Až do svých osmapadesáti let si americký zpěvák Richard Marx musel počkat, aby mohl poprvé zahrát i v našem hlavním městě. Jeho show musela být s ohledem na koronu dvakrát odložena, pandemie určitě zčásti zapříčinila i to, že nebylo zcela vyprodáno. I přesto byl sál velmi slušně zaplněn, a to lidmi opravdu všech generací.

I když v Evropě byl Marx opěvován hlavně koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let, v Americe jeho popularita vlastně nikdy nevyšuměla. Hvězdou nebyl jen díky vlastnímu repertoáru - v minulosti napsal i několik úspěšných písní například pro Barbru Streisand, Keitha Urbana, Luthera Vandrosse, 'NSync nebo Ringo Starra. Tyto úspěchy krátce shrnul i v několikaminutovém videu, kterým celý set odstartoval.

Publikum, které tvořilo i mnoho cizinců, hudebník po příchodu krátce po osmé hodině přivítal zřetelným: "Dobrý večer, Praha!" což diváci odměnili velkým aplausem. Už v tuto chvíli bylo jasné, že to bude fajn zážitek. Energie mezi protagonistou a návštěvníky začala fungovat již při prvních tónech "Endless Summer Nights" a každou další skladbou bylo propojení intenzivnější.

A stačilo k tomu skromné pódium s jednou obrazovkou, dvěma kytarami, klavírem a mikrofonem. Dokonalý dojem výjimečného koncertu skvěle dokresloval i pomocník Sam, který ve správnou chvíli promítal fotky či videa z Richardovy hudební historie.

A ta není zrovna krátká. V hudebním průmyslu se rodák z Chicaga pohybuje již více než čtyři dekády a za tu dobu vydal dvanáct řadových alb a více než dvacet různých kompilací, které ve většině nabízejí vždy to samé, jen trochu jinak zabalené. Pražská show však ukázala, že právě v akustickém až unplugged podání dostávají Marxovy songy úplně nový, velmi osobitý rozměr.

Po osvědčených hitech "Take This Heart", "Satisfied" nebo "Keep Coming Back", během které nabádal, aby páry nezapomněly tento večer zakončit sexem, přišel první okamžik, který měl prověřit publikum. Zpěvák totiž zahrál aktuální rádiový singl "Same Heartbreak, Different Day", který je v Americe již mezi dvacítkou nejhranějších písní, leč v Evropě o něm zatím téměř nevědí. Třeba se to změní po vydání nové studiovky "Songwriter", které se příznivci dočkají poslední zářijový den.

Novinka byla přijata vřele, dokonce někteří diváci (včetně mě) si ji spolu s Marxem už i pobrukovali. Ten ji napsal se svým synem Lucasem, který zdědil hudební nadání po svém otci. Vlastně všichni tři Richardovi synové nemají k hudbě daleko, což potvrdila hned další skladba. Zhruba deset let stará "When You Loved Me" se dočkala netradičního podání: na plátně se promítalo video, kde na hudební nástroje hrají všichni tři synové, kteří se postupně přidají i pěvecky. A do toho všeho do mikrofonu naživo zpívala hlavní hvězda. Celé to znělo fantasticky, hlas všech zúčastněných skvěle ladil a rozhodně šlo o jeden z nejkrásnějších okamžiků celého večera.

Komorní vystoupení, během kterého samozřejmě došlo i na dnes již legendární singl "Hazard" nebo hitovku "Hold On To The Night", zároveň připomínalo, že hudebních úspěchů neměl Richard Marx zrovna pomálu. Došlo tedy například i na song "This I Promise You" z roku 2000, který kdysi napsal pro kapelu 'NSync, nebo "Edge Of Broken Heart", tedy debutový hit americké kapely Vixen. Ano, i ten napsal právě charismatický muzikant, kterého ze zákulisí celou dobu pozorovala i druhá žena Daisy, jež ho na turné doprovází.

Celkově byl Marx velmi komunikativní. Mezi písněmi chválil Prahu i její obyvatele, kteří chodí prý velmi hezky oblečení a nenosí na nohou žabky, při promítání dobových fotografií vzpomínal na dobu, kdy měl na hlavě kštici jako kartáč, jednomu z diváků věnoval svoje trsátko a song "Timeless" dokonce zahrál jednomu fanouškovi z publika pro jeho přítele, který ho právě před rokem požádal o ruku. Mezi vzpomínáním ale nezapomněl ještě alespoň jednou kouknout do budoucnosti a upozornit na nadcházející album "Songwriter", z kterého představil politicky laděnou "Shame On You".

Základní část vystoupení Richard Marx ukončil nádhernou baladou "Now And Forever", kterou vcelku překvapivě nezařadil na svou loňskou výběrovku, a poté se rychle odporoučel do zákulisí. Bylo samozřejmě jasné, že se ještě vrátí. A vrátil se velmi odvážně. Odpojil kytaru od zesilovače, odstoupil od mikrofonu a hitovku "Angelia" zahrál úplně unplugged. V té chvíli by člověk v sále slyšel i padají špendlík. Za zasloužený aplaus přidal ještě skvělou "Should've Know Better" a svůj debutový singl "Don't Mean Nothing", s kterým vstoupil do hitparád již v roce 1987.

Ale stále tu něco chybělo. Ano, samozřejmě - nesmrtelný hit "Right Here Waiting" musel přijít až na úplný závěr. Pro jeho přednes zpěvák poprvé a naposledy přešel od kytary ke klavíru a svůj nejúspěšnější singl odehrál s lehkostí, jako v době, kdy skladbu v roce 1989 natočil. Song ani po třiatřiceti letech neztratil nic ze svého půvabu a Richard si nejen za něj, ale i za celé vystoupení oprávněně vysloužil potlesk vestoje.

Při loučení slíbil, že do Prahy přijede brzy znovu. Určitě by to nebylo na škodu, neb svůj debut rozhodně neodflákl. Vynechal jen minimum svých známých písní (osobně jsem postrádal jen tři roky starý singl "Another One Down"), skvěle komunikoval s publikem a nedal na sobě znát ani mírné zklamání z pár desítek volných míst v sále. A především dokázal, že jeho songy mají i po dlouhých letech stále koule, a předvedl, že i jen s kytarou lze odehrát opravdu skvělý koncert.