Mike Skinner alias The Streets svým prvním albem "Original Pirate Material" před dvěma lety zhodnotil stylové výboje londýnské undergroundové scény 90. let (two step, jungle, ragga, rave) a přidal osobitý vyprávěčský projev, který se dokázal postavit klasickému zvuku amerického hip hopu a rapperům z druhé strany oceánu. Mike nežije jejich fantazie o gangsterech a bitches, prostě jen chodí Londýnem a poslouchá, o čem se lidí baví. Je dítětem pirátských stanic, které šíří Londýnem čerstvou hudební krev a nové hudební styly ještě dříve, než dostanou jméno, byl svědkem vrcholu i konce raveových fantazií lásky a duševního sjednocení, pil z drogového koktejlu divoké undergroundové scény a viděl, jak se celá jedna generace mění z víkendových rebelů do spořádaných občanů. Mike Skinner o tom nenapsal román, nýbrž natočil dvě desky.

Zatímco "Original Pirate Material" byl sbírkou separátních životních momentek, aktuální album The Streets "A Grand Don't Come For Free" je ucelený příběh flákače jménem Mike ("ne, to přece nejsem já," tvrdí Skinner, ale kdo mu věří?), který si během pár dní odbude jedno z životních minikoleček, ve kterých se točíte, když je vám dvacet a něco a máte pocit, že život se dá žít pořád od nuly. Mike postupně ztratí deset tisíc liber, potká a zamiluje se do Simone, pohádá se s kámošem, vydá se na výlet na Ibizu, rozejde se se Simone a ve dvou paralelních závěrech příběhu a) najde peníze a zjistí, že život je skvělý / b) dojde mu, že svět je kruté místo, kde se dá spolehnout sotva tak na sebe. To všechno vyprávěno v jedenácti skladbách. Banální příběh, o tom se není třeba přít, ale jednotlivosti jsou tentokrát lepší než celek. Skinnerova síla je v detailech, které dokáže vykreslit, a náladě, kterou načrtává. V "Blinded By The Lights" například Mike marně čeká na to, až se Simone objeví v klubu a my nasloucháme jeho vnitřnímu dialogu, ve kterém se postupně hroutí pod paranoidními myšlenkami ("určitě mi ji přebral některý z mých kámošů") a drogami ("kde to sakra jsem?"). Nemá cenu prozrazovat další zápletky, každý poslech odhalí další a další miniaturní zázraky. Tedy za předpokladu, že znáte velmi dobře anglicky a také se trochu orientujete v dnešním slangu. Skinner zakonzervoval na "A Grand..." prožitky (možná) poslední generace taneční hudby podobně jako Irvin Welsh nebo filmy jako "Human Traffic". Jen se jaksi nesoustředí jen na trochu dekadentní životní styl generace "páteční noci až nedělního rána", ale jde hlouběji. Mike po všech peripetiích na konci dospěje k životnímu prozření, které se vyrovná epifanii hrdinů "Dubliňanů" Jamese Joyce. Ostatně, oslava každodenního pachtějí a množství kulturních narážek trochu připomíná Joyceovo klasické dílo "Odysseus". Že je Skinner o osmdesát let mladší, nehraje žádnou roli, lidské prožívání zůstalo pořád stejné.

Dobrá, "A Grand Don't Come For Free" není hudebně tak strhující jako "OPM". Nedočkáte se jasných hitů jako "Has It Come To This" nebo "Weak Become Heroes" a i u pilotního singlu "FIt But You Know It" mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl na amatérský sampl kytary a reggae rytmiku. Podobně jako u ostatních skladeb ale platí, že po několika posleších začne ten zvukový chaos fungovat. The Streets se na tomto albu asi už nadobro vzdálili scéně UK garage, která dominuje současnému londýnskému undergroundu. Toto album už prostě nezní jako něco jiného. Zůstala rytmická dobrodružství two stepu a nečekané hudební zvraty, vše ovšem ve zcela originálním provedení. Nejlepší momenty desky se skrývají v paranoidní "Blinded By The Lights", vynikající je hádka s pěkně agresivní Simone v "Get Out Of My House" a hodně dobré jsou i obě balady "Could Well Be In" a druhý singl "Dry Your Eyes". Mimochodem, k této skladbě prý původně natočil vokál Chris Martin z Coldplay. A ačkoliv byla firma nadšená, Skinner se přes jejich nevoli rozhodl, že se mu tam více líbí hlas zcela neznámého vokalisty Matta Sladena. Mike prostě doesn't give a fuck. Britský tisk novinku The Streets už dnes pasuje na jednoznačného favorita na Brit Awards i Mercury Awards. Deska se slušně prodává, "Fit But You Know It" byl v Top 5 a "Dry Your Eyes" ji bude také atakovat. Britové svého pouličního básníka vzali za svého možná právě proto, že je tak jiný od všech těch amerických testosteronových gangsterů.

Mike Skinner stojí na obalu CD na zastávce autobusu a vypadá to, že mu už ujel i ten úplně poslední noční autobus. Nenechte se zmýlit, Skinnerovi že by něco ujelo? Naopak, The Streets tímhle albem ujeli všem ostatním a chci vidět někoho, kdo je bude stíhat. "A Grand Don't Come For Free" je vynikající deska, která snese ta nejpřísnější měřítka.