Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Phil Collins, O2 arena, Praha, 25.6. 2019

Pro lásku k Philu Collinsovi a jeho hudbě

Vydáno: 26.06.2019 18:01 v sekci Naživo - Tomáš Parkan | foto: RollingStones.com

Phil Collins se po dvanácti letech vrátil do Prahy, aby připomněl, jak znějí jeho vlastní písničky i songy jeho domovské kapely. Do vysočanské arény ovšem přijel jiný hudebník, než jakého jsme do této doby znali. Jeho vystoupení už nebylo tak dokonalé a energické, přesto z něj jen málokdo odcházel s negativními pocity.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Live: Phil Collins

místo: O2 arena, Praha
datum: 25. června 2019
Setlist: Against All Odds, Another Day In Paradise, Hang In Long Enough, Don't Lose My Number, Throwing It All Away, Follow You Follow Me, I Missed Again, Who Said I Would, Separate Lives, Drum Trio, Something Happened On The Way To Heaven, You Know What I Mean, In The Air Tonight, You Can't Hurry Love, Dance Into The Light, Invisible Touch, Easy Lover, Sussudio. Přídavky: Take Me Home.

Phil Collins
© The West Australian
Měl jsem to štěstí, že jsem Phila Collinse mohl vidět naživo hned čtyřikrát: poprvé v jeho vrcholné koncertní formě na turné k albu "Dance Into The Light", poté ve Vídni na jedné z prvních zastávek jeho rozlučkové tour a také na jedné z posledních téže šňůry v Praze a posléze jako člena Genesis dva roky nato. Každý z těchto večerů byl neskutečným zážitkem, ten první v roce 1997 stále považuji za jeden z nejlepších a nejsilnějších, které jsem měl tu čest vidět, a díky tomu jsem měl tohoto britského bubeníka zařazeného jako bezchybného zpěváka, neskutečného bubeníka a energií nabitého šibala, který dokázal bavit masy i přes dvě hodiny. Řada záběrů z aktuálního turné ovšem už dopředu naznačovala, že se hodně změnilo. Collins už nelítal po pódiu a mezi diváky, nežertoval s muzikanty, jeho zpěv už nebyl bez chybičky a energii už bylo nutno hledat. Není divu, že jsem tedy šel na páté setkání s ním spíše skeptický a s jistou dávkou opatrného očekávání.

Phil Collins
© GettyImage
Objektivně je nutno říct, že většina z těchto obav se potvrdila. Po krátkém fotografickém intru přišel za doprovodu kapely samotný Phil. Opíral se přitom o hůlku a poměrně s obtížemi usedl na židli. Diváky to ale nijak nerozhodilo a přivítali ho bouřlivě a s nadšením. Že je stále šibal, který chce mít ke svým fanouškům co nejblíže, ukázal hned vzápětí, kdy lámanou češtinou čtenou z papírů prohlásil, "že je po operaci zad a jeho noha je v prdeli". Pak už spustil první "Against All Odds". A zde se projevila další z obav. Collins už opravdu není bezchybným zpěvákem, jakého jsme znali například z a cappella verzí "True Colours". Párkrát se mu stalo, že mu ujel nějaký tón, zapomněl text či vypadl z rytmu, ale především jako by měl problém s artikulací. Je ovšem zvláštní, že zatímco u některých písniček to bylo markantní, u jiných prakticky neznatelné. Ačkoli by to mohlo znít, že všechno toto jsou důvody, kvůli kterým by bylo lepší koncert opustit, vše bylo úplně jinak. Vyprodaná hala bouřila až do závěrečné "Take Me Home" a většina lidí odcházela naprosto spokojená.

