.

Jiří: Jsme jiní, máme novou kapelu. Tři členové jsou noví, nová energie, nová krev. Jsme starší a zkušenější a děláme si, co nás baví, protože už jsme si dokázali, co jsme chtěli.

Tenkrát jste byli do něčeho tlačeni?

Jiří: Tlačili jsme se sami. Měli jsme velký ambice.

Karel: Byla to jediná věc, kterou jsme dělali.

Jiří: Fulltime naplno, teď je to spíš srdcovka.

Je comeback jen chvilkové odskočení od vašich jiných projektů, nebo vidíte, že bude v budoucnu třeba ještě další deska a jiné věci?

Jiří: Jak budeme chtít. Nevíme nic. Necháváme to plynout a užíváme si to.

Takže konkrétní plány spojené s návratem nemáte?

Karel: Od listopadu budou koncerty včetně křtu. Nebude to tak časté vystupování jak kdysi, ale uvidíme, co se stane. Je to stejné, jako když máš kytku, zalejváš ji a ona buď poroste, nebo ne. Jsme připraveni na všechno.

Comeback byl ve vzduchu už pár let. Na vašem facebooku jste třeba jednou uvedli letopočet s otazníkem, v jednom z dřívějších rozhovorů z přelomu roku 2018-19 mi dokonce i sám Jirka prozradil název desky a zmínil, že písně jsou připraveny. Proč album vyšlo až nyní?

Jiří: Je to samé, jako když si představíš, že ti na zahradě vyroste betonová stavba a skrz ni se derou kvítka... je to těžší a těžší, protože máme silné etablované kariéry, které jsou strašně rozmanité, členité, a času je málo. Ale jsem rád, že se to povedlo i přes to, jak jsme rozlítaní. Nechávali jsme si čas na to, aby to uzrálo, aby ten formát (album) byl nejsilnější.

Vy sami o čerstvých skladbách tvrdíte, že je to taková bestofka za těch deset let, kdy jste nebyli aktivní. Je tam třeba písnička ze starých dob Southpaw?

Karel: Museli jsme si dát pauzu, protože život Southpaw byl před rozpadem přehlcený, chtěli jsme se nadechnout. Udělat jiné věci, využít čas na rozvíjení a sebevzdělávání se.

Jiří: Přemýšleli jsme, že tam dáme věci, které nikdy nevyšly, jako třeba "Follow", ale máme jich i hodně nevydaných, které se nedostaly na jiná alba. Občas se k nim vracíme, z legrace si je přeposíláme a vzpomínáme, že byly dobrý.

Karel: Myslím si, že třicet songů bychom dali dohromady a udělali z toho album teď hned.

Taky varianta.

Jiří: Můžeme, ale my jsme chtěli přijít s klasickým albem s novýma songama.

Karel: Zažít tu kompozici nových skladeb. S Jirkou jsme si pronajali chatu u rybníka, kde jsme byli týden a dělali jsme na nových písních společně.

Jiří: Tam třeba vznikl singl "Head In The Clouds" a další dvě věci.

Když se chytnu tohoto názvu - jak často máte hlavu v oblacích?

Karel: Podívej se na nás a odpověz si sama.

Jiří: Nonstop.

Jaké zatím máte reakce na album od lidí?

Karel: Ony jsou dvě kategorie lidí. Ti, co nás znají a vrátili se k nám, a noví posluchači. Je dobrý sledovat jejich reakce. Skalní fanoušci nám píšou až několikastránkové recenze. Naštěstí zatím převažují kladné reakce, které často začínají tím, že se to báli pustit, co to bude.

Chápu, měli velká očekávání.

Karel: Pak jsou ti noví lidi, poslechnou si singl, album a posléze si zpětně poslechnou starší věci.

Takže to primárně není na někoho zacílené?

Jiří: Nejvíc na nás. Jakmile mají lidi rádi to, co děláme, napojí se a pochopí.

Cítili jste sami na sobě nějaké břímě odpovědnosti vzhledem k minulosti?

