Než jsem se vydal do Vídně, myslel jsem si, že už snad většina lidí v našich končinách bude Norah Jones znát. Věřte nebo ne, ale není tomu tak. Když jsem se zmínil o tom, kam jedu, většina lidí na mě nechápavě vyvalila oči. Není tady v České republice něco špatně? Možná ano. I když si letos nemůžeme stěžovat na chudé koncertní léto, v porovnání s Rakouskem jsme na tom hodně špatně. Když jsem při procházce Vídní viděl, o co všechno přicházíme, chtělo se mi brečet. Počínaje Dido, přes Evanescence a konče třeba The Corrs - všechny tyto narozdíl od našich jižních sousedů neuvidíme. Je to velká škoda, že se nám valná většina umělců vyhýbá a byl to i případ Norah Jones. Ale uvědomuji si, že ona by u nás asi těžko vyprodala takový sál jako právě ve Vídni. Hlavní sál Austria Vienna Hall měl kapacitu zhruba pět tisíc míst, byl vyprodán do posledního místa, a to jsem neviděl ani jeden plakát, který by na tuto akci lákal. Místo se podobalo spíše divadlu než nějaké hale a i atmosféra tomu napovídala. V bufetech bylo k dostání šampaňské a chlebíčky s lososem a začátek byl ohlášen gongem - zkrátka společenská akce. Když jsem to všechno viděl, začal jsem mít strach, že to bude pěkně chladné publikum, ale mé obavy se naštěstí nenaplnily.

Již s příchodem předskokana, jímž byl americký písničkář Amos Lee, publikum poměrně ožilo. Jeho koncert začal na minutu přesně. Přišel jen tak s kytarou a hučkou na hlavě a necelou tři čtvrtě hodinu žhavil obecenstvo svojí muzikou někde na hranici folku, country a popu, čerpající z kořenů americké lidové hudby. Občas ke kytaře přibral i foukací harmoniku a svým projevem, který by se dal zařadit někam mezi Boba Dylana a Shawna Mullinse, docela hezky zapadl do nálady celého večera. Někde jsem četl, že tento zpěvák podepsal smlouvu s Blue Note Records, tedy s tou samou nahrávací společností, u které vydává své desky Norah Jones, tudíž je možné, že o něm ještě uslyšíme. Většinu svého vystoupení si vystačil se svojí vlastní tvorbou, pouze na úplný konec přihodil coververzi "Ain't No Sunshine", která je v oblibě hlavně poté, co zazněla ve filmu "Notting Hill" a za kterou sklidil velké ovace. Po odchodu Amose Lee se rozsvítila světla a vše se začalo připravovat na příchod hlavní hvězdy večera.

Hned zpočátku bylo jasné, že tento večer bude hlavně o hudbě. Scéna byla koncipována velice skromně. Na pódiu nebylo prakticky nic jiného, než nástroje, pouze nad kapelou viselo několik napodobenin čínských lampionů. Ani světelný park nebyl nijak zvlášť obsáhlý, ale i ten stačil k navození intimní atmosféry celého koncertu. Norah přišla na pódium jakoby se nechumelilo, zamávala publiku, zasedla za své křídlo a bez větších prodlev spustila "Cold Cold Heart". Nepřišla pochopitelně sama, v závěsu za ní se objevila i její doprovodná skupina The Handsome Band. Celému koncertu bych vytkl snad pouze jednu věc. Nevím z jakého důvodu, ale nejspíš si zvukaři vybrali nějaký špatný den, či to bylo sálem, který měl ale jinak výbornou akustiku, zkrátka občas jim hodně zlobilo nazvučení. Obzvlášť v prvních fázích celého vystoupení a hlavně při "Nightingale" se z reproduktorů ozývala dost silná rezonance. To by se při takovémto koncertu stávat nemělo.