Phil Collins
© GenesisFan
Svůj podíl na tom má řada faktorů. Jedním z těch hlavních je Collinsova hudba, která zdatně odolává zubu času a lidi stále baví. Na show zavítali především lidé nad třicet a bylo zřejmé, že se na tyto hity doslova třesou. Setlist byl seskládaný možná trochu překvapivě - kupříkladu "Another Day In Paradise" byla hned za úvodní skladbou, a rozjezd tak byl spíše mírnější, o to více ale vše gradovalo na konci. Vzhledem k tomu, že Phil zařadil hned tři písně Genesis, nedostalo se zdaleka na všechny jeho vlastní hity. Někomu mohly chybět "One More Night", "Wear My Hat", "Two Hearts" či něco z jeho filmové hudby, ale na druhou stranu "Invisible Touch", "Throwing It All Away" a "Follow You Follow Me" patřily k tomu nejlepšímu, co večer zaznělo, a tak věřím, že ani nikdo jiný nelitoval. Snad jedinou překvapivou položkou bylo zařazení "You Know What I Mean" ze sólového debutu "Face Value", kterou si vyžádal Collinsův syn Nicholas. Ten prakticky celý koncert strávil za bicími, ovšem na tuhle jedinou písničku zasedl za klavír a zahrál ji s otcem po boku. Tento duet patřil k nejsilnějším a nejemotivnější zážitkům celého večera a zároveň udělal skalním fanouškům nesmírnou radost.

Phil Collins
© Mirror
Dalším z podstatných faktorů, které zapříčiňují, že tento legendární hudebník v zahraničí vyprodává i ty největší stadióny a nejen pouze O2 arenu, je jeho kapela. Ano, pánové i dámy značně zestárli a zešedivěli, ačkoli na baskytaristovi Lelandu Sklarovi to není vůbec vidět, a jejich dřívější entuziasmus není tak znatelný, ale nahradilo ho něco jiného. Bylo evidentní, že za svého šéfa by snad i dýchali a pro co nejlepší výsledek by udělali první poslední, což vytvořilo jakousi sevřenou až rodinou atmosféru. Z původní sestavy vedle Sklara nemohli pochopitelně chybět kytaristé Daryl Stuermer se svými neopakovatelnými sóly, jako vždy lehce zakřiknutý Ronnie Caryl, jehož kytara určovala rytmiku, vždy soustředěný klávesista Brad Cole, zpěváci Arnold McCuller a Lamont van Hook a jejich kolegyně Amy Keys a také trumpetisté Harry Kim a Dan Fornero. Vždy usměvavou vokalistku Lynne Fiddmont-Lindsey nahradila výborná Bridgette Bryant a Louise Conteho, možná jednoho z nejlepších perkusistů světa, který ještě donedávna s kapelou hrál, od severoamerické části šňůry vystřídal taktéž výborný Richie Garcia. A nebyl zde pochopitelně bubeník Chester Thompson, jenž hrál dlouhá léta nejen s Collinsem, ale i s Genesis. Jak už ale bylo řečeno, jeho nahradil zpěvákův syn Nicholas Collins a byl to naprosto dokonalý tah.

Nicholas Collins
© Gretsh Drum
Ačkoli všichni fanoušci Thompsona milují, Nicholas vnesl do tátovy hudby zcela novou a svěží jiskru a takřka plně nahradil energii, kterou on nyní postrádá. Zdědil jeho talent a ve svých osmnácti letech se vydal na cestu svého otce. Jeho výkon v písničkách jako "Hang In Long Enough" nebo "Don't Lose My Number" byl dokonalý a jeho talent se plně rozvinul v bubenickém duelu s Garciou, který byl nabitý dynamikou a neskutečným zaujetím. Na Philu Collinsovi pak bylo vidět, že je na svého syna pyšný a že následný trialog, v němž si zahráli oba bubeníci na cajon a on se k nim připojil na stolní conga, si náramně užil. Zřejmě všichni pak čekali, jak se Nicholas vypořádá s "In The Air Tonight". To byla jediná písnička, při které Collins stál. Jeho potomek v ní pak potvrdil předchozí řádky a publikum dostal do stavu hraničícího s extází.

