Jan Burian nekoncertuje v Divadle Archa často, zato však pravidelně. Jeho zdejší koncerty jsou vždy něčím výjimečné a ani tento nebyl výjimkou. Jednak zde přesně po roce života oficiálně spatřilo světlo světa Burianovo album "Drtivé jistoty", jednak zde hlavní účinkující koncertem připomněl, že je tomu dvaapadesát let, kdy on sám začal sbírat první životní zkušenosti.

Úvodem slavnostně (včetně bělostného cylindru) oděný oslavenec zmínil netradiční cestu, jíž inkriminované CD cestuje od autora k posluchačům. Druhé Burianovo "andersenovské" album (s podtitulem "Vlastní noha pod vlastním stolem") je totiž zhmotnělým důkazem faktu, že to umělec se svou tichou vzpourou proti vydavatelskému průmyslu myslí vážně. Je dostupné zdarma na internetu v rámci kampaně "kopírování zachraňuje hudbu" a jak Burian několikrát podotkl, nemělo by být posledním počinem svého druhu. Celý večer byl samotným vystupujícím navíc věnován právě "všem vypáleným CD". Playlist večera rozděleného přestávkou na poloviny tvořilo sedmnáct písní. Kompletně - a to včetně pořadí - zaznělo představované album doplněné o čtyři reklamní vsuvky upozorňující na letošní Burianův mírně feminizující projekt "Dívčí válka". Součástí večera bylo vystoupení dvorního Andersenova překladatele do češtiny - Františka Fröhlicha, který po přestávce přečetl několik pracovních překladů nových básní z pera tohoto žijícího klasika dánské literatury (jehož čeští příznivci se mohu těšit na 10. říjen, kdy Andersen po čtyřech letech opět zavítá do naší vlasti).

Jestliže bylo odehráno celé album, mělo by tedy stačit přečíst si jeho recenzi a dále neztrácet čas. Chyba lávky! Další zvláštností večera bylo totiž rozšířené nástrojové obsazení. Zhruba ve dvou třetinách písní Buriana doprovázeli o generaci mladší (mistr promine) muzikanti Gregory Finn (většinou akustická kytara, jinak také jeho syn a zpěvák Southpaw) a Jan Ámos (od niněry až po perkuse). Oba jsou známí z dřívějších Burianových projektů, Jan Ámos měl významný podíl na výsledné podobě dva roky starého "Zrcadla", jejich prostřednictvím dostaly písně nový kabát. To sice nebylo úplně vždy k dobru věci, ale minimálně šlo o zajímavý pohled na písně z CD znějící čistě za doprovodu klavíru. Asi nejvýraznější proměnu zaznamenala skladba "Dezinfektor" pojatá jako mix reggae a (Burianovými slovy) "úřednického punku", kdy se účinkující nejvíce přiblížili tomu, co Jan Burian předváděl s Danem Fikejzem v době kolem legendární "Hodiny duchů". Jak již bylo řečeno, písně z CD "Drtivé jistoty" byly doplněny čtyřmi ukázkami z chystaného alba pracovně nazvaného "Dívčí válka" (konkrétně šlo o písně "Kde je zrcadlo?", "Alice", "Květa" (nebo snad "Bohyně kuchyně"?) a celý večer uzavírající "Šárka"), odehrané již opět pouze za klavírního doprovodu. Hudební produkce byla během celého večera doplňována zajímavou videoprojekcí, kterou měl pevně v rukou další z řady Burianových letitých spolupracovníků Dušan Šoltys.

Diváků přišlo odhadem půldruhého sta a aspoň dle reakcí většina jich byla naladěna na stejnou notu jako vystupující. I to byl jeden z důvodů, proč Archa - tentokrát v divadelní úpravě - zažila další příjemný koncert. Těšme se na další.

Jan Burian, Divadlo Archa, Praha, 26.3.2004