Kdo by si myslel, že se koncert skládal hlavně z písniček z posledního alba, pohledem do setlistu zjistí, že tomu tak není. Prostor dostaly obě alba a navíc ještě několik písniček, které z desek neznáte. Výborná byla obzvlášť "Moon Song", při které byla na plátno za kapelou promítána noční obloha a díky přesazenému silonovému závoji, na kterém se jakoby třpytily hvězdy, vznikla efektní podívaná s velice podmanivou hudbou. Norah sama střídala dva nástroje. Chvíli hrála na klasické křídlo, chvíli na elektrické piáno. Stejně jako ona měnila nástroje, měnil se i počet muzikantů na scéně. Dočkali jsem se i toho, že Norah zůstala na pódiu zcela sama a v navozené intimitě zazpívala pouze za doprovodu piana "Don't Miss You At All". Jinak ale je nutno napsat, že nechávala svoji doprovodnou kapelu dost vyniknout. Velice dobří muzikanti na sebe upozorňovali svými sóly a obzvlášť Lee Alexander se v nich doslova vyžíval. Zajímavým momentem bylo, když Norah opustila piano, vyšla před hudebníky a několik písniček zpívala, aniž by na něco hrála. V tomto bloku zazněly takové skladby jako třeba coververze "The Long Way Home" Toma Waitse, jeden z největších hitů Norah "Don't Know Why" nebo "Creepin' In", kterou na desce zpívá společně se Dolly Parton. Ta samozřejmě do Vídně nedorazila, ale její part zvládla neméně dobře jediná, zato výborná vokalistka Daru Oda. Právě v těchto fázích koncertu bylo znát, že mimo jazz ovlivňuje tvorbu Norah Jones ještě tradiční americká hudba, společně s country a folkem. Bouřlivé ovace sklidila asi nejvíce, když spustila první singl z "Feels Like Home" "Sunrise". V tento moment bylo jasné, že se celý koncert pomalu začal přelévat do finálové části. Po "I've Got To See You Again" přišla na řadu moje nejoblíbenější písnička Norah. Emotivní "Come Away With Me" je naživo ještě lepší, než na desce. Navíc ji Norah zazpívala stylem beroucím dech. Publikum jakoby opravdu při ní zapomnělo dýchat. Pro mě toto byl vrchol celého večera.

Zajímavostí je, že na úplný závěr zařadila zcela neznámé písničky. Vůbec to nevadilo, protože publikum reagovalo výborně. Vůbec je zajímavé, jaké složení obecenstva se na koncertu sešlo. Vůbec se nedá říct, že by přišla ta nebo ona generace. Její muziku poslouchají snad všechny věkové skupiny. Po poslední oficiální skladbě večera, kterou byla "Life Is A Carnival", jsem se od rakouského publika dočkal něčeho, co bych v takovémto prostředí opravdu nečekal. Nejenže začalo Norah vytleskávat, ale dokonce i poměrně silně vydupávat. Norah Jones a její The Handsome Band musel přidat ještě dvě písničky. Po nich se už bohužel rozsvítila světla v sále a já odcházel ze sálu sice smutný, že už vše končí, ale s ohromným klidem v duši, protože hudba Norah Jones je úžasným balzámem.

Seal o Norah nedávno v rozhovoru pro časopis Music prohlásil: "Já vám povím, čí hlas se mi líbí: Norah Jones. Jistěže píše i pěkné písně... Ale můžete si koupit housle za pár stovek dolarů nebo za milion. A proč? Protože mají zvuk, který oslovuje každého. Čas od času se objeví takový hlas, který připomíná takové stradivárky. Je šťastná, protože má ten otevřený hlas přímo od Boha." Po zážitku z Vídně mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Opravdu takový hlas se jen tak neslyší. Pokud budu mít tu možnost ji ještě někdy vidět živě, nebudu váhat a využiji ji. A to samé radím i všem okolo.

Setlist koncertu: Cold Cold Heart, Nightingale, Those Sweet Words, What Am I To You, Moon Song, The Prettiest Thing, In The Morning, Carnival Town, Don't Miss You At All, Painter Song, The Long Way Home, Don't Know Why, Creepin' In, Above Ground, Sunrise, I've Got To See You Again, Come Away With Me, Life Is A Carnival, Turn Me On, Seven Years

Norah Jones, Austria Vienna Hall, Vídeň, 16.5.2004