Richard Marx svůj bezejmenný debut vydal již v roce 1987. Nejvíce úspěchů mu však přinesla až druhá deska "Repeat Surrender" (1989), na které jsou nesmazatelně zapsány hity "Right Here Waiting" a "Angelia". O dva roky později na toto album navázala úspěšná kolekce písní pojmenovaná "Rush Street" s hitem "Hazard". Následující desky "Paid Vacation" (1994) a "Flesh And Bone" (1997) nepřinesly už tak velký úspěch. Stejný letopočet jako "Flesh And Bone" má i výběrovka "Greatest Hits". Malým návratem je album "Days In Avalon" (2000), ale s vlastním materiálem Richard Marx zahlásil comeback až u novinky "My Own Best Enemy", tu předznamenal singl "When You're Gone". Mezičas vyplnil mnoha spoluprácemi, produkováním a psaním písní pro někoho jiného - ve výčtu jmen naleznete třeba Sarah Brightman, Luthera Vandrose, Barbru Streisand, 'NSync nebo Laru Fabian.

Richard Marx na kolekci dvanácti písní vsadil na svůj rukopis, který za ta léta více dopiloval, a jeho lehce chraplavý vokál je stále rozpoznatelným znakem tohoto sympatického zpěváka, který dokázal lámat dívčí srdce s hity "Angelia" a "Right Here Waiting". Na "My Own Best Enemy" dokáže zaujmout v náramně povedených písních "Ready To Fly", "Again" nebo v úplně závěrečné "Falling", ve kterých jasně dokázal, že pomalé kousky mu jdou stále na výbornou. Na druhou stranu dokáže pořádně rozeznít struny své kytary a natočit vydařený vypalovák, jakým je i singl "When You're Gone" nebo otevírák druhé části alba v podobě "Colder". "Everything Good" je lehce prošpikováno odvarem z amerického country a "The Other Side" je jasným hitovým zásekem. Richard Marx společně se svým dvorním spolupracovníkem Davidem Colem vsadili na klasický kytarový zvuk, podpořený smyčci a pohodovými melodiemi. V textech se odráží mnoho životních zkušeností, které samotného Richarda Marxe nenechávají chladným a dokáže jim vštěpit duchapřítomný výraz a jasnou hlavu a patu.

"My Own Best Enemy" je příjemným návratem jedné z hvězd z osmdesátých let - letos se jich vícero hlásí o nové slovo včele s Duran Duran. Richard Marx však okolo sebe nedělá žádný humbuk a v tichosti nachystal poctivou desku, která k jeho jménu pasuje, nepřináší však žádné závratné změny - jen doufám, že si jí také někdo všimne. Byla by to škoda, kdyby jen tak vyšuměla do zapomenutí. Tenhle chlápek má cit pro melodie, dokáže si získat přízeň i po tolika letech a "My Own Best Enemy" je průzračnou pohodou v poprockovém hávu.