Jiří: Chtěli jsme, aby deska byla dobrá a ne odvar toho, co jsme dělali. Hodnotné album se silnými songy, na němž nebude zklamání pro fanoušky. Většina comebackujících kapel to má jako vzpomínání, my jsme chtěli udělat další skvělý album.

O tom není pochyb. Co bylo dalším cílem?

Jiří: Aby si desku poslechli jako celek. Je to jako film - trailery, to jsou ty singly. Film je posvátný formát, ten děj je jako hodina v zenu, to je ta věčnost.

Ještě v roce 2019 jste tvrdili, že se vrátíte v původní sestavě. Co se stalo, že z toho sešlo?

Karel: Ostatní mají svoje etablované práce, rodiny, nebydlí v Praze. Dojíždění za zkouškami a pak na koncerty je pro ně velká přítěž. Proto jsme postavili novou skvělou kapelu. Samozřejmě, kdyby si kluci chtěli kdykoliv zahrát, mají dveře otevřené. Můžeme si zahrát songy ve staré sestavě. Jak kdo bude chtít.

Bylo těžké sehnat nové spoluhráče?

Jiří: Bylo to strašné. Měli jsme několikakolový konkurz. Bubeníků a basáků se přihlásilo hodně, ale měli jsme štěstí, že jsme zavzpomínali, koho kolem sebe máme. Kytarista Martyn Starý hraje s WYFE, Holden, a tak to s ním bylo jasný, navíc jsme s ním párkrát zkoušeli i dřív. Honzu Mišáka znám z No Distance Paradise a hlavně z kapely Bereniky, se kterou spolupracuju. S bubeníkem to bylo nejtěžší, protože Jan Janečka byl skvělej bubeník a najít za něj náhradu bylo obtížný. Nakonec byl velkým překvapením Petr Hataš ze Switch. Karel: Hledali jsme nejenom dobrý hudebníky, ale i srdcaře, abychom z nich cítili, že je to bude bavit.

A cítíte z nich i nový závan energie?

Jiří: Upřímně, ani závan nevyhledáváme, protože ho máme my. Protože to jsou nové věci, je tam závan čerstvosti sám o sobě. Chtěli jsme mít kolem sebe lidi, kteří nás podpoří.

V čem tkví gró vašeho autorského napojení?

Jiří: Společná symbióza duší, napojení na hudbu, láska k ní, spontánnost, dětský nadšení, estetičnost, systematičnost, rychlost práce, genialita a tak dále. Tu genialitu jsem myslel na něj (ukazuje na Karla), aby to nevypadalo, že jsem moc upřímnej. (smích)

Nahrávka má společné téma smrt, posmrtný život. Vy k těmto meditačním, nadpozemským věcem máte blízko?

Jiří: Tohle beru na sebe, protože texty jsou moje. Kája je hodně otevřený i tím, jak pracuje, využívá nadvědomí, je na tyto věci silně citlivý. Paradoxně cítím, že jeden z jeho nejoblíbenějších songů z alba je "Alpha", který o tom je, aniž bychom o tom spolu museli mluvit. Pro mě jsou tyhle věci důležitější než realita. Mě zajímají vztahy, láska, hudba a vše, co není vidět. Zajímá mě víc, proč jsme tady, než kdo bude prezidentem.

Karel: Nedávno jsem dostal otázku, zda je hudba terapie. Ano, na tisíc procent, o tom to je. Jenom vědomí, že to dělám, je pro mě terapeutická činnost.

V "Alpha" jsou slyšet smyčce. Můžete mě zasvětit do tajů zvuků?

Karel: Zde je třeba slyšet můj oblíbený orchestr. Je tam čtyřdobej rytmus plus tam do toho jde třídobej a dvanáctidobej rytmus a to vše vytvoří košatou korunu živých nástrojů.

Jiří: Jsou to živé zvuky. Kombinace syntetiky s organickým prvkem, můžeš si hrát se širokou paletou zvuků, beatů, samplů. Je jedno, co použiješ, hlavně že dostaneš výsledek, který chceš.

