Už v reportáži z koncertu Norah Jones jsem si posteskl, kolik hvězd světového kalibru Praha neuvidí. Bohužel pro nás mezi ně patří i Phil Collins, protože Praha či jiné české město se do rozpisu jeho aktuálního turné zkrátka nedostaly. Jestli za to mohou technické problémy se stavbou pódia, které tu vznikly při jeho pražské zastávce turné "Dance Into The Europe", asi nikdo neví, spíše bych ale řekl, že tentokrát jede pouze západní Evropu a severní Ameriku. Sice je možné, že se ještě do Evropy vrátí, ale co kdyby ne, proto jsme byli nuceni, já jakožto velký Collinsův fanda a kolega Dan Hájek, vydat se na jeho koncert někam do zahraničí. Volba byla jednoduchá, protože nejbližší destinací byla Vídeň. Lístky jsme si zajistili dostatečně včas, což bylo jen dobře, jelikož většina termínů byla již za několik týdnů vyprodána. Rakouská metropole nás přivítala dosti nepříznivě, celý den totiž lilo jako z konve a než jsme se dostali do haly, byli jsme řádně promočeni. Možná o to víc jsme si vychutnali koncert samotný.

Malé zklamání nás ovšem čekalo už při vstupu do haly. Collins tentokrát opustil své kulaté pódium a přivezl klasické ve tvaru menší arény. I světelný park vypadal trošku chudší než v Praze, ale jak se ukázalo - bylo to jenom zdání. Poprvé jsem se také setkal s tím, že by se před koncertem někdo staral o zábavu čekajících. Na plátnech na stranách pódia běžela projekce jakýchsi tématických videoklipů z oblasti aviatiky, módy a spousty dalšího. Musím se přiznat, že to byl velice fajn přípravek proti nudě. Už je skoro pravidlem, že si Collins nevozí předskokana a nejinak tomu bylo i ve Vídni. S rakouskou přesností - na minutu přesně v osm hodin večer - sál potemněl a mohla začít show, na kterou budu ještě hodně dlouho vzpomínat.

Phil Collins přišel, jako by se nechumelilo, zasedl za jednu ze sestav, začal bubnovat a postupně se k němu přidávali další muzikanti. Zazněl v podstatě hodně podobný, ale ne zcela ten samý set, kterým dostával publikum při minulém turné. To vše se odehrávalo při skoro intimním osvětlení. Jakmile ovšem začala "Something Happened On The Way To Heaven", celé pódium se rozzářilo a na jakési stěně za ním, kterou jsem do té doby považoval pouze za divný druh opony, se odehrávala pestrobarevná projekce. Zpočátku jsem měl strach, aby nebylo rakouské obecenstvo podobné tomu německému, ale naštěstí tato obava byla lichá. Hned od začátku totiž spustil hitovou palbu těžkého kalibru, a tak již u druhé "Against All Odds" s ním zpívala prakticky celá hala. Jedna věc se přeci jen od pražského koncertu změnila. V "Don't Lose My Number", kde se vyřádil kytarista Daryl Stuermer, bylo poznat, že přeci jen Collins o něco zestárl. Před sedmi lety běhal po obvodu kruhového pódia celý koncert, teď už se přeci jen spíš soustředil na zpěv, ale pořád bavil publikum svým komediantstvím, akorát už zkrátka u toho neběhal jako dřív.

Toto turné se nekoná speciálně u příležitosti vydání nějaké desky. Těžko by jel teprve teď turné k desce "Testify" a snad ještě nikdo nepořádal turné k soundtracku. Je to znát i ze setlistu koncertu. Hlavním tahounem byly hity a nové písničky se postaraly o jakýsi dodatek, ale rozhodně nebyly pouze do počtu. Jednou z těch skladeb, které se dají považovat za nové, i když už nějaký pátek pamatuje, byla tarzanovská "You'll Be In My Heart". Obecenstvo ji i tak přijalo s velkým nadšením. Collins se občas snažil mluvit i něco německy a dle reakcí publika mu to šlo velice dobře, určitě se mu němčina četla lépe než před pár lety čeština. "One More Night" známe z poslední doby z Česko hledá SuperStar, kde se o ni pokoušel Sámer Issa. Musím říct, že Collinsovi se povedla daleko lépe a navíc byla zakončená nádherným sólem saxofonisty Andrewa Woolfolka. Po ní přišlo na řadu první překvapení večera. Ze soundtracku k filmu "Brother Bear" pochází písnička "On My Way", jejíž živá verze roztančila snad celou halu. Ač ji většina obecenstva neznala, za chvíli ji všichni zpívali a vlnili se do jejího rytmu. Další z těch novějších byl jeden ze zástupců z alba "Testify" "Can't Stop Loving You".

Collins letos s sebou veze hodně početný ansábl, posuďte sami - dechovou sekci čítající čtyři muzikanty, pět doprovodných zpěváků, dva kytaristy, jednoho basáka, klávesistu, jednoho hráče na perkuse a samozřejmě bubeníka. Právě dechová sekce se doslova vyřádila v "Hang In Long Enough" a jako pokaždé na nich bylo vidět, že se i muzikanti výborně baví. Prvním vrcholem večera byla zcela překvapivě písnička, u které to asi nikdo nečekal - "True Colors", původně od Cindy Lauper, zpívaná acapella Collinsem dohromady se všemi doprovodnými zpěváky a zpěvačkami. Vskutku nevšední zážitek, při kterém snad pouze jednou ztichla celá hala, aby pouze poslouchala. Po jejím konci bylo kratičké ticho, aby se pak ztrhla doslova bouře. V tu chvíli snad musely vzlétnout i holubi u Svatoštěpánského dómu. Poté koncert pokračoval dále společně s "Come With Me", "A Groovy Kind Of Love", kterou odzpíval celou sedíce na židli, a "I Missed Again".

