Pryč jsou časy, kdy si chlapecké kapely samy skládaly hudbu, dnes jsou v nejlepším věku a z některých se stali cenění umělci. Nahradila je mladší, avšak v mnoha případech méně schopná generace, produkující masovou hudbu připomínající fastfood. Počínaje Take That, domovskou formací nynější superhvězdy Robbieho Williamse, se s podobnými boybandy roztrhl pytel. Nejdříve Boyzone a Backstreet Boys, kteří alespoň, když už se na hudbě nijak nepodíleli, zpívali originální skladby a s pohlednými ksichtíky není divu, že přivedli mladistvé dívky do extáze, což jim umožnilo obrovská čísla prodejnosti desek, vysoké příčky v hitparádách a procházku po červeném koberci slávy. Dnes jsou na světě stovky boybandů, mnoho z nich vydalo jen jediný hit a už si vydělali na pár let luxusního živobytí. Co pro to museli vlastně udělat? Být vyvolení, což není na britských konkurzech zase tak těžké, ono nejde o to něco umět, ale spíš mlčet a nemít svůj vlastní názor - poslouchat a skákat, jak někdo píská, to stačí ke slávě podobných seskupení.

Začátky Westlife byly přece jen o něco kreativnější. Jejich vzorem nebyl nikdo jiný než Boyzone (částečně proto, že jsou obě skupiny z Irska), jejich popové songy byly inspirací pro zakládající členy Kiana Egala, Marka Feehilyho a Shanea Filana. Kupodivu začínali jako ostatní komercí nezhýčkané kapely a skládali muziku sami ještě ve školních letech. První výtvor se jmenoval "Together Girl Forever". Když se seskupili dohromady i se zbývajícími členy Bryanem McFaddenem a Nickym Byrnem, změnili své původní jméno z Westside na Westlife (nepatrná změna, ale někdo je prostě předběhl a pojmenoval se tak také, navíc takhle to snad pro boyband zní i líp). Debutový singl "Swear It Again" byl populární leda v Asii (opravdu zde bylo vydání singlu výnosný business) a doma v Irsku s patřičnou hrdostí na domací produkt. Nicméně ani britskému publiku již nebyli neznámí, díky producentovi Louisovi Walshovi, který měl na starost Backstreet Boys a právě s nimi zařídil Westlife turné, kde předskakovali tenkrát populárnější konkurenci. Do našich rádií se probojovali až se singlem "If I Let You Go". Poměrně zajímavá procítěná skladba stejně jako pozdější "My Love" jim zajistila úspěch i v naší malé republice. Tímto veškerá sláva končí, ne že by končila čísla prodejnosti, Westlife se dokonce stali na nějakou dobu nejúspěšnějšínm boybandem v Británii (téměř všechny singly dobyly první příčku ostrovního žebříčku), ovšem kvalita skladeb se nesla pod úrovní nuly. Buď si Westlife hráli na klasiky a předělávali známé skladby, nebo se jejich písničky podobaly vytí vlků na měsíc. Propůjčili si například skladby od Abby, Terryho Jacka, Phila Collinse nebo Billieho Joela. Duet s Mariah Carey jim také na reputaci moc nepřidal. Ovšem v Británii panovalo z jejich hudby nadšení. Prodejnost rostla, vrcholná čísla v hitparádách - to snad hochům stačí ke štěstí, že hudba za moc nestojí, se zdá být všem docela jedno.

Tak proč měnit recept a ingredience, vždyť to vypadá, že všem chutnají. S touto myšlenkou se nejspíše Westlife dali do natáčení nové desky "Turnaround", i když následuje po desce největších hitů a poprvé bez Walshe. Aby se nám chlapci nepřetrhli, i když oni vlastně stejně nic jiného kromě zpěvu a naučených grimas ve videoklipech nedělají, umístili na desku hned dvě coververze. Ostatně ty jsou teď v kurzu, stará hudba s časem neumírá a bude vždycky prodávat. Singlem a první skladbou na desce je "Mandy", klasika Barryho Manilowa, kterou si nedávno půjčil projekt Mandy And Randy (vedlejší projekt Mark'OH) a několik týdnů tyranizoval milovníky klasiky, mezi něž se řadím, a způsoboval jim vstávání vlasů na hlavě. Verze od Westlife je už méně drastická, ale i tak klade otázku, jestli jsou vůbec ještě schopni vytvořit písničky alespoň na úrovni jejich prvních singlů. Hitparádová "Hey Whatever" je naprosto nezáživná skladba a na desce jsou po pravdě "zajímavější" kousky, které mohly vyjít jako singly. Například "Turn Around", která začíná v rychlejším tempu a s trochou elektroniky (jediná změna instrumentace na celé desce), i když ke konci se tak opakuje, jako by snad jejich hudební tvůrci nevěděli, jak mají skladbu ukončit. Třetí a poslední skladba, u které se (možná) nebudete nudit, je "To Be With You". Její kvalita ovšem není žádná náhoda, je to skladba, kterou již dobře znáte z dob minulých od kapely Mr. Big.

Abyste se neuzívali k smrti, je tu pár věcí k pousmání. Ve skladbě "Heal" to ve vyšších tónech chlapci táhnou až z paty, ale kdybyste jim to nadhodili, určitě by vám řekli, že je to schválně, aby měli drsnější hlas. Texty typu "Thank You", "Home" nebo třeba i "Mandy" se většinou píšou pro někoho, jsou věnovány a mají svůj účel. Vzhledem k tomu, že Westlife se na textech ani na hudbě téměř nepodílejí, nevyznívají tyto skladby vůbec upřímně a láska bez upřímnosti je totálně na nic.

Stručně řečeno, Westlife sázejí na to, že jim ta stejná finta vydrží věčně a britské fanynky je v tom jen podporují, tak se nemusíme divit, pokud se "Turnaround" bude zase dobře prodávat. Ale z hlediska kvality? Westlife jsou z bulváru známí nejrůznějšími aférkami na jednu noc - a jak dlouho jim vydrží jedna milenka, přesně tak dlouho vás bude bavit tahle deska.