Karel: Dnes už to je velká alchymie, nic pro někoho, kdo neumí programovat a nemá zkušenosti.

Co nejzajímavějšího z palety zvuků můžeme na desce slyšet?

Karel: Hlasy. Původní desky byly překombinované, teď se věnujeme minimalismu, používáme míň věcí, ale víc do hloubky. Organičnost, hlasy, živé nástroje, že tam cítíš živé lidi, kteří to hrají, z toho je cítit čistá emoce.

Jiří: Za mě melodie. Tím jsme byli vždy specifičtí, protože to je, jako když dobře okořeníš jídlo. Chybí mi to u většiny kytarových kapel, které dneska točí desky. Samozřejmě jsou výjimky a ty si moc užívám.

Co bylo impulzem k tomu jít více do hloubky?

Karel: Přirozený vývoj našich duší. Je to nás, o osobnostech, jak stárneme. Zkoumat věci do hloubky je pro mě přirozený vývoj.

Jiří: Vkus.

V čem to bylo jiný teď u sedmé řadovky?

Jiří: Pauzou mezi tím. Začínali jsme jakoby znovu. Neměli jsme kontinuitu a jistotu jako vždy, kdy jsme šli krok za krokem. Teď to spadlo a zmizelo. Ale bylo to všechno tak přirozený, jako by tam pauza při skládání ani nebyla.

Tipuji, že Jirka stojí za rychlejšími věcmi a Karel za těmi pomalejšími, melancholickými. Je to tak?

Jiří: To mě vůbec nenapadlo.

Karel: Já to tak cítil. Máš rychlejší energii a já pomalejší a spojilo se to dohromady. Jirku táhne víc ten beat.

Jiří: Pomalý věci jsem si užil už u Republic Of Two. Vím, jak ty koncerty probíhaj', tak si představím, jak se to bude hrát. Ale je to různý. Máme v sobě podobnou emoci, kterou máme rádi. Ale řekl bych, že je to tak 70:30.

Jirko, ty jsi sám Republic Of Two označil za nástupníka Southpaw. Kde jim je teď konec?

Jiří: Je definitivní konec. Byla to pro mě velká škola v pokoře, naučil jsem se v tichu vnímat spoustu věcí. Vážím si Mikoláše, ale nyní to je to v takové fázi, že se Mikuláš odpojil a nekomunikuje. Je to jeho volba. Vše má být tak, jak to je. Co jsme si měli dát, to jsme si dali v tu chvíli, ale nejhůř nesu ztrátu tak vzácného lidského přátelství, co jsme měli. Dodnes mi moc chybí.

To mi připomíná i prohlášení z roku 2011 (kdy jste oznamovali svůj konec), že každá kapela má svůj čas a životnost. Prodlužujete si tím tak dobu spotřeby?

Jiří: Bereme to jako nový začátek a navázání na starou dobu. Kdybychom chtěli hrát na minulost, uděláme best of album a jdeme na vzpomínky. Je to čistý, bez jakýchkoliv externích vlivů.

Fanouškům bychom chtěli vzkázat, ať nám klidně píšou, co je baví nebo nebaví. Samotnému mně chybí hluboká komunikace o hudbě, o skladbách, o textech. Chtěl bych, ať to s námi vše rozebírají, my to hrozně rádi uslyšíme, děláme to taky pro ně. Vydáš album a jsi za zdí. Naštěstí Instagram teď tu naši zeď boří.

Karel: Ať všichni lidi používají náš instagram (southpawtheband), tam se dozvědí všechny novinky.

Jiří: Je to pro nás nový. Když jsme hráli dřív, neexistovalo to, co je teď. Sociální sítě i YouTube ještě nebyly a my jsme pak pro ně byli mrtví. Vždy jsem chtěl vědět, jak lidé žijí naší hudbou. To je jedna z výhod sociálních sítí. Vidíme instantně názory fanoušků a jejich feedback je pro nás strašně důležitej.