Phil Collins
© Michelle Doan
Kdo se do této doby nebavil, v tento moment se už jen těžko ubránil. Kapela navíc vzápětí spustila rozjařenou "You Can't Hurry Love", kterou na začátku okořenila nádechem country, a obecenstvo se roztančilo, což podpořila i následující "Dance Into The Light". Ačkoli už během koncertu lidi mohutně zpívali některé z písniček, k téměř dokonalosti to dovedli u poslední dvojice "Easy Lover" a především pak "Sussudio", v níž nechyběly ani tradiční konfety. S Prahou se pak Collins rozloučil za zvuků tradičně přidávané "Take Me Home".

Letošní koncert Phila Collinse jistě nebyl dokonalý, ale asi jen málokomu to ve výsledku vadilo. Všichni okolo něj udělali maximum, aby tyto nedokonalosti skryli a kompenzovali je něčím jiným, což se jim bezezbytku povedlo. Navíc publikum, na Čechy možná i nezvykle, nepřišlo hledat chyby, ale bavit se a koncert si užít. To všechno se přenášelo na všechny muzikanty na scéně a ti to návštěvníkům zase pak vraceli. Collins sám pak k tomu jako přidanou hodnotu přidával velký kus své duše a srdce. Jeho hudba, v níž se unikátním způsobem spojují soul s popem, rockem a špetkami jazzu a art rocku, dokonala celkový dojem, který nelze shrnout jinak, než že to bylo skvělé.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • Pěkný report...... (Pekárek , 26.06.2019 18:23) Reagovat

    Pěkný report...

    • Re: Pěkný report...... (MartinQ, 26.06.2019 22:19) Reagovat

      Souhlasím, jen zvukaře měli snad vynést v zubech. Zrovna při poslední písničce to bylo markantní. Začali mu tam dunět basy až Sklar přestával hrát a jenom koukal odkud to jde. Škoda... ale jinak jsem rád, že jsem Phila ještě jednou mohl vidět.

  • To je vážně divný... (Martina, 26.06.2019 18:56) Reagovat

    To je vážně divný, že skoro v 70. letech nelítá po pódiu... Když se začaly na začátku promítat fotky mapující jeho kariéru/život a pak přišel Phil o holi, dojalo mě to až k slzám. Atmosféra byla úžasná, až jsem si říkala...sakra, kde já tohle už zažila. A pak jsem si vzpomněla, bylo to v roce 2005 na koncertě Phila Collinse. Jsem ráda, že neodoržel slib, že na světový turné už nevyjede a bylo mi úplne jedno, že teď seděl a nelítal po pódiu. Bylo to krásný, dojemný a děkujeme Phile, že jsem tě mohli ještě v Praze vidět!

    • Re: To je vážně divný... (liam, 26.06.2019 21:19) Reagovat

      tak v 70. letech seděl za bicíma, to se po pódiu lítat nedá...

      • Re: To je vážně divný... (Martina, 27.06.2019 05:50) Reagovat

        tak jinak...v 70ti letech...

