Málokterá rocková skupina měla v devadesátých letech takový vliv jako Korn. Snad každá z oněch nu-metalových partiček je neopomene jmenovat mezi základními kameny, z nichž vychází. Oni sami nadále tvoří, koncertují a vystupují, ale co si budeme povídat, už to holt - co se úspěšnosti týče - není taková sláva, na jakou byl kvintet z Bakersfieldu v Kalifornii zvyklý před pár lety. To v žádném případě ale neubírá formaci právo na výjimečné postavení, které ostatně potvrzuje také kompilací "Greatest Hits Vol.1". Ne, Korn opravdu nikdy neměli hit v tom nejběžnějším slova smyslu, který by donekonečna rotoval éterem a ohlušoval na veřejných záchodních i v nákupních centrech. Co ale měli, je pěkná řádka v rámci metalu vysoce nadprůměrných singlů a klipů, jež stojí zato si připomenout a zopakovat. A proto tady máme "Greatest Hits Vol.1".

Fanoušek Korn si při pohledu na tracklist dozajista řekne, že chybí to a to, že měli vzít tuhle pecku, ale tuhle vyhodit. O tom by se pochopitelně daly vést sáhodlouhé polemiky, jenže album stojí a leží a nikdo s tím už nic neudělá. Kapela se nemohla zavděčit všem a zároveň musela jít na ruku vydavatelství, které nepochybně chtělo mít na kolekci především ty písně, jež vyšly na singlech. Nehledě na to, jestli dílčí desky skrývaly lepší kousky. Takže se rozlučme s trashovými zběsilostmi "Embrace" či "Wake Up Hate" z "Untouchables", dancemetalovou "Let's Get This Party Started" z "Issues" nebo údernou stadiónovku "Ball Tongue" z debutu. Potud to je výtka de facto irelevantní, protože ani jedna z písni se nedostala do žádného média. Co už ovšem nelze přehlédnout, je např. neúčast "Swallow" z "Life Is Peachy", za níž byli Korn nominováni na Grammy, a pouhé dvě písně z dnes už klasického CD "Follow The Leader". Ale budiž, lze jim prominout, protože i beztak je "Greatest Hits Vol.1" hodně dobrou výběrovkou.

"Greatest Hits Vol.1" otevírají dvě předělávky - "Word Up!", původně věc od Cameo, a "Another Brick In The Wall" Pink Floyd. Jedna coververze jako druhá jsou přinejmenším zdařilými, vyzdvihnout je ovšem třeba především úpravu Pink Floyd. Korn se v tomto případě podařilo udržet podmanivou atmosféru originálu a zároveň dodat vlastní syrový feeling. Citlivá práce z písně udělala vskutku výstavní štít Korn. Po úvodní dvojici se rozjede masáž sedmnácti kousků, které - bohužel - klesají od nejnovějších k debutovým. Legendární "Blind" je díky tomu až předposlední, což pro posouzení hudebního vývoje skupiny není optimální. Mnohem vhodnější by bylo seřadit "Greatest Hits Vol.1" od nejstarších věcí a postupně se propracovávat až ke skladbám z "Take A Look In The Mirror" a oběma bonusům. Americká pětice totiž začínala jako tvůrce vypjatých a minimalistických zvukových hříček a vypracovala se až k aktuálním kytarovým klenbám a výrazným melodiím. A to je na kompilaci v obráceném hávu.

Je neoddiskutovatelné, že Korn stojí hudebně vysoko nad řadou konkurence, i té, která je třeba v obchodech předběhla. Hodnotit muziku, kterou "Greatest Hits Vol.1" přináší, je zbytečné, protože Korn nikdy nenatočili slabou desku a jejich "nejhorší" písně na desce nejsou. Za umělecký prožitek proto "Greatest Hits Vol.1" zaslouží osm hvězdiček. Přísnější ale musí být moje kritika dramaturgie alba. Jak jsem uvedl výše, způsob seřazení skladeb a absence některých zásadních kousků výsledek best of sráží o stupínek níže. I tak ale "Greatest Hits Vol.1" zůstává povinností pro fanoušky skupiny a dobrým studijním materiálem pro ty, kteří slepě tvrdí, že metal je pouze bezduché mlácení do kytar.