Kdyby Collins na koncertě nezazpíval "Another Day In Paradise", asi by mu to neprošlo. Tu samozřejmě zpíval nejen on, ale už opravdu celá Stadthalle, vše ještě bylo umocněno projekcí, jejíž text bohužel byl v němčině, která je pro mě španělskou vesnicí, takže nevím, co tím chtěl sdělit. Ač je "No Way Out" prakticky poslední Collinsův hit, myslím, že tato filmová písnička byla jedinou slabinou celého koncertu. Ne že by byla špatná, ale prostě nějak neseděla. Po ní už přišla doslova hitová smršť počínající duetem "Separate Lives". O tom, co opravdu dokáže pódium, které s sebou Collins veze, jsme se mohli přesvědčit při "In The Air Tonight". Světelná show dohromady s projekcí a vysunovacími světelnými rameny přivítala Collinse, který si dal krátkou pauzu někde v zákulisí, opět na pódiu. Chvíli se prošel před publikem, aby nakonec vyšel na samotný vrchol, ze kterého vyjela soustava bubnů, a my jsme si mohli dosyta vychutnat jeho bubenické umění.

"In The Air Tonight" byla v podstatě poslední pomalejší písnička. Po ní už se jelo na plný plyn. Vše začalo "Dance Into The Light" a pokračovalo dvojblokem "You Can't Hurry Love" a "Two Hearts", který Collins hraje ve stejné podobě už od "But Seriously", ale který pořád funguje. Možná se divíte, co dělá ve výčtu hitů "Wear My Hat". Při téhle písničce z alba "Dance Into The Light", která se sice nikdy velkým hitem nestala, což nechápu, se totiž všichni skvěle baví. A to jak v publiku, tak na pódiu. Při "Wear My Hat" Collins s ostatními muzikanty předvádí jakousi kloboukovou šarádu. Ta ostatně proběhla i na pražském koncertě, ale tentokrát to bylo ještě vylepšeno psem, taktéž v malém kloboučku, který se pletl muzikantům pod nohama. Na to spustili "Easy Lover" a bylo znát, že se koncert kvapem blíží do finále. O to se postaral jeden z prvních Collinsových hitů "Sussudio", kterým končí už nějakou dobu své koncerty. Zde snad už není ani o čem psát. Pocity z této skladby se zkrátka nedají popsat, ty se musí zažít. Samozřejmě nechyběl papírový déšť a jako vždy i tentokrát se hlavní aktér odebral před pódium, aby nechal zazpívat i fanoušky. Poté skončila hlavní část koncertu a hala bouřila. Bylo jasné, že bez přídavků se to neobejde.

Po chvíli vytleskávání a vyvolávání se Phil Collins vrátil zpět, aby zazpíval poměrně neznámou "It's Not Too Late". Když skončil, naposledy zasedl za bubny a zahrál jakési intro k následující písničce. Co by to byl za koncert Phila Collinse, kdyby nekončil "Take Me Home". Tu už odzpíval za vydatné pomoci obecenstva, které dostalo lekci z intonace, jinak řečeno - refrén "Take Me Home" na deset způsobů. Muzikanti za velkého potlesku po jednom odcházeli, až nakonec zůstal na pódiu samotný Collins. I ten se odebral do zákulisí a na projekční stěně se za ním zatáhla virtuální opona. Koncert byl definitivně minulostí, a i když si to všichni uvědomovali, potlesk neutichal. Každý si vychutnával poslední sekundy tohoto koncertu. Nikomu se nechtělo pryč, ani když se na pódiu vřítila banda techniků s bednami s nápisem Genesis - Phil Collins.

Jak jste jistě poznali, koncert Phila Collinse byl pro mě a myslím, že nejen pro mě, nezapomenutelným zážitkem. Tenhle zpěvák mě prostě pokaždé dostane. Na jeho koncertech se skvěle bavím a spojení jeho komediantství s jeho hity je prostě skvělé, excelentní, super a všechno, co bych mohl vidět třeba obden. Jen doufám, že budu mít ještě možnost někdy jeho koncert vidět. Pokud budu mít tu šanci, nezaváhám. Kdo by se chtěl jet na jeho koncert podívat ještě letos, bude mít možná smůlu, protože prakticky všechny destinace jsou už nějaký čas vyprodané. Zbývají pouze nějaké termíny ve Francii a Švýcarsku a možná v Portugalsku, což už je docela z ruky. Nezbývá tedy než doufat, že si to Phil Collins ještě rozmyslí a do Evropy se opět vrátí třeba v zimě nebo příští rok.

Setlist koncertu:

Drum Intro
Something Happened On The Way To Heaven
Against All Odds
Don't Lose My Number
You'll Be In My Heart
One More Night
On My Way
Can't Stop Loving You
Hang In Long Enough
True Colors
Come With Me
A Groovy Kind Of Love
I Missed Again
Another Day In Paradise
No Way Out
Separate Lives
In The Air Tonight
Dance Into The Light
You Can't Hurry Love
Two Hearts
Wear My Hat
Easy Lover
Sussudio

It's Not Too Late
Drum Triple Intro
Take Me Home

Phil Collins, Vienna Stadthalle, 3.6.2004, Vídeň