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Adele - Easy On Me 7/10
Video: "Easy On Me" od Adele je sázkou na nostalgickou jistotu, která znovu funguje Éra nového alba "30" je teprve v začátcích, už nyní se ale ukazuje, že výjimečnou pozici Adele v hudebním průmyslu neohrozila ani šestiletá tvůrčí pauza od předešlé studiovky "25". Prvnímu singlu "Easy On Me" stačilo jen... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2021 16:45 v sekci Audio / Video | Video
14
Michal Horák - Humor je můj nejpřirozenější jazyk
Rozhovory: Michal Horák - Humor je můj nejpřirozenější jazyk Michal Horák získává každou písní na popularitě. Nedávno vydal svou druhou řadovku, jejíž název "Michalbum" zrcadlí osobitý humor jeho songů. Nadsázka k jeho tvorbě patří, přestože během našeho povídání prozradil:... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2021 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
1
Frankie & The Deadbeats - The Shining 8/10
Recenze: Zasnění kovbojové Frankie & The Deadbeats debutují výraznou deskou "The Shining" Pankáči a kotlíkáři, těžko si představit odlišnější subkultury. A přesto se, alespoň u nás, stalo první pro druhé překvapivým zdrojem. V současnosti moderní alternativní country totiž v Česku hrají lidé vzešli z... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2021 15:40 v sekci Recenze
4
Podívejte se na čtyřminutový trailer k novému dokumentu o The Beatles
Podívejte se na čtyřminutový trailer k novému dokumentu o The Beatles Zatímco dosud byli na Myšáka Mickeyho & spol. naštvaní hlavně obdivovatelé Hvězdných válek a Avengers, nyní se blíží čas, kdy se objeví další armáda nespokojených, tentokrát hudebních fanoušků. Stále oddalovaný vstup... čtěte zde
Vydáno: 14.10.2021 08:11 v sekci Novinky
1
Pohled do českých hitparád - 40. týden 2021
Za Vladimírem Mišíkem odstartoval v albovém žebříčku Karel Gott, rádiím stále vládne Ed Sheeran Vítězové tuzemských žebříčků se v uplynulém týdnu nezměnili, za nimi ale došlo k četným přesunům. V rádiích vedoucímu Edu Sheeranovi šlapou na paty Dua Lipa a Imagine Dragons, v albech se na druhou pozici za Vladimíra Mišíka... čtěte zde
Vydáno: 13.10.2021 16:30 v sekci Novinky | České hitparády
7
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 37/2021 - od Daughtry přes 2Cellos po Toma Hodge & Floexe (22.09.2021 17:05)
- Phil Collins o svém zdravotním stavu: "Skoro neudržím ani paličky" (10.09.2021 13:37)
- Zaprášenosti: Album "Foxtrot" od Genesis je milníkem v progresivním rocku (08.08.2021 09:00)
- Genesis lákají na nadcházející turné retrospektivní výběrovkou (03.08.2021 15:12)
- Genesis vyrazí se svou comebackovou tour i do Jižní Ameriky (22.04.2021 08:22)
- Publicistika: Slavná alba: Phil Collins šel s "Face Value" s kůží na trh. A uspěl (30.01.2021 09:00)
- Genesis posunuli termín turné a odhalili podobu své show (25.01.2021 13:39)
- Zaprášenosti: Peter Gabriel - III (Melt) (13.06.2020 13:15)
- Zaprášenosti: Genesis - Duke (05.04.2020 15:30)
- Genesis ohlásili turné (04.03.2020 15:17)

ALBUM TÝDNE 41/2021

Brandi Carlile
In These Silent Days

Miluje Joni Mitchell i Eltona Johna. Countryové hvězdě Tanye Tucker produkovala album, které získalo hned dvě Grammy. Za svou předchozí desku byla na tutéž cenu nominovaná tolikrát jako ten rok žádná jiná hudebnice. A taky zpívá se Soundgarden. Brandi Carlile je prostě žena, kterou chceš znát. Poznej "In These Silent Days".

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 06.11.
Paul Kalkbrenner (DE) (Forum Karlín, Praha)
Út 09.11.
Ota Balage (CZ) - Balage 60 (O2 Universum, Praha)
Út 30.11.
Tata Bojs (O2 Universum, Praha)
Pá 10.12.
The Hives (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 31.12.
Rage Against The Machine (USA) (O2 Arena, Praha)
Pá 28.01.
Ozzy Osbourne (UK) + Judas Priest (UK) (O2 Arena, Praha)
Pá 28.01.
Kaleo (ISL) + Belle MT (UK) (Forum Karlín, Praha)
Út 01.02.
The Lumineers (US) (Tipsport Arena, Praha)
So 05.02.
BirdPen (UK) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 08.02.
nothing,nowhere. (US) + guccihighwaters (US) / Sulliii (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Coldplay Lady Gaga Adele Rihanna Kryštof AC/DC Ewa Farna Ed Sheeran Beyoncé Metallica Karel Gott BTS Billie Eilish Pokáč Vladimír Mišík Jelen Madonna Dua Lipa Ozzy Osbourne The Cure
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu